Právní bota, hodnotí Gerloch rozhodnutí ÚS ve sporu vlády a prezidenta

Hnutí ANO má v podzimních volbách ambici získat více křesel v Senátu. Na Kladensku vysílá do horní komory ústavního právníka a bývalého děkana právnické fakulty Aleše Gerlocha. Proč se rozhodl kandidovat právě za ANO?

Hostem Ptám se já byl kandidát do Senátu za ANO, ústavní právník a bývalý děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch.

Gerloch se o křeslo v Senátu ucházel už v roce 2018 na Praze 12 jako nezávislý kandidát bez podpory politických stran. V té době působil jako ústavní právník a prorektor Univerzity Karlovy. Jeho první pokus o vstup do politiky ale nevyšel.

Jako kandidát tehdejšího prezidenta Miloše Zemana pak v roce 2019 také usiloval o post ústavního soudce. Jeho nominaci nakonec v tajné volbě podpořilo pouze 19 senátorů, proti bylo 45 ze 64 hlasujících. Přestože Gerlochovi zastánci vyzdvihovali jeho odbornost, kritici mu naopak vytýkali, že dlouhodobě vystupuje spíše jako advokát a obhájce kroků prezidenta Zemana.

V horní komoře, kam tentokrát míří jako nestraník za hnutí ANO, by se známý ústavní právník chtěl věnovat zejména právu a školství. Jak sám řekl médiím, v kandidatuře ho opět podpořil i exprezident Zeman. Hlasy voličů se ale Gerloch pokusí získat mimo Prahu. Konkrétně na Kladensku, kde obhajuje mandát dosavadní senátorka Pirátů Adéla Sucharda Šípová.

První kolo senátních voleb se letos koná spolu s komunálními volbami 9. a 10. října.

Co by chtěl Aleš Gerloch v Senátu změnit? A proč se v kampani tolik vymezuje vůči předsedovi horní komory Miloši Vystrčilovi a jeho cestě na Tchaj-wan?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Proč chcete do Senátu, pane profesore? - Domnívám se, že Senát je komora pro zkušené ženy a muže, kteří už mají něco za sebou, a sem bych se řadil. Nakonec, dneska světu vládnou senioři, takže střední generace se musí zřejmě ještě více prosadit. Ale Senát je prostě takto koncipován, má to v názvu. A proč do Senátu? Protože to beru, že to je ta komora reflexe, kde je skutečně možné uvažovat koncepčněji, méně stranicky, a to je můj přístup, řekl bych, akademický přístup, který se budu snažit prosadit.

2:00 A je to komora z vašeho pohledu důležitá, anebo ne? Protože jste si ke kandidatuře vybral hnutí ANO a předseda hnutí ANO Andrej Babiš rád zpochybňuje vůbec existenci a důležitost Senátu a jeho roli. Když nemá v Senátu většinu, tak ho nemá rád. - Sama jste v úvodním slově uvedla, že hnutí ANO by rádo posílilo pozici v Senátu. To se vlastně stalo už v minulých volbách, před dvěma lety. A myslím, že samozřejmě horní komora má slabší pozici ve většině věcí než Poslanecká sněmovna. Ale tam je třeba uvažovat o tom, že Senát se má soustředit na otázky, kde ty možnosti má, a zároveň je možné začít více diskutovat o eventuální úpravě ústavy tak, aby se v něčem ta pozice třeba i posílila. O tom bych chtěl také o otevřít diskuzi.

4:00 Vy jste kandidoval do Senátu už v roce 2018. To jste kandidoval v Praze jako nezávislý kandidát. Teď kandidujete jako nestranický kandidát, ale za hnutí ANO. Proč tentokrát za hnutí ANO? Je to větší šance uspět? - Asi zřejmě ano. Zkušenost mě poučila, že nezávislý kandidát to má velmi těžké, protože především musí sehnat nejméně tisíc hlasů voličů ze svého obvodu.

4:30 Tehdy jste byl, pokud se nepletu, kritizován za to, že jste použil adresy z Právnické fakulty a posílal jste studentům Právnické fakulty výzvu, jestli vás nechtějí podpořit. - Ne. To je, myslím, nepřesná informace. Šlo o výzvu, jestli nechtějí pomoct v kampani, což byli mí studenti, kteří navštěvovali moje semináře, včetně výběrového předmětu. Dneska to jsou často třeba i učitelé na fakultě nebo už absolventi, ale netýkalo se to voleb jako takových.

