V některých regionech radši říkám, že jsem z Česka, říká reportérka CNN

„Umělá inteligence ti nikdy neřekne, jak to smrdí v tunelu Hamásu, kde tři měsíce drželi rukojmí,“ říká Ivana Kottasová, momentálně jediná česká reportérka ve službách americké CNN. V rozhovoru pro Mediální cirkus popisuje, jak se tento velký mediální dům staví k nejnovějším trendům, jako je využívání AI, svou cestu do CNN i práci v nebezpečných oblastech.

Ivana Kottasová pracuje pro redakci CNN v Londýně už 13 let. Nejprve psala o ekonomice, teď jezdí na reportáže v zásadě po celém světě. Z  Hospodářských novin, kde kolem roku 2009 začínala, se propracovala do pozice seniorní reportérky psané sekce v CNN International.

„Měla jsem velké štěstí,“ říká v nejnovějším díle podcastu Mediální cirkus. V něm popisuje, jak se do slavné redakce dostala. I to, jaké to je studovat žurnalistiku na Kolumbijské univerzitě, která je nejprestižnějším místem pro studium novinařiny.

„To je snad jediné místo na světě, kde úplně všichni kolem tebe jsou přesvědčeni o tom, že být novinář je úplně to nejlepší na světě, že je to fakt poslání. Britové jsou mnohem cyničtější a Češi jsou možná ještě víc cyničtí. Ale Američané mají skutečně svobodu slova zakotvenou v ústavě a novináři tam hrají ve společnosti dlouhodobě jinou roli než v Evropě,“ říká Kottasová.

Novinářka si prošla studiem žurnalistiky v Británii, v Praze na Univerzitě Karlově a právě na prestižní Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Vedle toho studovala také na neméně prestižní London School of Economics.

„Během prvních pár dní na Kolumbijské univerzitě nám profesorka přinesla takový klobouk. V něm byla na papírcích napsána jména různých čtvrtí v New Yorku. A každý z nás si vytáhl jeden, na kterém byl nápis některé čtvrti, o které jsme většinou nikdy předtím neslyšeli. A tam nás prostě vyslali a řekli: Přijďte, až budete mít zprávu,“ vypráví Kottasová s tím, že dostala nelehký úkol – poslali ji do čtvrti Mott Haven v Bronxu, kde má více než polovina lidí jako první jazyk španělštinu.

Studia na prestižních školách a samozřejmě skvělá angličtina otevřely novinářce dveře do nejlepších redakcí světa. Dvakrát byla na stáži ve Financial Times, do redakce ji ale nevzali.

„Bylo to jako zlomené srdce. Vybouchla jsem u finálového pohovoru se šéfredaktorem. To byl Lionel Barber, velký pan novinář. A on měl takový zvyk, že moc nemluví. Přišel na ten pohovor, tam si sedl a koukal na mě. No a co udělá Kottasová z Prahy? Začne blábolit, jenom aby nebylo ticho, protože to je přece trapné. No, zkrátka se mi ten pohovor moc nepovedl,“ vypráví.

I když nevyšly prestižní noviny, nenechala se Ivana Kottasová odradit a záhy měla štěstí. Vyšla jí totiž stáž v CNN International. Tam později dostala stálé místo a dopracovala se na pozici seniorní reportérky.

Reportáže psala například z Kyjeva na začátku války, po 7. říjnu reportovala z Izraele, byla v Pásmu Gazy i na dalších místech.

„Pro mě úplně nejhorší věc je, že vlastně dělám něco, co mě strašně baví a považuji za důležité. Ale dávám tím svoje blízké a lidi, co mě mají na světě nejradši, do hrozně těžké pozice, protože oni se o mě strašně bojí. Ale vědí, že tam chci být,“ popisuje novinářka, která se v Gaze s hrstkou kolegů z médií dostala přímo do tunelů, kde Hamás držel rukojmí.

Jaké má ve velkém mediálním domě, jako je CNN, podmínky pro práci v rizikových oblastech?

