Ve skladu Košíku za minimální mzdu. Reportér popisuje kauzu „skryté“ práce

Mariia a Mykola jsou manželé z Ukrajiny. Do České republiky uprchli před válkou. I tady je ale čekal boj - tentokrát o důstojné pracovní podmínky. V podcastu 5:59 jejich zkušenost, která přináší podezření na tzv. zastřené zprostředkování práce, nejen popisujeme, ale zasazujeme i do kontextu celého českého pracovního trhu.

Poté, co kývli na nabídku, která se tvářila jako práce ve skladu firmy Makro, následovala, podle jejich popisu, zdraví nebezpečná činnost za minimální mzdu a na hranici vykořisťování. Ačkoliv jejich úkolem bylo připravovat zásilky pro firmu Košík.cz, tato společnost tvrdí, že za jejich pracovní podmínky odpovědnost nenese.

Je to přístup, který obstojí před českým právem? Proč se v Česku z praktik vzbuzujících podezření na vykořisťování lidí v posledních letech stal kvetoucí byznys? A dokážou na tuto situaci reagovat příslušné orgány státu? To vše řešíme v aktuálním vydání podcastu 5:59 s redaktorem Seznam Zpráv Petrem Švihelem, který na případ ukrajinského páru upozornil ve své reportáži.

„Podle mě je na tom strašně smutné to, že oni se vlastně snažili dělat všechno správně,“ začíná své vyprávění novinář, který se případům pracovního vykořisťování a obcházení zákona na českém trhu práce věnuje dlouhodobě.

Mariia a Mykola se ocitli v situaci, jakou zná řada Ukrajinců, kteří do Česka utekli před válkou. Po třech měsících jim skončilo bezplatné nouzové ubytování a oni si museli rychle najít práci, aby další bydlení ufinancovali.

„Hledali samozřejmě po různých ukrajinských skupinách na sociálních sítích. A objevili nabídku, která se jim zdála velmi lákavá, protože vypadala naprosto formálně čistá,“ popisuje Švihel začátek příběhu plného peripetií. „Šlo o zaměstnanecký poměr, kde i v nabídce bylo napsané, že za ně budou platit sociální a zdravotní pojištění. (…) Ozvali se na telefonní číslo, které u té nabídky bylo. A o několik dní později nastupovali do skladu.“

Místo výkonu práce se nacházelo v Ústí nad Labem a zvenku vypadalo jako typická velkoobchodní prodejna/skladiště firmy Makro. Na místě podepsali manželé smlouvu se společností KonstantaCZ za minimální mzdu 22 400 korun a až následně se ukázalo, že náplní práce je chystání objednávek pro potravinový online obchod Košík.cz.

V práci nakonec vydrželi jen několik týdnů. Pracovali hlavně přes noc, ve 12hodinových směnách. Ty se však často prodlužovaly, dokud nebylo nachystáno vše k vyexpedování. Někdy se tak směna protáhla o půl hodiny, jindy i o několik hodin. Vedoucí je prý neustále popoháněli, ať nechodí, ale běhají.

„Pracovní úrazy tam byly vlastně poměrně běžné. Ale doktor se nevolal. (…) A zatímco běžní zaměstnanci, pracovníci Makra, měli k dispozici čepice nebo rukavice pro práci v chladících boxech nebo v úseku s chlazenými potravinami, oni to měli přímo zakázané, z čehož potom často pramenily různé zdravotní problémy,“ vykresluje redaktor podmínky na pracovišti na základě vyprávění ukrajinského páru.

Jejich působení ve skladu skončilo velmi dramaticky a náhle: nejprve přišlo onemocnění, pak okamžité zrušení pracovního poměru a ještě po nich zaměstnavatel požadoval 25 tisíc korun za údajnou škodu.

„Zdůvodňoval to tak, že bez omluvy nedorazili na čtyři termíny, které měli napsané jako směny. Ti manželé se hájí tím, že dva z těch termínů vůbec napsané neměli a že také měli od lékaře vystavenou neschopenku. A na tom je to celé zacyklené,“ popisuje v podcastu konfliktní situaci Švihel.

Mariia s Mykolou se ale rozhodli bránit. „Měli štěstí, že narazili na neziskové organizace, které jim poskytly potřebnou podporu: sehnaly jim právníka, vysvětlily jim, že tohle už je z pohledu českého práva opravdu za hranou a že můžou klást odpor,“ říká redaktor s tím, že si manželé vše pečlivě zdokumentovali, jak se sám Švihel mohl na vlastní oči přesvědčit.

To, že nejen samotným manželům nebylo jasné, pro koho reálně pracovali a kdo nese zodpovědnost za mimořádně tvrdé pracovní podmínky, je podle Švihela charakteristický rys neetického zacházení s pracovníky, jako jsou oni, hraničícího s vykořisťováním.

„Tím to vždycky začíná - a je to, řekl bych, i nějaký modus operandi - co nejvíc to zamotat a ztížit nejen těm samotným pracovníkům, kteří jsou v tom strašně ztracení, ale vlastně i různým inspektorům a úřadům, kteří na to dohlížejí,“ odkazuje se na dlouhou řadu případů, které už jako novinář popsal.

„Vždycky je to takový zašmodrchaný řetězec firem, kde se vlastně neví, kdo koho zaměstnává, kdo koho vyplácí, kudy kam jdou peníze, kdo je za co zodpovědný. (…) Je patrné, (že cílem je) udělat v tom co největší zmatek, aby se v tom nikdo nevyznal,“ dodává Petr Švihel.

Reportér Seznam Zpráv oslovil v případu ukrajinského páru všechny zmíněné firmy. Zatímco Makro se od kauzy distancovalo s tím, že část prostor v areálu pronajímá společnosti Košík.cz, online supermarket pro redakci uvedl, že logistika ve skladu je zajišťována externími dodavateli. A jednatel společnosti KonstantaCZ Kosťantyn Serhijovyč Bokovyj vyloučil, že by se Mariia a Mykola stali součástí zastřeného zprostředkování práce. „Fakticky pracovali v mojí společnosti,“ tvrdil Bokovyj v krátkém telefonátu.

V podcastu 5:59 se dozvíte více o tom, proč může být princip „skrytého“ zaměstnávání pro některé firmy lákavou cestou, jak ušetřit na pracovní síle. Anebo o tom, jak běžné je pracovat v Česku v podmínkách, které jsou na hraně vykořisťování. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.