5:00 A proč tedy tentokrát za hnutí ANO? - Myslím, že nezávislý kandidát je na tom špatně v tom, že se těžko prosadí. Jak ukázala moje zkušenost. A máme tam asi, myslím, dvě nezávislé senátorky, které uspěly. Takže je to zcela minoritní. A z druhé strany ovšem hnutí ANO je politickým hnutím, není to strana. A je široce založené z hlediska témat, z hlediska věcného zaměření, a to je pro mě přijatelné. Navazuje do jisté míry na myšlenku Občanského fóra z konce 80. let. - To už jsem četla v jednom rozhovoru a zaujalo mě to. - Strany jsou pro straníky a hnutí je pro všechny. - Mě zaujalo, že hnutí ANO přirovnáváte k Občanskému fóru. Leckde zaznívá, že to je naopak strana jednoho muže, která je velmi pevně řízená a vlastně v té straně se děje to, co chce Andrej Babiš. - Ale volí ji voliči, nikoli strana sama, že by se zvolila nebo prosadila.

6:30 Zase bychom mohli pak tvrdit, že Občanské fórum bylo stranou Václava Havla, což by byl samozřejmě nesmysl, i když Václav Havel byl samozřejmě klíčovou výraznou osobností, ale formálně ani nebyl v čele Občanského fóra. Takže samozřejmě Andrej Babiš je výrazná osobnost, která i profiluje nějakým způsobem hnutí ANO, ale není tam jednak sám, ale hlavně je důležitá podpora občanů, nikoli, že si někdo přeje o něčem rozhodovat.

7:00 Nabídlo vám to vedení hnutí ANO, nebo jste s tím přišel vy? - Je to vzájemná koincidence. Oni původně mysleli, že bych kandidoval v Praze 1, to si myslím, že není reálné z hlediska hnutí ANO tam uspět. Uvidíme, jak to reálně dopadne. A je to shoda zejména s panem místopředsedou Havlíčkem, který má na starosti Středočeský kraj, že by bylo na místě kandidovat právě ve volebním obvodu Kladno.

8:00 Vy jste byl dlouho vnímaný, nebo jste do určité míry vnímaný jako osobnost, která měla blízko poměrně k prezidentu Miloši Zemanovi. Psal jste pro něj celou řadu různých právních stanovisek, o které se bývalý prezident také poměrně rád opíral. Psal jste ale, pokud se nepletu, i jedno stanovisko ve prospěch Andreje Babiše. Tehdy se to týkalo řešení a posuzování jeho střetu zájmů. Bylo to v roce 2020, kdy evropské orgány tehdy rozhodovaly o tom, jestli Andrej Babiš ve střetu zájmů je, nebo není. A vy jste tehdy byl na jeho straně. Je tohle něco, co vás třeba už tehdy sblížilo s hnutím ANO, že odtud plyne ta kandidatura, nebo je to třeba revanš za to, že jste se v roce 2020 v citlivé věci postavil na stranu Andreje Babiše? - Myslím, že jste to trošku zúžila. Píšu stanoviska pro všechny možné instituce, i pro právnické osoby soukromého charakteru, někdy i pro jiné advokátní kanceláře. A tady je třeba říci, že ano, skutečně jsem delší dobu v určitém kontaktu s představiteli hnutí ANO, ale zase v minulosti to bylo poměrně výrazně třeba s představiteli ODS, kde jsem pro ně také pracoval. Zejména pokud šlo o některé návrhy k Ústavnímu soudu, kde jsem zastupoval skupiny jak poslanců, tak zejména senátorů, nejen této strany. Čili jako právník jsem pracoval a pracuji pro různé subjekty, a to nejen politické.

9:00 A je to tedy tak, když bych se vrátila k tomu střetu zájmů, že riziko v souvislosti se střetem zájmů Andreje Babiše s jeho rozsáhlými podnikatelskými aktivitami nevnímáte, nevidíte? - Samozřejmě bych řekl, že určité riziko tady je nejen u něj. Vždyť je takových případů více. A máme naopak případy, kdy se přímo prověřuje trestná činnost určitých politiků, nejnověji bitcoinová kauza. - Andrej Babiš také stál před soudem, ochránila ho imunita. - To je pravda, zatím. Ale ta kauza neskončila pravomocným rozhodnutím.

