Článek
/Od zvláštního zpravodaje ve Spojených státech/
Během polední pauzy si řidič nákladního vozu Owen chodí do přilehlého lesa zastřílet na terč. Vybral si odlehlejší část místa hned u řeky Mississippi, jen kousek od městečka Friars Point, kde se těží štěrkopísek.
Po každé ráně Owen svou trefu kontroluje dalekohledem. Po několika ranách nasedne do přistaveného pick-upu a odjede k zhruba dvě stě metrů vzdálenému terči, aby ho vyměnil za nový.
Owen se považuje za libertariána a nesdílí tak nadšení levicově orientovaných voličů z drtivého vítězství demokratů v nedávných volbách do Kongresu. Jejich triumf prolomil hned několik bariér. Do funkcí guvernérů se dostali první Američanka jihoamerického původu, první černoška, mezi senátory pak první muslim či první gay.
A v Mississippi se tento týden potvrdilo, že v senátním boji vyhrál černošský kandidát Scott Colom, který se tak stane vůbec prvním senátorem tmavé pleti v tomto státě od poloviny devatenáctého století.
Na Owena ale doléhá pocit obklíčení a předtuchy, že politika ve Washingtonu bude komplikovaná a mnoho věcí se nezmění. „Trump s demokratem nebude vycházet,“ míní.
Owen během své „siesty“ v lese u řeky Mississippi.
Pochází z nedalekého městečka Clarksdale, známého jako kolébka blues. „Všechno tam jde do h…lu. Děti na cracku, vraždy snad každou noc,“ uleví si Owen, který svolil pouze s fotografií z profilu.
Volil sice Donalda Trumpa, ani k němu ale nechová sympatie, zvlášť v tomto roce, kdy kvůli prezidentově politice všechno zdražilo. I proto je Owenova mysl neustále nastavena v „podezřívavé pohotovosti“.
„Lovím nejen pro zábavu, ale chci mít jistotu, že budu mít vždycky maso. Protože kdyby došlo na úplný kolaps a například by se něco stalo se zásobováním, já budu umět přežít,“ vykládá, zatímco se z jeho pušky ozve další ohlušující rána, která se ještě zlomek vteřiny v ozvěně drží ve vzduchu.
Owen měl slabou naději, že po zvolení Donalda Trumpa nebude muset využít tajnou skrýš, kterou kdesi ve zdejších lesích vybudoval. Republikán mu přišel jako politik, co nebude do jeho životního stylu nijak zasahovat, natož ho ovlivňovat. Přišla ale cla, válka v Íránu a začaly zdražovat pohonné hmoty, potraviny, elektřina, úrokové sazby hypoték.
„Takže můj bunkr se možná ještě bude jednou hodit,“ podotkne.
Příprava na apokalypsu
Není sám, kdo se tak dnes v USA, zvlášť v odlehlých končinách, cítí. Ve městě Stroudsburg ve východní části Pensylvánie lze například potkat celou řadu Američanů, kteří mají pocit, že se musí také připravit na těžké časy, či přímo „zhroucení systému“.
Žijí zde tzv. preppers, tedy lidé, kteří se doslova chystají na časy, kdy budou muset přežít na vlastní pěst.
„Mají mrazáky plné zvěřiny, sklepy plné dřeva. Připravují se na těžké období, které může přinést ekonomický pokles,“ říká mi Nicholas Daly, který žije v části zvané East Stroudsburg.
Sám se sice za takového Američana zcela nepovažuje, navíc se zajímá o politiku a jako nezávislý volič se většinou přiklání k demokratům, s preppers ale přichází často do kontaktu a občas s nimi chodí i na lov.
„Je to snad jediné místo, kde můžeš jít dopoledne na lov zvěřiny a večer si zatancovat v klubu na Manhattanu,“ říká pobaveně.
Faktem je, že město Stroudsburg leží hned u řeky Delaware. Na druhé straně se už rozkládá stát New Jersey, který přiléhá ke státu New York. Za zhruba dvě hodiny tak odtud člověk skutečně dojede až na newyorský Manhattan.
Nick jako většina Američanů u benzinových pump trpí.
Nick mě provází svým městem a okolím, kde v přilehlé říčce potkáme celou řadu rybářů. Ukáže na ně a poznamená: „Tihle také patří k preppers.“
Na telefon mu náhle zavolá kamarád, chce řešit drahý olej na zátop. Diskutují, že by bylo dobré na nadcházející zimu nasbírat v lesích dost dřeva a ulevit tak domácímu rozpočtu.
