„Rumunsko je připraveno.“ Na východě Evropy se mluví o sjednocení států

/Od zvláštní zpravodajky v Moldavsku/

Ještě před pár lety by to znělo jako politická fantazie. Dnes o možnosti znovusjednocení Moldavska s Rumunskem mluví otevřeně i jeho prezidentka Maia Sanduová. Pokud by se v Moldavsku konalo referendum o spojení se sousední zemí, hlasovala by pro, řekla na začátku roku v rozhovoru pro BBC.

„Pro malou zemi, jako je Moldavsko, je stále obtížnější přežít jako demokracie, jako suverénní stát a samozřejmě odolat Rusku,“ dodala později moldavská prezidentka.

Moldavsko prošlo zejména po ruské invazi na Ukrajinu výraznou proměnou a vydalo se evropskou cestou. Vstoupit do Evropské unie by Kišiněv chtěl už před rokem 2030, země kvůli tomu provádí reformy.

Od vyjádření Sanduové se v médiích ale stále častěji otevírá otázka, zda by budoucnost Moldavska nemohla být spojena s Rumunskem. Jiní moldavští politici jsou zdrženlivější.

Sjednocení ale nemusí být alternativou k členství v EU. Někteří moldavští představitelé to vnímají jako záložní variantu, pokud by se evropská cesta výrazně zkomplikovala nebo se bezpečnostní situace dál zhoršovala. Rumunsko totiž už v EU je.

Podpora znovusjednocení v Moldavsku přitom pomalu roste. Březnový průzkum zjistil, že přibližně 42 procent Moldavanů je pro připojení k Rumunsku, zatímco 47 procent je proti. V Rumunsku je situace jiná, pro spojení se vyslovuje asi 72 procent lidí.

Většina území současného Moldavska byla až do roku 1940 součástí Rumunska. Bukurešť byla nucena tehdejší Besarábii podstoupit Moskvě, šlo o důsledek spojenectví Sovětského svazu s nacistickým Německem v rámci paktu Molotov-Ribbentrop.

Nejde ale jen o historii. Obě země jsou už nyní v mnoha ohledech propojené. Asi 80 procent moldavské populace mluví rumunsky, které se na území Moldavska od časů SSSR říkalo moldavština. Právě odlišné pojmenování jazyka mělo podle kritiků mimo jiné oslabovat vědomí společné historie s Rumunskem.

Rumunské občanství má podle dostupných údajů asi 850 tisíc Moldavanů, v celé zemi žije zhruba 2,4 milionu lidí.

Během rozhovorů s mladými Moldavany se potvrzuje, že velká část z nich už rumunské občanství má, případně o něj chce požádat.

„Já určitě budu žádat v budoucnu o rumunské občanství. Otevřelo by mi to hodně cest a není tak těžké ho získat. Nejsem ani otevřeně proti znovusjednocení, stejně tak jako jsem pro vstup do EU. Obojí by mi dávalo pro budoucnost nás všech smysl,“ popisuje mi svůj postoj devatenáctiletý student z Kišiněva Nicolae.

Podobně jako on hovoří většina lidí, se kterými se v moldavské metropoli bavím.

Důvodem stále většího propojení zemí je především ekonomika. Moldavsko patří mezi nejchudší země Evropy a pracovní možnosti nejsou zdaleka tak dobré jako v sousedním Rumunsku. Rumunský pas navíc znamená občanství Evropské unie a s ním možnost volně pracovat a žít v dalších členských zemích.

Rumunsko je nejdůležitějším obchodním partnerem Moldavska. Kišiněv se v posledních letech také zbavuje závislosti na ruských dodávkách energie a stále více se napojuje na evropské energetické sítě.

Propojení obou zemí je vidět i v rumunské politice. Moldavané s rumunským občanstvím mohou hlasovat v rumunských volbách a v posledních prezidentských volbách hráli významnou roli. V květnu 2025 podpořili Nicușora Dana, který ve druhém kole porazil krajně pravicového kandidáta George Simiona.

„Znovusjednocení již začalo. Na rozdíl od minulých historických okamžiků se neodehrává jediným dramatickým politickým aktem, ale mnoha postupnými kroky,“ popsal bývalý poradce moldavských i rumunských představitelů Radu Magdin.

Jedním z těchto kroků je podle něj stále těsnější diplomatické sbližování obou zemí. Rumunsko se stalo jedním z nejsilnějších a nejkonzistentnějších zastánců Moldavska v rámci Evropské unie. S tím, jak se zhoršovala bezpečnostní situace v regionu, se Bukurešť snažila Moldavsku poskytovat také větší bezpečnostní podporu.