11:00 A problém střetu zájmů? Já jsem se ptala, jestli tady opravdu nevidíte žádné riziko? - V této chvíli to především není ústavněprávní otázka. - Ale je to politická otázka, pane profesore. Vy kandidujete do Senátu, chcete být politikem. - Ano. Tak ale kandiduji za ANO proto, že nevidím takové riziko. Samozřejmě.

12:00 O víkendu jste byl na setkání v Brdech, řečnil jste tam, mimo jiné tam řečnil také bývalý prezident Miloš Zeman. Vy jste říkal, že jste s ním mluvil i o své kandidatuře, že vám přislíbil podporu, že vás bude volit ve volbách. Čekáte, že vám podpora Miloše Zemana pomůže? - My se známe delší dobu. Navrhoval mě svého času i na soudce Ústavního soudu. Ty vztahy jsou pracovní. A vzhledem k tomu, že on bydlí v současné době v Lánech, což je součást toho senátního obvodu, tak jsme se dohodli, že 14. září, kdy je výročí úmrtí Tomáše Garrigua Masaryka, se tam sejdeme. Při této příležitosti připomeneme tuto významnou osobnost. A on tam pravděpodobně při této příležitosti vyjádří veřejně podporu. Já si myslím, že jsou voliči, kteří Miloše Zemana stále uznávají.

14:00 Exprezident Miloš Zeman teď v jednom z rozhovorů řekl, že zvažuje, jestli by neměl v příštích prezidentských volbách znovu kandidovat na hlavu státu. Myslí to vážně? Nebavili jste se o tom spolu? - Jednak to bylo shromáždění, kde bylo několik set lidí, kde nebyla příležitost pro takové diskuze. A jednak jsem toto vůbec nezachytil, nepovažuju to podle mě za relevantní. Pokud vím, tak on navrhuje jako kandidáta naopak místopředsedu hnutí ANO Radka Vondráčka.

14:00 Vy jste si dal jako heslo na svůj billboard, na své webové stránky „Budu jezdit na Kladensko, ne na Tchaj-wan“. V rozhovoru pro iDNES jste říkal, že to je heslo, které jste si sám vymyslel, za kterým si stojíte. Proč zrovna tohle? To je pro vás tak důležitá věc? - To chce vyjádřit to, že senátoři se mají soustředit na svoji agendu, na svoji působnost. Jejich úkolem není zastupovat hlavu státu nebo vládu, ministerstvo zahraničních věcí, výkonnou moc, protože navenek zastupuje stát výkonná moc. To znamená hlava státu, předseda vlády, ministr zahraničních věcí, popřípadě další představitelé. Je tam parlamentní forma diplomacie, existuje třeba meziparlamentní unie, další formy spolupráce mezi parlamenty jednotlivých států. Ale tady to bylo pojato ve dvou směrech problematicky. Za prvé, že se jedná vlastně o širší komunikaci, která reprezentuje Českou republiku jako takovou, nikoli jenom Senát, včetně té široké delegace. A bylo to nakonec už podruhé, nikoli první návštěva. A druhý problém je, že je to v rozporu s politikou jedné Číny, kterou zastává Česká republika a naprostá většina států ve světě, včetně našich spojenců.

17:00 Tak pokud byste byl zvolen, můžete jako senátor vyrazit do Číny, abyste to vyvážil. - To není můj úkol. Já do žádné Číny nebudu vyrážet, protože to nevyvažuji. Naopak kritizuji, že by parlamentní styky měly přerůst do roviny těchto vládních styků, řekněme. - A jak jste vnímal cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan? - Vnímám to tak, že Senát se má soustředit na řešení řady problémů v České republice v mezích své působnosti, jak je daná Ústavou a zákony. Tam přece není stanoveno, že Senát zastupuje Českou republiku navenek.

