Opoziční „peklo“ koalici nezastaví, říká Šídlo ke střetu o ČT a rozhlas

Po představení koaličního plánu na reformu veřejnoprávních médií se schyluje ke zřejmě dosud nejvyhrocenějšímu střetu mezi vládou a opozicí. Záměr financovat Českou televizi a Český rozhlas přímo ze státního rozpočtu ale zvedl mnohem širší vlnu kritiky. Čeho jsme právě svědky, popisuje komentátor Seznam Zpráv Jindřich Šídlo.

Prohlášení ministra kultury Oty Klempíře (za Motoristy) a dalších zástupců koalice v úterý opět spustila debatu o budoucnosti médií veřejné služby. Jen ve zkratce: Vláda chce od začátku příštího roku v rámci širší novely změnit financování České televize a Českého rozhlasu. Nově by měly dostávat peníze ze státního rozpočtu. A navíc přijít zhruba o šestinu z příjmů dosud zajišťovaných koncesionářskými poplatky.

Záměr ve středu potvrdil také premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš, který podotkl, že jeho kabinet tím plní sliby dané voličům. Zároveň zmínil, že se diví chystaným obstrukcím opozice. Třeba předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel avizuje rozpoutání „pekla“ ve Sněmovně a také to, že se „půjde na barikády“. Šéf Starostů Vít Rakušan pak řekl, že obstrukce budou „masivní“.

„Je to úplně přehledný a srozumitelný konflikt. A proto je pro opozici – ale i pro občanskou společnost – extrémně důležitý. A proto se kolem něj bude odehrávat, myslím, dlouhé měsíce to, co uvidíme,“ popisuje v podcastu 5:59 komentátor Seznam Zpráv, autor pořadu Šťastné pondělí a spoluautor podcastu Šťastné pondělí Jindřich Šídlo.

Oba tábory už teď předkládají své argumenty. Zástupci koalice zůstávají sešikovaní za návrhem, jde podle nich o plnění předvolebních slibů a snahu modernizovat údajně „zastaralý“ systém koncesionářských poplatků. Opozice naopak mluví o snaze veřejnoprávní média zpolitizovat, čemuž ministr Klempíř oponuje třeba poukazem na princip automatické valorizace na základě inflace, který má novela obsahovat.

Finanční propad, o němž na tiskové konferenci předkladatelé návrhu mluvili, nicméně podle Jindřicha Šídla „není normální“. Česká televize by měla přijít zhruba o miliardu, rozhlas pak o polovinu této sumy. Komentátor předesílá, že se média veřejné služby kvůli tomu nedostanou finančně na úroveň roku 2024, kdy minulá vláda poplatky zvedla, ale až do roku 2008, respektive 2005, tedy do období posledního zvyšování před loňským rozhodnutím Sněmovny.

Velmi důležitou roli v aktuálním tažení přitom ze Šídlova pohledu hraje – kromě plnění předvolebních slibů – i „osobní přesvědčení a osobní křivdy“ některých politiků. „Týká se to minimálně dvou ze tří a možná už všech tří předsedů (koaličních) stran,“ říká komentátor. Zmiňuje v této souvislosti šéfa SPD Tomia Okamuru, který léta nedostával pozvání do nedělní polední debaty České televize.

„Je to pokus udělat z těch médií poslušné, chudé, bezvýznamné, rozklepané služebníky. (…) Smyslem je ta média zadusit a udělat z nich média bezvýznamná,“ říká novinář Šídlo s tím, že by v případě schválení návrhu šlo o největší zásah politiků do veřejnoprávních médií od 90. let. Sám má prý k ČT a ČRo také své výhrady, nicméně zároveň je považuje za nejlepší veřejnoprávní média ve východní Evropě. Pokud ale současná vláda bude chtít změnu jejich financování dotáhnout do konce, opozice tomu podle Šídla nemá jak zabránit.

Komentátor Seznam Zpráv zároveň nemá důvěru k tvrzením koaličních politiků, kteří tvrdí, že představená novela nezávislost obou veřejnoprávních médií nijak neohrožuje a že nic takového ani není jejich cílem. V této souvislosti však Jindřich Šídlo připomíná mimo jiné dění kolem výběru kandidátů do volby radních České televize.

Sněmovní mediální výbor v tajném hlasování – ale předpokládá se, že zejména hlasy ANO, SPD a Motoristů sobě – začátkem dubna opět poslal do užšího výběru skupinu kolem radního Pavla Matochy, letitého hlasitého kritika poměrů v České televizi. Kromě něj jde o Luboše Xavera Veselého, Romana Bradáče nebo Jiřího Šlégra. Konečné rozhodnutí o obsazení šesti míst v Radě ČT bude na všech poslancích během některé ze schůzí Sněmovny.

Tito radní nicméně podle komentátora v minulých letech do dění v televizi systematicky zasahovali. A ani se tím třeba v případě některých personálních změn a posunů vlastně netajili.

„Takže já jim jejich přesvědčení, že to má být nezávislá televize, k níž se politici a jimi delegovaní radní chovají civilizovaně a ctí nezávislost, nemůžu a nebudu věřit ani na minutu. Ne že bych to věřil také všem politikům bývalé vládní koalice, kteří teď proti tomu budou protestovat. Zásahy do veřejnoprávních médií tady mají od 90. let hlubokou tradici. A není to nic, co by se neodehrávalo i v zemích, které považujeme v tomhle směru za mnohem civilizovanější, jako je Velká Británie,“ podotýká Šídlo.

V aktuálním tuzemském případě jde ale podle něj o hodně. „Je to snaha si stát maximálním způsobem v omezené době, kterou na to (vládní politici) mají, podřídit sami sobě. A na tu televizi si dokážete sáhnout vlastně jednoduše,“ dodává novinář.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jestli je podle Jindřicha Šídla reálné prohlasovat novelu zákona tak, aby mohla platit už od začátku příštího roku, jak avizuje ministr kultury. A jestli je téma veřejnoprávních médií natolik silné, že se za ním dokáže sešikovat celá sněmovní opozice. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.