Spousta red flagů a ještě víc stresu. Jak se kyberšmejdům daří okrádat lidi

Přezdívá se jim „kyberšmejdi“ a na rozdíl od jejich offline předchůdců, kteří se nechvalně proslavili prodejem předražených hrnců seniorům, tihle dokážou obalamutit lidi bez ohledu na věk i na vzdělání a nenabízí jim dokonce ani žádné zboží. Téma probíráme v aktuálním vydání podcastu 5:59.

„Za celý loňský rok se povedlo podvodníkům Čechy okrást o více než dvě miliardy korun. Jenom za první kvartál letošního roku se pokusili o krádeže ve výši čtyř miliard korun. Z toho se jim povedlo ukrást 800 milionů,“ vymezuje rozsah problému řečí čísel datový novinář Petr Juna, který se oblasti kyberbezpečnosti, podvodů a dezinformací věnuje v redakci Seznam Zpráv dlouhodobě.

Zatímco počty podvodů podle něj nijak dramaticky nerostou, co se zvyšuje, je škoda, která v průměru na každý takový dokonaný útok připadá: „Zdokonalují se v tom, jak to udělat, aby z těch lidí dostali víc peněz – když už ne kvantita, tak spíš kvalita,“ shrnuje redaktor v podcastu 5:59.

A byť segment kyberpodvodů přináší mnohé inovace, mezi nejčastějšími typy této ilegální činnosti dál najdeme „klasiku“ v podobě podvodného telefonátu, tedy tzv. vishing (složenina z anglických slov „voice phishing“), kdy se volající vydává za bankéře nebo jinou osobu, která se zdánlivě snaží ochránit finance osloveného člověka před údajně probíhajícím či hrozícím útokem a vyláká z oběti přístupové údaje k účtu nebo ji přiměje převést peníze na „bezpečný“ účet, odkud pak nenávratně zmizí.

„Často se také objevují deepfake videa na rádoby zpravodajských serverech, které kopírují klasický zpravodajský server, a na nich je obrovská zpráva, že se někdo přeřekl, a tím prozradil Čechům, jak vydělat miliony,“ uvádí Juna další rozšířený příklad podvodu. Cílem je nalákat oběť, aby klikla na odkaz. To ji přesměruje k číhajícím kyberšmejdům a rozjede se kolečko manipulací a manévrů, na jehož konci může být ztráta desítek i stovek tisíc korun.

Nezřídka však podle novináře jde i o cílenější podvody, kdy oběti napíše „rodinný známý“ nebo „příbuzný“, že je v nouzi a potřebuje peníze. Častým trikem jsou také falešné výzvy výhrůžného ladění k uhrazení pokuty za údajný dopravní přestupek nebo třeba daňový nedoplatek.

V aktuálním vydání podcastu 5:59 ilustrujeme Junův výčet dvěma konkrétními, autentickými příběhy žen, které se staly obětí vishingového útoku. Obě popisují svou zkušenost krok po kroku a jasně z jejich líčení vysvítá propracovanost schématu a vysoká míra přesvědčivosti pachatelů.

„Zrádné je i to, že ti (okrádaní) lidé jsou ve strachu. Oni nevědí, že na ně někdo útočí, a dostávají se do situace, kdy paradoxně nevěří těm, kdo jim ve skutečnosti chtějí pomoct,“ uvádí novinář Seznam Zpráv s odkazem na popsané případy, kdy podváděná osoba i přes upozornění od svého skutečného bankéře na podezřelé chování dál plnila požadavky útočníků.

„Ti útočníci jedou hodně na rovině nějakých konspirací: ‚Policie je v tom zapletená také, takže jí nemůžete věřit, váš bankéř je v tom zapletený také, takže mu nemůžete věřit‘ a podobně. Do toho tam létají výhrůžky pokutami nebo vězením, pokud nebudou (podvádění) spolupracovat. A rozjíždí se tam velká spirála strachu,“ přibližuje Juna psychologické pozadí kyberpodvodů.

Samy oběti přitom ve výpovědích, které pod podmínkou zachování anonymity podcastu 5:59 poskytly, mluvily o tom, že si byly vědomy tzv. red flagů (varovných signálů), když s kyberpodvodníky komunikovaly. Ještě více než přirozená podezíravost na ně ale působil stres, do kterého je tito zdatní manipulátoři dokázali uvrhnout.

„Ty útoky jdou často přes emoce. Jakmile vás vystraší a získáte pocit, že přicházíte o peníze, že jste součástí nějakého problému, začnete jednat impulzivně,“ potvrzuje slova obětí Juna s tím, že míra inteligence či schopnost racionálního uvažování člověka v tu chvíli jdou tak trochu stranou.

Právě falešné přesvědčení typu „to by se mi stát nemohlo“, které nebere v potaz element překvapení a stresu, je podle novináře jedním z důvodů, že osvědčený recept kyberpodvodníků i po letech stále funguje. „Hodně podvedených lidí to ani nenahlásí. Oni se stydí, cítí se trapně, že je někdo napálil na něčem takhle primitivním,“ vysvětluje Juna.

Oběti této trestné činnosti podle něj mají zároveň pramalou šanci, že se ke svým penězům ještě dostanou. „Ta šance je tak malá, že bych vlastně nerad říkal, že nějaká vůbec je. (…) Jakmile ty peníze jednou odešly, tak se s nimi člověk může rozloučit,“ konstatuje na základě svých mnohaletých zkušeností s danou problematikou datový novinář a reportér Seznam Zpráv.

V podcastu 5:59 uslyšíte i jeden příběh s dobrým koncem. A dozvíte se třeba také to, jak do kyberpodvodů i boje proti nim promlouvají stále dokonalejší nástroje využívající umělou inteligenci. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.