19:00 Když jsem si procházela vaše webové stránky, tak tam ve svém životopise nemáte uvedeno členství v komunistické straně. Což je mimochodem věc, kterou vám vyčítali, když jste tehdy byl kandidátem na ústavního soudce. Vy jste říkal, že to do profesního životopisu z vašeho pohledu nepatří. Když se na to podívám ale z jiného úhlu pohledu, jak svoje patnáctileté členství v KSČ vnímáte? - Beru to jako uzavřenou kapitolu. Navíc bych řekl, že od doby, kdy byl zvolen Petr Pavel prezidentem republiky, se tato otázka stala zcela irelevantní.

19:30 Vy nemáte potřebu se za to omlouvat? Považujete to třeba za chybu? Protože velká část politiků, kteří třeba byli před revolucí členy KSČ, se za to omlouvají. Někdo říká, že ho tam přivedla maminka jako premiér Andrej Babiš. Prezident Petr Pavel se za to omlouval mnohokrát v celé řadě svých veřejných vystoupení. Jak to vnímáte vy? - Podotkl bych, že to je přibližně 35 let. Vy to trošku berete, i někdo další, jako že to bylo včera. Snad ten život neskončil v roce 1990? Pro někoho dokonce naopak začal v roce 1990 a tváří se, jako že předtím ani neexistoval. To já neříkám. Ale samozřejmě to byly u mě také mimochodem rodinné vlivy, které na to působily. Já jsem vstoupil do komunistické strany ve 20 letech a už v 18 jsem byl kandidátem. Takže někdo byl jinak zaměřen z hlediska své rodiny, z hlediska původu. Naše rodina byla z takového prostředí, že otec byl původně hodinářem, matka dělnice a podobně. I další příbuzní byli jinak orientováni, než že bychom patřili do nějaké elity.

21:00 Takže nevidíte důvod se za to omlouvat? Nepovažujete to za žádnou chybu? - To netvrdím, že to nepovažuji za žádnou chybu, protože chyby se dělají vždycky, i v současnosti. Takže je možné se vždycky omlouvat. Ale to je taková jakási móda. Dokonce se státy omlouvají za to, že kolonizovaly třeba jiné oblasti a tak dále. Ale já myslím, že na tom se nic nezmění, že se někdo omluví. My jsme třeba žádné kolonie neměli, tak se omlouvat nemusíme.

25:00 Jaké hodnoty byste chtěl v Senátu hájit a chránit? Pokud bychom to vzali z principu ústavního práva, demokracie a tak dále, tak když nastupovala vláda Andreje Babiše, tak někteří experti vystupovali s tím, že by mohlo dojít k nějakému útoku nebo oslabení základních institucí demokratického státu. Jak vnímáte tohle? Existuje nějaký důvod pro podobné obavy, nebo ne? - Moje základní hodnoty jsou jednak svoboda, dále potom rovnost a konečně spravedlnost. Z právního hlediska jsou klíčová tři kritéria. Za prvé je to otázka legitimity. Tam se právě projevuje otázka nějakého ospravedlnění rozhodování. A důležité jsou právě volby jako legitimizační kritérium. Za druhé je to otázka legality, včetně ústavnosti a její ochrany. A za třetí je to otázka spravedlnosti. A tam je základem samozřejmě určité pojetí rovnosti. Takže to chci prosazovat v konkrétních věcech.

26:00 Co tedy konkrétní kroky vlády. Co třeba změna nastavení veřejnoprávních médií, převedení jejich financování pod státní rozpočet? Je to podle vás ohrožení nějaké z klíčových institucí demokratického státu, nebo ne? - Samo o sobě nikoliv, protože je to v řadě jiných států srovnatelných s námi. To znamená, jestli je něco placeno ze státního rozpočtu, ještě to neznamená, že ti, kdo jsou takto placeni, jsou závislí. Typický příklad jsou soudci, dejme tomu. Ti jsou placeni ze státního rozpočtu. Mohou tam být určité garance nezávislosti. A klíčová je věc rad televize a rozhlasu. A tam se nemá nic měnit. Já osobně bych třeba zastával názor, že členové těchto rad by mohli být voleni přímo občany. Spolu s volbami by mohli být voleni i členové rad. A tím by byla posílena nezávislost oproti politickým stranám.

