Článek
Pracovat na dálku, typicky z domova, mohou zhruba dvě třetiny rodičů zaměstnaných u soukromých společností, ale jen mírně více než třetina pracovníků pro stát.
Z robustního průzkumu Mumdoo Report, kterého se účastnilo téměř 18 tisíc rodičů, vyplývá jasné sdělení: stát jako zaměstnavatel nabízí flexibilní práci v daleko menším měřítku než soukromé firmy.
Dokonce 21 procent rodičů ze státní správy uvedlo, že nemohou využít žádnou z forem flexibility – ani možnost si nechat podle potřeby schválit dovolenou.
Podle výzkumu přitom ve výsledku stát přichází o miliardy korun, které by pečující rodiče mohli svojí prací státu odvádět.
„Kdyby všechny matky předškolních dětí v Česku mohly pracovat podle svých preferencí, zvýšil by se výběr daně z příjmu a odvodů na sociální a zdravotní pojištění asi o 16 miliard korun. V cestě jim ale stojí konkrétní bariéry. Matky dětí do tří let nejčastěji naráží na nedostatečnou nabídku péče o děti, matky starších dětí na nedostatek flexibilních pracovních podmínek,“ stojí v publikaci, kterou zaštítilo jak ministerstvo práce a sociálních věcí, tak Úřad vlády.
Právě ministerstvo práce pak výsledek vnímá podle mluvčí Anny Vackové jako důležitý podnět a připravuje zmapování současného nastavení využívání flexibilních forem práce na resortu.
„Chceme zjistit, jak jednotlivé možnosti skutečně fungují a jak jsou využívány. Zajímají nás zkušenosti zaměstnanců i vedoucích pracovníků. Potřebujeme také vědět, kde v praxi vznikají rozdíly nebo bariéry a kde je prostor pro další zlepšení,“ říká Anna Vacková s tím, že výsledkem mají být konkrétní doporučení, jak flexibilní formy práce více rozvíjet a lépe využívat.
„Výsledky mohou být využitelné také pro další služební úřady a instituce veřejné správy. Ministerstvo práce tak může jít příkladem nejen v podpoře flexibilního zaměstnávání, ale i v jeho praktickém využívání ve veřejné správě,“ dodává Vacková.
Medvědí služba ženám, rozpačitý signál na trh práce
Platforma Mumdoo zaměřená na propojení rodičů, firem a institucí svůj report vydává po dvou letech.
Detailně v něm popisuje, jak se liší preference pečujících rodičů pracovat a realita. Pracovat by chtělo více jak 90 procent rodičů s dětmi do čtyř let, fakticky je to ale umožněno jen zhruba polovině.
Zatímco rodiče podle výzkumu preferují zkrácené úvazky, fakticky jsou častěji tlačeni do extrému. Tedy buď pracovat na plný úvazek, nebo nepracovat vůbec.
Ve veřejné sféře je to pak podle Lucie Bášové, spoluzakladatelky platformy Mumdoo, o to citlivější, že jde často o vysokoškolsky vzdělané ženy.
„Ženy s doktorskými tituly, s vysokoškolskými tituly. V okamžiku, kdy jako země podporujeme ženy ve vzdělávání a potom jim nenabídneme realistickou alternativu, jak zůstat v kontaktu se svým oborem během péče o malé děti, tak je to fakt medvědí služba,“ konstatuje.
Zároveň to podle Lucie Bášové je i jistý signál pro soukromé firmy. „Stát nastavuje pravidla a snaží se motivovat zaměstnavatele, aby to dělali, dokonce je do toho trochu nutí, a sami to nedělají… Měli by si zamést před vlastním prahem,“ konstatuje Bášová s upozorněním, že stát představuje významného zaměstnavatele s vysokým podílem žen.
Flexibilní formy práce přitom vnímá jako prakticky stoprocentní nástroj pro integraci žen ve státní správě.
A nejen pro matky a rodiče malých dětí. Jana Stehlíková, jednatelka projektu FLECTO, který se snaží prosazovat trendy flexibilních forem práce, popisuje, že v praxi daleko častěji flexibilní formy práce využívají i neformální pečující o své rodiče, nebo partnery, případně i osoby se zdravotním hendikepem.
„Ve veřejné debatě se to zúžilo na matky a na zkrácené úvazky. Ale jsou to i další pečující osoby a škála flexibilních forem je fakt pestrá,“ upozorňuje.
Stát zaspal ve vzdělávání manažerů
Místopředsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací Šárka Homfray popisuje, že se s nedostupností flexibilních úvazků setkává poměrně často – situace se liší úřad od úřadu.
Zároveň existují i některé objektivní důvody, které flexibilitě – konkrétně práci z domova – mohou bránit.
„Některé agendy jsou vyloučené z home office. Utajované skutečnosti si nemůžete nosit domů, podatelnu si nemůžete nosit domů, kontrolní činnost z domova neprovedete. Ale to není zásadní problém. I v takových případech se dá práce kombinovat. Je to obecná nevůle k práci z domova,“ konstatuje odborářka.
Pragmaticky dodává, že některé úřady nemají k dispozici například přenosné počítače a výpočetní technika je zastaralá. Šárka Homfray zároveň zmiňuje, že platové podmínky ve státní správě často neumožňují, aby lidé nastoupili na částečný úvazek.
„Protože platy jsou takové, že na poloviční úvazek nebo na dvě třetiny lidé nepůjdou,“ říká a dodává, že opět k tomu ani úřady nemají vůli.
Ovšem podle odborářky se objevují situace, kdy oficiálně státní zaměstnanci mají úvazek na sedm místo osmi hodin denně, berou snížené platy, ale práce mají stejně jako na plný úvazek.
Podle odborářky zaměřující se na státní sektor je pak problém i ve smýšlení manažerů. „Státní služba je v tomto zaostalá, v manažerském vzdělávání obecně,“ konstatuje.