Obě země tak podle Magdina spojuje stále užší spolupráce a společná evropská orientace. Případné znovusjednocení by se ale podle něj nemělo odehrát mimo evropské struktury, ale právě v rámci Evropské unie.

Přes všechny tyto vazby by ale případné sjednocení bylo mimořádně komplikované. Moldavsko není homogenní zemí a část jeho obyvatel se s rumunskou identitou neztotožňuje.

Tento názor zastává i čtyřiapadesátiletý Sergiu, který se živí jako automechanik. Potkáváme se na oslavách nezávislosti Moldavska, kde mává vlajkou své země. „Já jsem hrdý na to, že jsem Moldavan. Samozřejmě lidé mluví o stejném jazyku, podobné kultuře. Ale pro mě tohle neexistuje. Nechci být Rumun,“ vysvětluje mi.

Problematická je například otázka jazyka. Zejména příslušníci některých menšin v Moldavsku běžně používají svůj mateřský jazyk společně s ruštinou. Rumunštinu často ovládají omezeně a právě ruština jim slouží ke komunikaci s lidmi z jiných komunit.

Podle odborníků to může komplikovat jejich začlenění do moldavské společnosti a zároveň zvyšovat jejich zranitelnost vůči ruským dezinformačním kampaním. Ty se v posledních letech zaměřují právě na menšiny a snaží se prohlubovat vnitřní rozpory a zpochybňovat evropské směřování Moldavska.

„Myslím, že největší chybou naší země bylo rozdělit společnost podle jazyka. Dlouho tu panoval názor, že lidé mluvící rusky nemohou být zároveň proevropští. To je ale špatně. Všichni občané této země chtějí žít lépe než dnes a všichni chtějí budoucnost pro své děti,“ říká pro Seznam Zprávy moldavská investigativní novinářka Mariana Rata.

Podle ní právě proto nestačí ruskojazyčné obyvatele jednoduše převést k obsahu v rumunštině. Její média se naopak snaží ruskojazyčné publikum oslovovat v ruštině a mluvit s ním o evropské integraci nebo ruské válce proti Ukrajině.

Na místě je také otázka, jak by po případném sjednocení vypadal status autonomní Gagauzie. Region na jihu Moldavska má vlastní politickou a kulturní identitu a jeho obyvatelé jsou ve velké míře ruskojazyční.

Další komplikací zůstává Podněstří, separatistický region na východě země dlouhodobě podporovaný Ruskem.

V Podněstří se průzkumy veřejného mínění na otázku sjednocení s Rumunskem prakticky neprovádějí. Dá se ale předpokládat, že případné spojení by se tam setkalo s výrazným odporem. Podněstří ani historicky k Rumunsku nepatřilo.

Myšlenka sjednocení samozřejmě není nová, po vyhlášení nezávislosti Moldavska v roce 1991 už se několikrát objevila. Válka na Ukrajině jí ale dala nový význam.

Moldavsko sousedí s Ukrajinou a na jeho území se nachází separatistické Podněstří, kde jsou rozmístěny ruské jednotky. Země sama není členem NATO a nemá bezpečnostní záruky, které by z členství v Alianci vyplývaly.

Moldavský místopředseda vlády Eugen Osmochescu označil spojení s Rumunskem za možný „plán B“ pro případ, že se Moldavsku nepodaří vstoupit do EU. Varoval, že pokud se přístupová jednání budou výrazně protahovat, může to posílit ruské snahy o oslabení podpory evropské integrace.

A poprvé jsou navíc v čele obou zemí politici, kteří o společné budoucnosti mluví otevřeně. Rumunský prezident Nicușor Dan návrh Sanduové uvítal a prohlásil: „Rumunsko je připraveno.“ Oba politici mají blízký vztah, spojuje je například silná podpora Ukrajině nebo důraz na boj proti korupci.

Sanduová má ostatně sama rumunské občanství. V rumunských prezidentských volbách v květnu 2025 podpořila právě Dana.

Podle moldavského analytika Eugena Muravschiho z think tanku WatchDog je ale důležité sledovat i to, jak se ruská propaganda snaží oslovovat právě proevropskou část moldavské společnosti.

„Máme velkou část obyvatel, zhruba čtvrtinu, která podporuje sjednocení s Rumunskem. Většina těchto lidí je zároveň proevropská, ale také trochu konzervativní. Tradičně byli vůči ruské propagandě imunní, protože podporují sjednocení s Rumunskem. Teď se ale ruská propaganda dostává do Rumunska a z Rumunska i k nim,“ popisuje Muravschi.