Článek
S 852 mrtvými to byla největší lodní katastrofa v Evropě od druhé světové války.
Vrak trajektu Estonia, který se během bouře potopil na trase z Tallinu do Stockholmu, už 31 let leží v 80metrové hloubce na dně Baltského moře.
Na 700 obětí se nikdy nenašlo nebo nepodařilo vyprostit a zůstaly tak v Baltu. Zpečetila to dohoda Estonska, Finska a Švédska, na jejímž základě byla Estonia rok po neštěstí prohlášena za podmořský hrob.
Cílem byl zákaz ponorů – kvůli „klidu mrtvých“. Německá média však v pátek přišla s informací, že klid je jen iluzorní.
Podle WDR, NDR a Süddeutsche Zeitung operují v oblasti vraku Rusové. Investigace se odkazuje na zdroje v NATO, podle nichž Moskva využívá vrak Estonie jako cvičiště pro podmořské operace. A možná i úkryt špionážní techniky.
Co se stalo s trajektem Estonia?
Podle závěrů původního vyšetřování byl na vině špatný technický stav lodi a nízká kvalifikace posádky.
Příďové hledí trajektu navíc nebylo zkonstruováno tak, aby dokázalo odolat silné bouři, otevřelo se, následně se protrhl vodotěsný uzávěr nájezdové rampy a do nákladního prostoru plného automobilů se začala valit voda.
O okolnostech potopení lodi se ale dodnes spekuluje a oficiální verze se zpochybňuje. V roce 2020 Estonsko po zveřejnění nových (nelegálně pořízených záběrů) ve švédském televizním dokumentu iniciovalo společné estonsko-švédsko-finské vyšetřování.
Strategická poloha
Západní zpravodajské služby prý zachytily informace o přístrojích, které umožňují přesné navádění podmořských dronů a robotů.
Na dně kolem vraku mohly být rozmístěny i senzory, které zaznamenávají zvukové stopy lodí a ponorek NATO – tedy jejich „akustické podpisy“, jako jsou například specifické zvuky lodních šroubů. Přístroje připevněné přímo na vraku by navíc byly hůře odhalitelné, než ty přímo na písčitém dně.
Přispívat k tomu má i poloha vraku. Estonia se potopila v mezinárodních vodách, asi 41 kilometrů od finského ostrova Utö. Jde navíc o strategickou polohu mezi Švédskem, Finskem a Estonskem. Operaci má Rusům usnadňovat zmíněný zákaz ponorů.
Místo, kde leží vrak trajektu Estonia.
Estonské ministerstvo zahraničí v reakci na dotaz německých médií uvedlo, že dění v Baltském moři se spojenci pozorně sleduje, protože Rusko od začátku války na Ukrajině vystupuje agresivněji.
Finská pohraniční stráž obecně sdělila, že z operačních důvodů nemůže komentovat žádná sledovací opatření, ale že má „komplexní přehled“ o ruské zpravodajské činnosti na svém území.
Mezi lety 2021 a 2024 byl zvláštní ochranný režim vraku dočasně pozastaven kvůli vyšetřování nových stop o příčinách potopení.
Technologie ze Západu
Ruská vláda na otázky nereagovala. Za podobné podmořské operace odpovídá v zemi Hlavní správa hlubokomořského výzkumu (GUGI), která spadá pod ministerstvo obrany. Jejím zadáním je provádět špionáž a sabotáže pod mořskou hladinou.
Jde například o sledování podmořské infrastruktury, kabelů nebo plynovodů evropských států. Úkolem je i zaznamenávání již zmíněných charakteristických zvuků plavidel, především ponorek, prostřednictvím tajně rozmístěných podmořských senzorů.
GUGI má vlastní flotilu průzkumných lodí, miniponorky i drony. K jejím nejznámějším plavidlům patří loď Jantar, kterou NATO sleduje kvůli jejím častým misím u evropské infrastruktury v Severním a Baltském moři.
Německá investigativa teď také odhalila, že se technologie pro podmořskou špionáž Rusům léta dařilo získávat ze Západu. Využívali k tomu firmy na Kypru a jinde v Evropě.
V obchodech za desítky milionů dolarů nakupovalo Rusko vybavení, které mělo použít mimo jiné pro arktický projekt „Harmonie“, což je systém senzorů chránící ruský arzenál jaderných zbraní v Arktidě.
Západní zpravodajci se domnívají, že podobné senzory Moskva instaluje i jinde ve světových mořích, včetně Baltského moře. Například Litva loni objevila ruské hydroakustické zařízení na Kurské kose. Podobné nálezy hlásily i Velká Británie, Irsko a Lotyšsko.
