Glosa: Dvacet tisíc lidí u nás prožívá středověk. Vězení nemá být msta

Vězníme jako společnost příliš mnoho lidí v absolutně nevyhovujících podmínkách, kde se málokdo má šanci napravit. Nepomáháme sobě ani vězněným a vyhazujeme do vzduchu miliony.

Premiér Fiala nedávno vykreslil budoucnost Česka na 30 let dopředu: energetika, infrastruktura, informatika, čipy, jádro, lithium. K budoucnosti se hodí vznešená, lesklá, jakoby novotou vonící slova. Kromě výtky, že už měl plány dva roky realizovat, nezazněl proti projevu takříkajíc ani popel.

Tak v čem je v Česku problém, když na vizi, kam dál, se shodneme? Možná v tom, že se díváme dopředu, ale necháváme roky vyhnívat problémy, které nás vracejí mnoho dekád nazpět. Ideální příklad je vězeňství: Vězníme jako společnost příliš mnoho lidí v absolutně nevyhovujících podmínkách, kde se málokdo má šanci napravit. Nepomáháme sobě ani vězněným a vyhazujeme do vzduchu miliony.

Když byl před deseti lety odsouzen norský masový vrah Anders Breivik, v Česku vzbudilo téměř pohoršení, že jeho vězeňská cela vypadá jako pokojík z nábytkového katalogu… Takový problém u nás nemáme. Dobové seriály z desítek let vzdálené minulosti by se v českých věznicích mohly natáčet raz dva, nezměnily se ani houfy trestaných, kteří cely sdílejí.

Český helsinský výbor nedávno upozornil, že společné ubytování tolika lidí na malém prostoru je největším problémem českých věznic a de facto znemožňuje s nimi jakkoli výchovně pracovat. Od ledna má sice platit vyhláška, která počet metrů prostoru na vězně zvyšuje, ale sám ředitel Vězeňské služby ČR Simon Michailidis přiznává, že ji nebude moci splnit.

Co se tedy stane? Pro většinu konkrétních vězňů nic. Jen ve výkazech a tabulkách o pár procent poskočí hodnota naplněnosti jednotlivých „nápravných“ zařízení. Nebude tak celkově 98procentní jako nyní, ale dostane se zřejmě přes sto procent…

Vězňů je jednoduše příliš mnoho. Dobrou zprávou může být, že Ministerstvo spravedlnosti v pondělí oznámilo, že finišuje s novelou trestního zákoníku, která má zmenšit počet lidí, kteří se za mříže dostanou, což ostatně kabinetu už dávno radí i Národní ekonomická rada vlády. Jaké změny by mohly v evropském srovnání enormní počet skoro 20 tisíc vězňů snížit? Méně se má do vězení posílat za krádeže a zanedbání povinné výživy. Tyto dvě skupiny pachatelů dají dohromady skoro polovinu osazenstva českých káznic. Klesnout mají i dolní sazby u hospodářské kriminality či tresty za drogové trestné činy.

Drogy jsou mimochodem téma, které vězeňství podle odborníků po roce 1989 úplně změnilo a lidé zevnitř systému přiznávají, že věznit drogově závislé za bagatelní krádeže a neposkytovat jim ve věznicích žádnou léčbu je systém, který se účinností blíží přenášení vody v cedníku.

Zmíněný šéf vězeňské služby sám zmínil případ narkomana, který byl nedávno odsouzen za krádež sušenek za sto korun. Krádež to byla třetí, takže putoval na čtvrt roku za mříže. „Tři měsíce stojí 90 × 1800 korun a máme téměř jistotu, že ten člověk bude krást znovu, že se nezmění, pokud se mu kromě přiměřené sankce nedostane i odborné péče nebo léčby,“ ilustroval nesmyslnost systému Michailidis v rozhovoru pro deník Právo.

Jestli se chceme jako společnost dívat do budoucnosti a vážně udělat krok vpřed, měli bychom si strhnout z nohy tuto vězeňskou kouli, která nás morálně drží zpátky. Vězení nemá být msta a tím méně msta beze smyslu.