Článek
Uznávaná divadelní i filmová herečka popisuje proměnu statusu herce Národního divadla, hrubnutí humoru i hledání inteligentních představení, při kterých se diváci dobře pobaví.
„Nemohl jste si vybrat horší dobu mě pozvat než teď - protože to je strašné… Každé ráno člověk s hrůzou rozklikne internet a čeká, jakou novou věc se dozví,“ odpovídá Taťjana Medvecká v Galerii osobností na otázku, jak vnímá společenský vývoj.
Herečka, která letos v srpnu oslaví padesát let v souboru Národního divadla, v rozhovoru popisuje nejen změny v chování a očekávání publika, ale i to, jak se podepisuje nálada ve společnosti na úspěch divadelních představení.
„Lidé se touží bavit, což je pochopitelné,“ říká Taťjana Medvecká. A zdůrazňuje, že i ona sama si vedle vážných rolí, které hraje na první scéně, ráda zahraje i komedie, což jí umožnilo například Divadlo Kalich nasazením hry britského autora Stevena Moffeta Návštěva na zabití.
„Zvolit dobrou komedii pro Národní divadlo není snadné - aby to nebylo moc lidové, moc bulvární. V té české klasice komedií k popukání tolik není. Myslím, že i naši šéfové, kdyby nějakou dobrou komedii našli, tak za ni budou vděčni,“ říká Taťjana Medvecká.
Návštěva na zabití anebo Skopové na porážku, představení Divadla Viola podle povídek Roalda Dahla, tak herečce v dnešní době poskytují vedle vážných rolí v Národním divadle příjemnou změnu. „Mám ráda inteligentní, černý, britský humor. Nemám ráda ten přisprostlý. Bohužel ale musím říct, že mám pocit, že náklonnost publika k tomu jednoduššímu humoru se stupňuje – tlustý vtip, a pokud možno trošku vulgární. To ráda nemám.“
„Lidi by měli trošku víc myslet“
Její postava Američanky Elsy rozehrává v představení Návštěva na zabití sérii manipulací s rodinou, kterou se rozhodla navštívit v Británii. Od této zápletky se v rozhovoru odvinulo téma manipulace s lidmi – a Taťjana Medvecká se do něj pustila naplno.
„Dneska jsou lidi schopní podléhat manipulaci velmi snadno, protože jsou zvyklí na to, co je psáno, to je dáno. Nemají vůbec tendenci si ty věci ověřovat. Lidi by měli trošku víc myslet,“ říká Taťjana Medvecká. Ona sama se brání používat sociální sítě, a uzavírat se tak do jedné ze sociálních bublin.
Taťjana Medvecká a Jiří Kubík při natáčení rozhovoru ve studiu Seznam Zpráv.
Vše, co se ve společnosti děje, vnímá jako zákon akce a reakce. „Když zaplaťbůh přišel rok 1989, najednou to vypadalo, že svět bude zalitý sluncem. Tolik lidí a tolik zemí uvěřilo, že bude fajn a že se dohodneme… A teď globalizace. Ejhle, vychýlilo se to nějakým směrem,“ říká Taťjana Medvecká. „Pro nějakého farmáře tam ze středozápadu bylo asi příliš, aby uznával 72 pohlaví, tak teď přišel ten (Donald Trump, pozn. red.), který řekl: ‚Ne, jsou dvě!‘. Kyvadlo se vrací. Ale musím říct, že to sleduji se spoustou obav. Ještě jak je to všechno rychlé.“
Obavami z dalšího vývoje si ale Taťjana Medvecká nenechá kazit radost ze své práce a taky elán, který ji celý život provází. V rozhovoru dokonce říká, že když jednou svému muži vyprávěla o skvělém divadelním představení v New Yorku, nevěřícně na ni zíral a odvětil: ‚Ty jsi furt tak nadšená!‘
„Asi je to nějaký prostor, kde mám pocit, že ospravedlňuji svoje bytí tady,“ říká ke svému nastavení Taťjana Medvecká.
V rozhovoru, kde s obrovským zápalem popisuje práci v Národním divadle i na jiných scénách, taky zmiňuje rozdíl oproti dobám, kdy byli zasloužilí členové činohry uctívanými modlami a mladí kolegové jim museli dávat najevo úctu. „Kolem těch mistrů byla taková aureola, že si nikdo netroufal,“ říká například na otázku, jak to bývalo v časech Karla Högera nebo Josefa Kemra. „Všechno bylo jinak. Byl daleko větší distanc, větší respekt. Dneska je to daleko demokratičtější prostředí. Myslím, že nikdo z nás, z těch starců, tam nevytváří dusno,“ směje se Taťjana Medvecká.
„Kamarádko, všechno má svůj konec“
Mezi její výrazné role patří například Margaret Thatchetová ve hře Petera Morgana Audience u královny, postava matky v baladě Vodník v dramatizaci Erbenovy Kytice nebo z poslední doby královna Gertruda v Hamletovi („Jak vždy říkám - nejstarší Gertruda v historii,“ glosuje s humorem fakt, že jejího manžela Claudia hraje o generaci mladší Igor Orozovič).
Iva Janžurová jako Alžběta II. a Taťjana Medvecká jako britská premiérka Margaret Thatcherová na scéně Stavovského divadla ve hře Audience u královny.
Když ji šéfové činohry Národního divadla Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský neboli režijní dvojice SKUTR přišli říct, že by s ohledem na svůj věk měla zvolnit a nemít už tolik představení, byla ráda.
„Ono se to pořád tak nabalovalo, že jsem došla asi k těm jedenácti titulům na repertoáru. A to je fakt hodně,“ říká. „Já jsem člověk odevzdaný a vyrovnaný a děkuji pánu Bohu, že jsem si toho zahrála spoustu. A co bude, uvidíme. Buď máte energii a fyzickou zdatnost a odolnost, že do toho jdete a baví vás to, anebo to postupně začne odcházet a musíte si říct: Tak, kamarádko, všechno má svůj konec. Takže uvidíme.“
U jakého představení řve mladé publikum nadšením a hercům tečou slzy dojetím? Jak vnímá umělou inteligenci, výhledově pronikající do jejího oblíbeného oboru namlouvání audioknih a dabingu? Co považuje za odvrácenou stranu herectví? A jak se dívá na to, že mladí kolegové „nechtějí položit celý život na oltář umění“?
Rozhovor s Taťjanou Medveckou si můžete pustit už teď v audioverzi v úvodu článku – přepis a videozáznam celého rozhovoru zveřejníme v sobotu.
