Článek
Záliba ve slevách spojuje mladé i staré, bohaté i chudé, vládní i opoziční voliče. Češi nakupují dvě třetiny zboží v akcích.
Občas se naříká, že Češi netáhnou za jeden provaz, což pak zemi v zahraničí zbytečně oslabuje. A že je to tím, jak historicky nemáme společný a autentický národní zájem. Nějaký étos, na němž by se rozhádaná společnost shodla.
Něco jako Poláci, mezi jejichž liberálními městy a konzervativním venkovem je ještě hlubší příkop než v Česku. Ale když vyjedou za hranice, třeba vyjednávat do Bruselu, spojí je obava z agresivního Ruska.
Nebo jako hrdí Maďaři, rovněž rozdělení na dvě nesmiřitelné poloviny. Společně tiše sní, že zas jednou budou velkou a významnou uherskou říší i s těmi územími, o něž přišli po první světové válce.
Třetí čtení Vlevo dole
Máte rádi podcast Vlevo dole? Seznam Zprávy vám v neděli přinášejí jeho část v textové podobě pod názvem Třetí čtení. Může jít o zprávu, která vám v podcastu unikla, ale stojí za přečtení, širší komentář, nebo detail, který si zaslouží větší prostor.
Zajímá vás polední díl podcastu? Poslechněte si ho:
Shodneme se vůbec na něčem společném také my Češi a Češky? Mezi současnými vládními politiky, kteří nosí vlaječky na klopách, je sice „obrana národních zájmů“ nejčastěji frekventovanou floskulí, ale co tím konkrétně myslí, úplně jasné není.
Někdo z nich si pod tím asi představuje pouze domácí potraviny v obchodech. Další třeba zas to, že urve více z unijních rozpočtů pro Česko. A jiný třeba rovnou vystoupení z EU, protože jinak se tam prý rozpustíme jako kostka cukru v kávě.
Pivo, máslo a káva zásadně ve slevách
Ovšem onen hledaný společný národní zájem to pořád není, neboť druhá část společnosti si nic z toho nepřeje. Nabízela by se snad ještě obrana země ležící uprostřed Evropy před velmocenskými choutkami, ale na tom rovněž shoda není.
Při dalším hledání národního zájmu se tedy nejprve podívejme na typickou českou národní povahu, pokud něco takového vůbec existuje. A tady se asi mnohým vybaví termín „smějící se bestie“ - drsné, ale docela přesné hodnocení.
Jsme skeptici předhánějící se v nadávání a stěžování si na všechno. Věčně nespokojení. K tomu našemu naštvání zároveň patří sarkasmus, kdy si kousavě ze všeho těžkého děláme legraci.
Ale to asi také nebude společný jmenovatel vlastností napříč společností. Popsané rysy se možná objevují u každého z nás, ale přirozeně nabírají na síle postupně s tím, jak stárneme. Mladší generace prostě tolik nebrblají.
Společnou vlastnost Čechů a Češek nám nakonec ukáže jedna nenápadná obchodní statistika. Ukazuje naši zálibu, možná spíš posedlost, ve slevách. To je něco, co spojuje mladé i staré, bohaté i chudé, muže i ženy, venkov i města, pravičáky i levičáky, liberály i konzervativce, heterosexuály i homosexuály, ateisty i věřící, voliče vládní i opoziční.
Kvůli Babišovi, fotbalu, počasí, Trumpovi nebo České televizi se zaručeně pohádají. Ale slevy, akce? To je společné téma, kde každý drží své triumfy.
Podle dat Svazu obchodu a cestovního ruchu tvořilo v loňském roce zboží ve slevách 58 procent celkových tržeb v maloobchodních řetězcích. U značkových výrobků šlo dokonce o 64 procent. U třeba másla, kávy nebo piva dosahuje podíl prodejů v akcích kolem 70 procent.
To je jednoznačně nejvíc v celé Evropě. Pro srovnání, v Německu je podíl prodejů ve slevách jen okolo 30 procent, jinde je to podobné. Bez barevně odlišené cenovky signalizující slevu už v Česku zkrátka nic nejde prodat. Nejde jen o potraviny, ale úplně o všechno.
Závodíme v tom, kdo urve slevu co největší. Chlubení se výsledky je pak součástí typických hovorů s přáteli. Tím se uspokojíme podruhé, když ostatním oznámíme, jak jsme při nákupu vyzráli a že jaksi máme navrch.
A je úplně jedno, jestli se slevou ukájí miliardář s nově pořízeným tryskáčem, milionář s ferrari, soused s dovolenou v Egyptě, anebo babička, co sehnala polohrubou mouku v akci. Všichni mají upřímnou radost, jak ušetřili, takže večer spokojeně usnou.
Bohužel, tahle společná vlastnost je nám k ničemu, pokud bychom ji měli v cizině hájit jako český národní zájem. Což o to, šetrnost ekonomové jinak chválí. Jenže na veřejné rozpočty ji neuplatňujeme zdaleka tak přísně jako na ten vlastní.
Nevadí, aspoň že konečně jsme v něčem zajedno. Ať žije Česká slevová republika!
