Napínavé volby v Izraeli. Pokud Netanjahu prohraje, čekají ho nepříjemnosti

Izrael směřuje k ostře sledovaným volbám, ve kterých zvolí nový parlament poprvé od teroristického útoku Hamásu z října 2023. A premiér Benjamin Netanjahu se tak v nich bude zodpovídat mimo jiné i z tehdejšího selhání bezpečnostního aparátu. Souboj s opozicí v čele s bývalým šéfem generálního štábu Gadim Eisenkotem je ale vyrovnaný.

Už příští úterý, 27. října, se bude rozhodovat mimo jiné o tom, zda skončí jedna velmi dlouhá éra - nebo alespoň pro tuto chvíli. Benjamin Netanjahu stál v čele izraelských vlád během různých funkčních období dohromady skoro 19 let. Nyní bude v parlamentních volbách opět skládat účty. A to i ze selhání bezpečnostního aparátu, které předcházelo teroristickému útoku Hamásu 7. října 2023.

Hlavním vyzyvatelem Netanjahuovy vládní koalice ale tentokrát není někdejší premiér Naftali Bennett, ani ještě relativně nedávný lídr opozice Benny Ganc, který dokonce před pár dny boj o místa v Knesetu úplně vzdal. V posledních měsících totiž začala v průzkumech růst strana Jašar bývalého náčelníka generálního štábu Gadiho Eisenkota. Oba bloky stojící proti sobě - vládní a opoziční - mají přitom značně rozdílné pohledy na to, jakým způsobem spravovat a reprezentovat Izrael.

„Máme dva tábory, o tom není sporu, a je tam hluboký příkop,“ shrnuje předvolební situaci v podcastu 5:59 vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček.

Nadcházející hlasování je podle Turečka možné vnímat jako „referendum o Netanjahuovi“. Podobně tomu ostatně bylo i před čtyřmi lety, kdy se konaly poslední volby do Knesetu.

Expert na Blízký východ popisuje, že tehdy část Izraelců premiéra považovala za „žábu na prameni“, kdy také posléze v izraelských ulicích demonstrovaly statisíce lidí v reakci na korupční kauzy s Netanjahuem spojované - kterými se, mimochodem, dodnes zabývá izraelská justice - a také na protest proti kontroverzní justiční reformě, kterou jeho vláda prosazovala. A to byly také důvody, proč premiérova strana Likud po minulých volbách nenašla spojence a Netanjahu se rozhodl vstoupit do koalice s extremistickými stranami.

„Postavil se proti němu blok lidí, kteří možná smýšlejí velmi podobně ideologicky, ale odmítali jeho styl práce. (…) A ten blok, který proti němu stojí (v současnosti), to velice silně kritizuje i dnes,“ podotýká expert.

Skupina, která je dnes reprezentovaná třeba právě Gadim Eisenkotem nebo Jairem Lapidem, podle Turečka tepe současnou vládu zejména za - z jejich pohledu - zbytečně provokativní rétoriku. Některá z prohlášení týkajících se Palestinců a Gazy, například z úst ministra pro národní bezpečnost Itamara Ben Gvira, zahraniční stěžovatelé ostatně již dříve předložili Mezinárodnímu soudnímu dvoru jako důkaz údajných genocidních záměrů.

V řadě otázek ale mají lídři opozičního bloku obdobný názor jako současný premiér. Podle českého experta třeba rovněž odmítají vznik samostatného palestinského státu a jsou stejně tvrdí vůči Íránu, Palestincům v Gaze nebo Hamásu. „I kdyby tedy Netanjahu nebyl po příštích volbách premiérem, politika Izraele se v reálu příliš nezmění,“ míní Tureček.

Předvolební průzkumy nicméně naznačují, že nikdo nemá nic jisté a že zřejmě půjde o velice těsný souboj. Je navíc potřeba nezapomínat, že Benjamin Netanjahu má nadále řadu svých příznivců, kteří jeho politiku a politický styl považují za jedinou možnost, pokud má Izrael skutečně obstát.

A kromě nich - jak upozorňuje Břetislav Tureček - ho podpírají také menší strany z vládní koalice, které vnímají, že bez spojenectví s Netanjahuem mohou na moc ve svých rukou zapomenout. V případě Eisenkotova nástupu do úřadu premiéra se totiž prý dá předpokládat, že by si postavy typu Ben Gvira do svého kabinetu nevzal. „Vláda se zbaví těch největších extrémů, těch, kteří vysloveně provokují rasistickými výroky, kdy Ben Gvir chodí do věznic, posmívá se palestinským vězňům a podobně. To by asi zmizelo, protože politici v Izraeli dobře vědí, že to je věc, která jim zkrátka škodí a poškozuje mezinárodní obraz,“ říká Tureček.

Jenže co z těchto možných proměn výsledek voleb skutečně umožní, na to si bude muset Izrael počkat. „Netanjahuův tábor chápe, že má možná podle některých průzkumů navrch, ale podle jiných má navrch Eisenkot. Podstatné je, že ani jeden z nich nemá většinu (v budoucím Knesetu). A potom půjde o handrkování, o to, jestli bude alespoň z vnějšku někoho podporovat malý blok arabských stran, nebo jestli někdo přeběhne,“ popisuje expert.

A o hodně koneckonců hraje i samotný premiér. Pokud by svůj post po volbách neuhájil, mohly by ho totiž čekat i osobní nepříjemnosti. Postupně by nejspíš došlo na verdikty v už zmíněných kauzách, ve kterých je podezřelý z korupce. Jestli by ale skutečně nakonec mohl skončit ve vězení, o tom v tuto chvíli Tureček pochybuje.

„Umím si představit, že by v rámci uklidnění situace v Izraeli byl nějak omilostněn. Prostě by nešel do vězení, i kdyby třeba měl být shledán vinným. Protože společnost je hodně rozpolcená a myslím, že i kdyby nastoupil nový establishment v podobě dosavadní opozice, tak by zkrátka dříve nebo později pochopil, že je lepší nechat Netanjahua jít, než ho mít jako mučedníka za mřížemi,“ dodává vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakým způsobem se před volbami snaží Benjamin Netanjahu manévrovat a zajistit si větší podporu. Nebo jak důležitá jsou pro voliče v Izraeli také jiná než bezpečnostní témata. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.