Proč se Saúdům, Izraeli ani Trumpovi nechce do války s jemenskými Húthíi?

Byl to další šok pro Západ a jeho spojence na Blízkém východě. Húthíjští rebelové v několika střetech rozdrtili síly mezinárodně uznávané jemenské vlády. Ve svém tažení ovládli tito spojenci Íránu i nejužší místo úžiny Báb al-Mandab - vedle Hormuzské úžiny dalšího místa, kudy proudí podstatná část globálního obchodu včetně transportu ropy. Využijí teď Húthíové svého postavení k tomu, aby svět strhli do ekonomické krize?

Húthíové v posledních týdnech zaskočili jemenskou armádu, podporovanou Saúdskou Arábií, a velmi rychle obsadili některé strategické body v regionu. Mimo jiné se dostali až k ostrovu Perim, ze kterého je možné odstřelovat lodě v úžině Báb al-Mandab mezi Adenským zálivem a Rudým mořem.

Do nejistých vod se tak dostává další klíčový bod světového obchodu, který v tomto případě spojuje Evropu a Asii přes Rudé moře a Suezský průplav. Obavy vzbuzuje zejména fakt, že se přes úžinu dopravuje kromě jiného i ropa. Význam tohoto místa se navíc zásadně zvýšil s výrazným poklesem námořní přepravy v Hormuzském průlivu kvůli válce mezi Íránem, Spojenými státy a Izraelem. Cena této suroviny tak prudce vzrostla.

Podle analytika a bývalého amerického diplomata Nabíla Chúrího (Nabeel Khoury) nicméně Húthíové neplánují ochromit globální obchod. Jde jim prý jen o saúdské lodě, což ostatně jejich představitelé sami zmiňují. „Mohli by ochromit veškerou lodní dopravu v Rudém moři, ale zjevně mají dohodu, o níž se v několika svých nedávných vyjádřeních zmiňoval také americký prezident Donald Trump,“ zmiňuje v Libanonu narozený exdiplomat, který působil na řadě míst Blízkého východu včetně Jemenu, v podcastu 5:59.

Je vedení Húthíjů nezávislé na Íránu? Jaká je dlouhodobá strategie tohoto jemenského nábožensko-politického hnutí v úžině Báb al-Mandab? A dokáže některá ze stran, ať už Saúdská Arábie nebo třeba americké vojenské síly, Húthíe porazit? O tom všem byla řeč v rozhovoru, z něhož vám tu nabízíme část v přepisu. Plnou verzi si můžete poslechnout v přehrávači v úvodu článku.

V posledním týdnu přicházely zprávy o rychlém postupu húthíjských sil, který jsme všichni sledovali a který možná řadu z nás šokoval. Mám na mysli postup ke klíčovému průlivu Báb al-Mandab. Jak významné jsou to zprávy - a jak špatné jsou to zprávy pro odpůrce Húthíů v Jemenu, na Blízkém východě i na Západě?

Mě osobně nepřekvapilo, že to Húthíové dokázali. Částečně proto, že podle mě toho byli schopni možná už před dvěma lety. Jenže pak přišla válka v Gaze a Húthíové se snažili podpořit Palestince. Následovala válka v Libanonu a Húthíové mají úzké kontakty s tamním Hizballáhem, takže pomáhali i tam. Střet se svými vnitřními protivníky v Jemenu odložili, alespoň do doby, než se region uklidní. Myslím, že se mezitím postupně připravovali na vnitřní boj, na válku se svými protivníky. Částečně proto, že to podle svého přesvědčení museli udělat, aby přežili. Měli pocit, že se proti nim připravuje rozsáhlá invaze.

A ano, mezinárodně uznávaná vláda Rašáda al-Alímího pronášela velmi bojovná prohlášení o nutnosti znovudobýt San’á. Vzhledem k americké válce proti Íránu panovalo přesvědčení - podle mě mylné -, že právě teď je čas kout železo, dokud je žhavé. Jinými slovy: Když Spojené státy oslabují Írán, a tím se oslabí i íránská pomoc Húthíům, je vhodná chvíle zaútočit a pokusit se převzít moc. Objevovaly se také známky toho, že by se stejným směrem mohla vydat i Saúdská Arábie, aby zabránila svému ekonomickému zadušení. Húthíové proto očekávali rozsáhlý útok. A totéž platí i obráceně: Druhá strana očekávala útok Húthíů.