30:00 Jak vnímáte útoky vlády a vládních představitelů na média a novináře? Vadí vám to? - Myslím, že takové útoky tady nějak institucionálně nejsou. To, že se někdo vyjádří kriticky k určitému konkrétnímu médiu nebo konkrétnímu novináři, na to má asi právo. - A jak vnímáte útoky na novináře na tiskové konferenci vlády, nebo že někteří ministři dokonce nepouští vybrané novináře na tiskové konference oficiálních státních úřadů? - Tak to je asi věc těch státních úřadů, jakým způsobem postupují ta ministerstva, a trošku i těch médií.

30:30 Nejde to ale především politicky za současnou vládou a politiky, kteří se takhle chovají a tohle dělají? To přece není rozhodnutí žádného úřadu. - Nevím, ráno jsem se díval jednak na projednávání zákona o státním rozpočtu, jeho přípravu na úrovni ministerstva financí. Jednak jsem se díval i na Zemi živitelku a její zahájení. A na obou těch akcích byla řada novinářů. Dokonce jsem viděl pana ministra práce a sociálních věcí, jak je obklopen asi 20 představiteli různých médií. Tak nevím, jestli tam byl někdo vylučován předem.

31:30 Takže to, že ministerstvo zahraničí už dvakrát nepustilo konkrétní novinářku na tiskovou konferenci, je v pořádku, protože na Zemi živitelce bylo novinářů dost? - Ale na ministerstvu zahraničních věcí jich určitě bylo také dost. A já to teda popravdě řečeno takto detailně nesleduji. Nejsem novinář. Vy to asi cítíte citlivěji než občan. - Já jsem právě předpokládala, že když jste ústavní právník, který se mimo jiné zaměřuje na demokratické hodnoty státu, tak byste takové věci právě také mohl vnímat citlivěji. - Tak určitě je to problém, samozřejmě. Ale je otázka, jaké důvody k tomu vedly. To celkem nedovedu přesně posoudit. Čili pokud vy byste se účastnila a třeba tam hrubě napadala pana ministra, tak je otázka, jestli bych vás tam chtěl pouštět.

32:00 Myslím, že hrubě napadá spíše ministr zahraničí novináře, než že by ona novinářka napadala jeho. Protože nic takového se nestalo. Ale abychom se nezasekli jenom u toho, jak vnímáte poměrně ostrou kritiku vládní politické reprezentace směrem k Ústavnímu soudu, když Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým umožnil prezidentu republiky jet na summit Severoatlantické aliance do Ankary? - To jsem vnímal víceméně shodně. - Útoky na Ústavní soud, jste vnímal shodně?- Ano. - I třeba výrok, že by měl být zrušen? - Tak to samozřejmě nikoliv. Já teď mám na mysli stanovisko vlády.

33:00 Vnímám to tak, že Ústavní soud tady nepostupoval dobře. Postupoval procesně velmi chybně. Samozřejmě výroky typu, že má být zrušen na základě jednoho předběžného opatření, jsou úplně nesmyslné. To je celkem zjevné. Ale je třeba upozornit na to, že máme případy, je jich většina, kdy Ústavní soud rozhoduje přesvědčivě, argumentovaně. Máme případy, kdy to bylo sporné. A pak máme tento případ, kdy je to takzvaná právní bota. To znamená, že vyloženě pochybil, protože zákon o Ústavním soudu neumožňuje v tomto druhu řízení vydávat předběžné opatření. To je to základní. A zdůvodnit to tím, že pan prezident, tento i předchozí, tam jezdili, a že tudíž tam může jet dál, není žádná ústavní argumentace. A že to není neústavní, aby tam jel.

34:00 Vidíte, ještě že na Ústavním soudu nejste, pane profesore. To byste byl ve spolku lidí, kteří způsobili takovou botu, jak říkáte. - Já bych samozřejmě nebyl pro toto rozhodnutí. Byli tam dva soudci, kteří vyjádřili jiný názor, velmi jaksi decentně, ale přesvědčivě. A byli tam tři soudci, kteří tam nebyli přítomni. Takže to bylo celkem deset, kteří rozhodovali. A myslím si, kdybych tam byl, tak bych se snažil ovlivnit toto rozhodnutí, protože Ústavní soud měl říct, že to přednostně projedná a tím by to skončilo. Ne, že bude rozhodovat o tom, jestli tam může jet, nebo nemůže jet v té dané věci.