„Mám skvělé zázemí, co se týče bezpečnostních a logistických věcí. Zmíním třeba 7. říjen, teroristický útok na Izrael: Najednou my řešíme, jak se dostat do Izraele, tak máme člověka v redakci, který nemá na starosti nic jiného než v tu chvíli sehnat letenky, transfery a taxíky a dostat nás na to místo. Stejně tak s bezpečností. Když se vydáváme do některých míst, která můžou být riziková, tak s sebou budu mít svého vlastního experta na bezpečnost, který je zaměstnanec CNN. A já se pak můžu soustředit jenom na svoji práci,“ popisuje a pokračuje:

„Třeba z Ukrajiny jsem byla zvyklá na to, jak to tam funguje, a pak jsem najednou byla v Izraeli, kde to funguje úplně jinak. Třeba styk s vojáky a civilní populací. A člověk se musí trochu přizpůsobovat. Ale nikdy jsem se neocitla v situaci, kdy bych si říkala: Tak, teď je konec. Na většinu těch míst, těch úplně nejnebezpečnějších, většinou jedeš, nabereš si, co potřebuješ, a zase vymajzneš. Fakt nejhorší je vědomí, že se o mě někdo strašně bojí.“

„Máme v různých regionech různou pověst, v některých místech moc nedáváme najevo, odkud jsme. Až když se s někým bavíme, tak to řekneme,“ popisuje, jak moc a kde jí pomáhá při práci značka CNN. I to, že leckde symbolizuje Ameriku.

„Když se loni na jaře probíral v americkém Kongresu balíček pomoci Ukrajině a zdržovalo se to tam, tak jsme sice říkali, že jsme ze CNN, ale vysvětlovali jsme, že nejsme Američané a nemáme s tím nic moc společného. V Sýrii bylo mnohem lepší říct, že jsem z Česka, než že jsem z Ameriky. V Izraeli pak mají Češi výbornou pověst,“ vypočítává Ivana své zážitky.

CNN se stejně jako jiné mediální domy všude musí vyrovnávat s novými trendy – oslabováním role tradičních médií a nástupem nových kanálů jako sociální sítě nebo podcasty, přes které lidé konzumují zprávy.

„My obchodujeme s fakty a lidé za námi chodí pro ta fakta, protože nám věří. A když ztratíme důvěryhodnost, protože se třeba snažíme vyrovnat rychlostí některému podcasterovi, který někde něco našel, tak se ta důvěra hrozně těžce dobývá zpátky,“ popisuje Kottasová přístup CNN.

V redakci se vyrovnávají i s nástupem umělé inteligence. „Jedna z prvních velkých změn, na kterou jsme si museli zvyknout, byla, že každá fotka, každý obrázek musí teď projít kontrolou, jestli to není AI. Což by před pěti lety nikoho ani nenapadlo. Kontrolují se metadata, kontroluje se prostě všechno,“ říká Kottasová a pokračuje:

„Dokážu si představit, že AI napíše třeba krátkou zprávu o tom, co se děje na burze. Ale AI ti nikdy neřekne, jak to smrdí v tunelu Hamásu, kde pod Pásmem Gazy drželi tři měsíce rukojmí. Neřekne ti, jak babička na Ukrajině už třikrát musela opustit svůj domov a že z posledního domova utíkala tak rychle, že zapomněla album s fotkami svého mrtvého manžela a nemá nic.“

O tom, že by se vrátila do Česka, neuvažuje. Práce pro CNN ji zatím rozhodně nenudí. A už vůbec se nezdá, že by kdy chtěla opouštět novinařinu.

„Hrozně mě to baví, ty breaking news, ten adrenalin. Když se někde něco děje a teď nikdo neví co a my to musíme zjistit a pak to říct lidem. Považuju za úplně neuvěřitelné štěstí, že můžu právě tohle dělat. Podle mě máme tu nejlepší práci na světě,“ říká v Mediálním cirkusu.

Pomáhají si novináři v rizikových oblastech? A dá se vůbec srovnat práce pro tuzemská a velká zahraniční média, jako je CNN?

Celý rozhovor si můžete pustit ve videu či v audiopřehrávači v úvodu nebo ve své oblíbené podcastové aplikaci.