Myslím, že Húthíové nakonec převzali iniciativu poté, co Saúdové bombardovali letiště v jemenském hlavním městě San’á. To bylo před dvěma měsíci, v polovině července. Z Íránu přilétalo letadlo s několika húthíjskými vůdci na palubě a snažilo se přistát v San’á. Aby mu v tom Saúdové zabránili, rozhodli se letiště bombardovat. Húthíové to považovali za vyhlášení války a zahájili svůj současný postup.

Technicky vzato mě to nepřekvapuje, protože Húthíové sílili, zatímco druhá strana se utápěla v korupci. Síly podporované na jedné straně Spojenými arabskými emiráty a na straně druhé Saúdskou Arábií často nadsazovaly své početní stavy, aby od svých patronů získaly více peněz. Když tedy tvrdily, že mají jižně od Hudajdy padesát tisíc vojáků, ve skutečnosti jich možná měly deset nebo patnáct tisíc. Jejich síla byla na papíře zveličená. Ve skutečnosti nebyly schopny čelit plnému náporu Húthíů.

A jak velký vliv má na rozhodování Húthíů Írán? Do jaké míry postupuje vedení Húthíů nezávisle na Teheránu a do jaké míry je jeho nástrojem?

Rozhodně to není nástroj Teheránu. Húthíové jsou především Jemenci, i když se je jejich oponenti ve své propagandě snaží vylíčit jako Íránce nebo jejich přisluhovače. Ale jsou to Jemenci s velmi dlouhou tradicí a rozsáhlými kořeny uvnitř Jemenu. Začínali jako nábožensko-politické hnutí, které mělo i své zastoupení v jemenském parlamentu. Dobré vztahy s Íránem si vybudovali díky tomu, že zajdíja, jak se jmenuje náboženský směr, k němuž se hlásí, je vlastně jednou z odnoží šíitského islámu. Tudíž nábožensky k sobě mají velice blízko a někteří z húthíjských předáků taky v Íránu absolvovali náboženská studia.

Když potom Húthíové obsadili San’á, Írán jim začal aktivně pomáhat. Tím se ten vztah prohloubil. Ale to, že mají přátelské vztahy, ještě neznamená, že jeden druhého ovládá. A vzhledem k tomu, že severní Jemen čelí od příchodu Húthíů k moci blokádě, veškerá asistence z Íránu vždy přicházela po malých kapkách - nemohou jim otevřeně poskytovat podporu ve velkém.

Zbraně a jejich součástky se do země pašují, stejně jako íránští experti, kteří Húthíům pomáhají. Ani politicky není jednoduché tu komunikaci mezi San’á a Teheránem udržovat. Takže sečteno a podtrženo jde o blízké partnery, kteří se jistě mohou navzájem ovlivňovat, ale Írán Húthíe neřídí a nepřikazuje jim, co mají dělat. Koneckonců Húthíové zůstali stát stranou, když Spojené státy a Izrael zahájily své údery na Írán.

Mohli obsadit Báb al-Mandab mnohem dřív, ale neudělali to. Načasování mají plně ve své režii. A pokud budou mít pocit, že je Írán opravdu zoufale potřebuje, kdyby se konflikt znovu naplno rozhořel, nejspíš se přidají nějakým důraznějším způsobem. Ale až doteď, i když by mohli v Báb al-Mandabu blokovat přístup k Rudému moři, to neudělali.

Jaká je podle vás dlouhodobá strategie Húthíů, pokud jde o tuhle z pohledu globální ekonomiky extrémně důležitou námořní cestu?

Myslím, že jejich prioritou je především přežít. Vidí, že se formuje regionální a možná i mezinárodní plán na to, jak se jich zbavit a pomoct jejich soupeřům uvnitř Jemenu. Ti mají - jak můžete vidět ve videích z jemenského bojiště - k dispozici nejnovější vojenské vybavení, tanky, obrněné vozy, džípy, to všechno jim dodávají dvě z nejbohatších zemí světa, které si mohou dovolit pořídit cokoli, co je třeba.

V takové situaci je logické, že Húthíové přemýšlí hlavně o tom, jak přežít. Krom toho ale mají silnou víru a jsou přesvědčeni, že Bůh je na jejich straně a přeje si jejich vítězství. Proto také jejich konečným cílem nepochybně je ovládnout celý Jemen. Nemyslím si, že už přijali takové rozhodnutí. V tuhle chvíli si dávají na čas a zachovávají strategickou trpělivost.

Nepochybuju ale, že výhledově plánují obsadit celou zemi. A také chtějí hrát důležitou roli v celém regionu. Krom jiného se vždy vyznačovali hlubokými sympatiemi k Palestincům. A rádi by jim byli ku prospěchu. Všechny tyhle cíle se potkávají v jejich přesvědčení, že byli předurčeni k tomu hrát v regionu důležitou roli. Za tím účelem si chtějí uchovat svou sílu a postupně rozšiřovat svůj vliv i za hranice Jemenu.

