Poslední koncert Ozzyho Osbourna byl dojemný, lidem byl vděčný, říká publicista

Za odkazem legendy heavy metalu Ozzyho Osbourna se po jeho smrti ohlížejí nejen jeho fanoušci, ale i slavné postavy současné hudební scény. A jsou to často slova plná uznání. V 5:59 mapujeme Osbournovu cestu, kterou lemovaly i četné hluboké příkopy.

Britský zpěvák Elton John ho označil za „velkého průkopníka“, podle frontmana slavných Led Zeppelin Roberta Planta „změnil planetu rocku“ a třeba Foo Fighters v prohlášení napsali, že bez něj by „rokenrol nebyl tak hlasitý a ani tak zábavný“. A přestože jde jen o malý výčet vzkazů, které po smrti Ozzyho Osbourna znějí na jeho adresu, velmi pádně ukazují, jaké renomé si od svého vstupu do hudebního světa na konci 60. let minulého století vydobyl.

Bouřlivý život legendy heavy metalu a bývalého frontmana skupiny Black Sabbath se završil v úterý, Osbournovi bylo 76 let.

„Že kondoloval třeba i Elton John, podle mě ukazuje, že Ozzy Osbourne měl přesah a že nebyl úzce žánrově vymezený,“ míní kulturní novinář Štěpán Šanda, který je spolupracovníkem redakce Seznam Zpráv. V ohlédnutí za Osbournovým odkazem pro podcast 5:59 podtrhuje zpěvákovu „celospolečenskou srozumitelnost“. Čímž poukazuje na to, že když zazní přezdívka Ozzy, vůbec nemusíte být zarytí metalisté, abyste dobře věděli, o kom je řeč.

Kariéra Ozzyho Osbourna ve fotografiích:

Byl to ale právě heavy metal, jehož se Black Sabbath v čele s Osbournem stali od počátku 70. let pionýry. Podle Šandy tehdy nástupu žánru s hutným, valivým nebo také hodně zkresleným zvukem napomohla dobová atmosféra, kdy (nejen) ve Velké Británii v některých vrstvách společnosti sílila deziluze z často nenaplněných příslibů „revolučních“ 60. let. Výhled na optimistickou budoucnost navíc dusila neustále vnímaná hrozba jaderného konfliktu mezi Západem a Východem.

Cesta k úspěchu skupiny nazvané podle jednoho hororového filmu však měla i další souvislosti. „Někdy se mluví o tom, že Black Sabbath svým metalovým zvukem vyjadřují nějaké negativní stránky modernity, ať už je to pásová výroba, nebo třídní rozdělení. Třeba i kytarista Tony Iommi při pracovním úrazu přišel o konečky prstů, což vedlo k podladění jeho kytary, aby dokázal hrát. Metal se tím nesmazatelně prolnul s industriální povahou naší společnosti,“ říká český novinář.

Přestože ale Black Sabbath bodovali u publika, hudební kritici zpočátku nešetřili jejich tvorbu, kterou označovali spíše za nemelodický hluk. Situace se začala obracet až ve chvíli, kdy se druhé vydané album Paranoid vyšvihlo do čela britského žebříčku. Kritika pochopila, že v hudebním světě, kde nedávno skončila éra Beatles, nastupuje něco nového. Mimochodem, Šanda líčí, že to bylo právě sledování Johna Lennona a dalších Brouků, co Osbourna kdysi nadchlo pro dráhu hudebníka.

Příběh Ozzyho Osbourna nicméně nemířil vždy jen vzhůru. Široce známé jsou nejrůznější zákruty – od složitého mládí, kdy vzešel z dělnického prostředí industriálního Birminghamu, přes problémy se zákonem až po užívání nejrůznějších návykových látek. Drogy a alkohol provázely Osbourna prakticky po celý život.

Samostatnou kapitolou jsou pak také některé divoké kousky, kterými budil rozruch zejména po zahájení své sólové dráhy v 80. letech. Proslulo například jeho ukousnutí hlavy netopýra přímo na pódiu. Jiná tradovaná historka pak mluví o podobném činu, tentokrát ale s hlavou mrtvé holubice, a to v sídle jedné nahrávací společnosti. Podle Šandy tím snad chtěl dokázat svou „šílenost“ či nespoutanost.

„Už v 80. letech se mu začalo přezdívat Princ temnot – jako že se stával tou rockovou hvězdou, která má nějaké excesy,“ zdůrazňuje novinář a připomíná i aféru, kdy Ozzyho Osbourna zatkla policie kvůli pomočení památníku v texaském Alamu. Následně se však omluvil a měl věnovat i jistou finanční částku na udržování dotčené památky.

„Vždy udělal nějakou zhůvěřilost, ale zároveň ji dokázal reflektovat a omluvit se za ni. Měl nějakou sebereflexi,“ uvádí Šanda s tím, že Osbourne byl mužem dvou osobností – nějak jednal v soukromí a jinak před publikem.

Úplně poslední ovace početného davu si legenda heavy metalu užila jen několik týdnů před svou smrtí. Na stadionu v rodném Birminghamu přihlíželo koncertu, dopředu označenému za poslední v jeho kariéře, na 40 tisíc diváků, před nimiž v rámci hudební pocty vystoupily i další slavné kapely jako Metallica, Pantera nebo Guns N' Roses. Osbourne vlivem dlouhodobých zdravotních problémů při zpěvu seděl v křesle, přesto svůj part zvládl.

„Myslím, že se rozloučil důstojně. Je mi sympatická ta schopnost říct: Končím! Že zkrátka nemusím hrát jako Rolling Stones do osmdesáti. Prostě říct ne. Přijde mi důležité, že to dobře uzavřelo historii celé kapely (Black Sabbath) a kariéry Ozzyho Osbourna,“ říká Šanda.

Na posledním Osbournově vystoupení pak novinář vyzdvihuje ještě jednu věc – vděčnost, která ze zpěvákova projevu prý byla jasně patrná: „Vracíme se tím k jeho dělnickému původu. V jeden moment tam říkal, že pozici, status a život, který mohl vést, mohl vést jen díky lidem, jako jsou ti v davu. A že jim je za to hrozně vděčný a že je hrozně rád, což bylo dojemné.“

V podcastu 5:59 se také dozvíte více o některých důležitých etapách života a kariéry Ozzyho Osbourna nebo v čem se jeho sólová dráha odlišovala od vystupování v roli frontmana Black Sabbath. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.