„Obyčejné kafe stojí jako latté, snídaně jako oběd a oběd jako večeře,“ poznamená Nick, když se ho zeptám na ceny ve zdejším kraji.
Stejně jako v jiných státech, i v Pensylvánii přitom nejvíce podražily pohonné hmoty, i zde nafta stojí kolem šesti dolarů za galon, což je historické maximum.
Ve městě Stroudsburg lze na hlavní ulici vedle restaurací, kaváren a módních butiků najít i rozlehlou prodejnu se střelnými zbraněmi.
Nick mi dává nahlédnout do duší preppers. „Nejsou to všechno jen paranoidní lidé, kteří mají nedůvěru k vládě a kopají si někde v lesích bunkry, jsou i tací, kteří prostě žijí z darů země a chtějí nadále žít víceméně svobodně a nezávisle,“ vysvětluje.
Nick tuto mentalitu chápe a zčásti uznává. Podle svých slov začal sám „bláznit“ během pandemie koronaviru, kdy vláda najednou „začala měnit zažitá pravidla“.
„Celá řada lidí kolem, včetně mě samotného, začala kvůli pandemii vyšilovat. Vzdálená vláda, kterou tady nikdo nerespektuje a má k ní nedůvěru, nám opravdu přikazovala, jak máme žít, co máme dělat, kam můžeme a nemůžeme. Najednou jsem si říkal: aha, takže se to může stát. Nemusím být vždy svobodný,“ pokračuje tento hřmotný muž s plnovousem, který ale není žádný antivaxer.
Původní reportáž z USA
Podle něj má polovina Ameriky rebelského ducha. Tito lidé, pokračuje Nick, mají pocit, že na ně vládní příkazy či omezení neplatí, protože nevěří v koncept společnosti. Nechtějí být jejími pravidly (i vymoženostmi) zatíženi.
„Jsou tak trochu jako mrzuté děti. A velká část z nich i proto ani nevolí, protože systém sociální organizovanosti prostě neuznává,“ dodá Nick Daly.
Takové Američany zná i Rex Snyder, který žije na předměstí města Topeka v Kansasu. Zde to mají preppers daleko těžší, protože ve zdejším rovinatém kraji prakticky nejsou žádné stromy, natož nějaké hluboké, divoké lesy.
Rex Snyder se svou ženou Darcy před volební kanceláří demokratické strany, kde oba před volbami pracovali jako dobrovolníci.
„Někteří sousedé mají své bunkry, kde mají nahromaděné konzervy, galony s vodou, kanystry s benzinem a samozřejmě zbraně. Tvrdí mi, že každou chvíli může přijít apokalypsa,“ říká mi Rex, celoživotní republikán, který ale letos volil demokraty.
K jeho radosti a úlevě pak sledoval, jak demokraté získali kontrolu nad Kongresem a budou tak mít mocenskou páku na Donalda Trumpa.
Podle Rexe ale mají jeho „šílení“ sousedé s bunkry v jednom pravdu - Trump se může lidově řečeno postavit na zadní a demokratickou legislativu vetovat a jejich vyšetřování korupce blokovat.
Raději se stáhnout se do lesů
„Budou to zřejmě dva divoké roky a může se stát, že se současná situace nijak nezlepší,“ zamyslí se Rex s ohledem na vysoké životní náklady, které někteří lidé v okolí mají za důsledek vládní politiky „přehmatů“, jakým je například válka s Íránem.
Tento konflikt podle Rexe málokdo chápe. Navíc právě kvůli této válce stejně jako Trumpově celní politice všechno podražilo. A v tom tak tkví zakořeněná nedůvěra k federální vládě. Její kroky mohou mít na obyčejné Američany neblahý dopad a zásadně ovlivnit jejich každodenní život.
Někteří z nich se i proto, tak jako v případě Pennsylvánie nebo Mississippi, „stahují do lesů“.
Owen musí zpátky na směnu. Jeho vůz je naložen štěrkopískem a on ho musí kamsi odvést. Pušku tedy uloží do obalu, zachází s ní jemně, jako kdyby zbraň byla cenným hudebním nástrojem. Obal následně umístí do kufru.
Je se svou střelbou evidentně spokojený a věří, že nikdy nebude hladovět. Přizná, že je neustále v módu přežívání.
„A ten, kdo není, je naprostý hlupák nebo naivka,“ dodá.