34:30 Navíc se podívejte, co pan prezident žádá: aby mohl jezdit na summity NATO. Čili přece je nesmyslné, aby tady byl rozdílný režim. U všech ostatních mezinárodních organizací a jednání bude podléhat vládě. A proč jenom rada NATO by měla být v nějakém odlišném režimu?

35:30 Jak jste vnímal postoj vlády k tomu celému sporu? Nebyl to zbytečný truc? - Myslím, že postoj vlády vyjadřoval to, že je tady určitá obava, že hlava státu nebude vystupovat v souladu s názory a s linií, kterou zastává vláda. - Taková obava by tady mohla být během 35 let po revoluční éře asi tisíckrát. - To si myslím, že se nikdy nenaplnilo. - Proč by se to mělo naplnit teď? - Protože pan prezident přece opakovaně kritizoval vládu jednak před jednáním v Ankaře, že málo zbrojíme, když to zjednoduším. A za druhé po Ankaře v rozhovoru pro Mladou frontu jednoznačně řekl, že jsme to byli my, Česká republika, kdo byl napomenut Trumpem. Dali mu to i do titulku. Ačkoli to bylo Španělsko, protože pan prezident Trump na tiskové konferenci výslovně jmenoval Španělsko. Teprve na jednání té rady neoznačil nikoho.

36:00 Jak byste jako ústavní soudce pracoval s argumentem vlády, že to byl klíčový a přelomový summit, a proto to bylo pro vládu naprosto nezbytné, aby tam právě ona sama zastupovala pozici České republiky, aby se premiér účastnil neformální večeře lídrů, protože se tam projednávají klíčové věci. A pak byste se dozvěděl, že tam premiér mluvil o fotbale a nic důležitého neřešil, protože s manželkami se přece nepříjemné věci neřeší? - A proč by médiím říkal, co tam projednával? - Ptám se, kdybyste byl ústavní soudce, jak byste s takovým argumentem pracoval? - Tak to přece vůbec není věcí Ústavního soudu, aby řešil, co se odehrává na nějaké večeři. - Ale pokud vám někdo argumentuje tím, že to je klíčové jednání? - A vy myslíte, že se tam nic neprojednávalo? - Premiér říkal, že mluvil o fotbale. - Prosím vás, to je samozřejmě určité mimikry. Proč by vám nebo médiím říkal, co tam projednával? Vždyť to jsou utajené skutečnosti. Vždyť je to snad Severoatlantická aliance, není založena na tom, že se okamžitě veřejně vykládá, o čem se tam jednalo. - To byla neformální večeře, na které byly manželky. Tak nevím, proč tam padaly utajené informace. - No ale byla tam i jiná jednání. A je možné, že na té večeři, já jsem tam nebyl, se skutečně se vedla nějaká neformální konverzace. To tak bývá.

38:00 Uvidíme, jak nakonec Ústavní soud celou tu kauzu rozhodne. Doufejme, že brzy bychom se mohli dozvědět rozhodnutí v té věci. - Mohli bychom se ho dozvědět brzy i proto, kdyby pan prezident se souhlasem soudu vzal zpět svůj návrh jako gesto dobré vůle ve vztahu k vládě. - To by měl podle vás udělat? - Myslím si, že by to mohl udělat. Protože sám vyjádřil snahu s vládou nadále vycházet, nadále kooperovat, což je samozřejmě velmi důležité. - Premiér mu ale vzkázal, že o zlepšení vztahů nemá zájem. - To si myslím, že takhle neřekl. - Řekl, že nevidí důvod pro obnovení koordinační schůzky s hlavou státu a že názory obou jsou natolik rozdílné, že není důvod se snažit jakkoliv sblížit. - Nejsem tiskový mluvčí pana premiéra, ale současně bych uvedl, že samozřejmě, když povedete s někým soudní spor, tak se s ním nebudete současně přátelsky objímat. Čili kdyby právě proto pan prezident tento návrh vzal zpět, a to proto, že už v Ankaře byl a toho, čeho chtěl dosáhnout, už dosáhl, tak by to bylo z jeho strany gesto dobré vůle.