Mluvili jsme o strategické trpělivosti ze strany Húthíů. Znamená to mimo jiné i to, že se nebudou snažit úplně přerušit dopravu v průlivu Báb al-Mandab, i kdyby si to Írán přál? Protože to je zásadní otázka i z evropského úhlu pohledu…

Zatím říkají, že se k ničemu takovému nechystají. A máme dobrý důvod jim věřit: jak nejvyšší náboženský a politický vůdce Húthíů Abdul-Malik al-Húthí, tak Muhammad al-Buchajtí, významný člen politické rady téhož hnutí, o tom mluvili velmi otevřeně. Zmínili, že by v tuhle chvíli mohli kontrolovat dopravu v Rudém moři, ale nechtějí. Chtějí prý pouze ohrožovat saúdskou lodní dopravu, protože Saúdskou Arábii považují za svého nepřítele. Takže jejich úsilí je momentálně namířené proti Saúdům. Mohli by ochromit veškerou lodní dopravu v Rudém moři, ale zjevně mají dohodu, o níž se v několika svých nedávných vyjádřeních zmiňoval americký prezident Donald Trump.

Řekl, že Húthíové nechtějí bojovat se Spojenými státy a odkazoval se tím na vzájemnou dohodu: Neútočte na nás a my nebudeme útočit na vás. Takže z pohledu Spojených států platí, že Húthíové nestřílejí na americké lodě, a tak ani Spojené státy nemají důvod střílet na Húthíe, a tím si přivodit další problémy. Vzhledem k tomu, že teď Spojené státy vynakládají tolik prostředků na válku v Íránu, tak opravdu nepotřebují otevírat další frontu v Jemenu. Myslím tedy, že v tuhle chvíli není mezinárodní lodní doprava v Rudém moři ohrožena, pouze ta saúdská.

Myslíte si, že Húthíové mohou být zaprvé vojensky poraženi, a zadruhé může s nimi být dosaženo nějaké politické dohody?

Odpověď na obě otázky je ano. Každý může být vojensky poražen a Húthíové jsou koneckonců součástí jedné z nejchudších zemí světa. Je vlastně opravdu ohromující, jakou sílu ukázali. Jenže ani oni neuniknou tomu, že mají omezené zdroje, stejně jako technologické možnosti. V jejich prospěch ale hrají velmi složité geografické podmínky nebo také historická zkušenost, kdy všechny zahraniční vpády do Jemenu nakonec selhaly.

Podmínkou porážky Húthíů je každopádně nasazení velké pozemní armády. Nemyslím ale vojsko mezinárodně uznávané vlády, protože ta prokázala, že je vojensky i politicky neschopná. Mluvím tu o mezinárodních silách - o amerických, izraelských nebo saúdských jednotkách. Jen tak můžete Húthíe porazit, jenže k takovému nasazení nedojde. Žádná z těchto zemí podle mě své vojáky do Jemenu nepošle. Rozhodně ne Izrael, který možná podnikne pár vzdušných úderů. Ale ani Spojené státy nemají v úmyslu vyslat do Jemenu své pozemní síly.

A Saúdové? Za jak pravděpodobnou považujete nějakou větší intervenci z jejich strany?

Saúdská Arábie samotná se do toho nepustí. Vždyť to zkoušeli dlouhých osm let. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty vedly intenzivní bombardovací kampaň a Emiráty v jednu chvíli dokonce nasadily tři tisícovky svých vojáků. Tehdy ale šlo především o podporu separatistických oddílů na jihu země a takzvané Jižní přechodné rady podporované právě Spojenými arabskými emiráty.

Saúdové se pokusili o invazi vedenou ze severu Jemenu, byli ale na zemi rychle poraženi. V pozemním boji se tedy s Húthíi měřit nemohou, na druhou stranu ale mají technologickou převahu, rakety, vzdušné síly a tak dále, přičemž to všechno také mohou nasadit. Jenže je tu opět ona historická zkušenost - když jim využívání těchto prostředků během osmi let nepřineslo vítězství, proč by se měli znovu pouštět do stejné snahy? Navíc by pro ně další pokus byl i hodně drahý. Proto je můj odhad takový, že by Saúdové v tuto chvíli nejraději konflikt ukončili a obnovili v nějaké podobě mír nebo nějakou dohodu o neútočení s Húthíi.