„Domov, vůně a láska.“ SPD narychlo mění kampaň, ukazuje svou něžnou stránku

Tomio Okamura si těsně před volbami uvědomil svou chybu. Strašení migranty, agresivní obrázky s noži a neustálé nadávání politickým soupeřům nefunguje. Taková kampaň je u SPD minulostí.

Místo toho se Okamura rozhodl ukázat cituplnou, zasněnou, místy až romantickou polohu svého hnutí. Čelní představitelé SPD i dalších koaličních stran zasedli s perem k papíru a sepsali předvolební noviny, které se dotknou duše i toho nejcyničtějšího voliče.

Veškeré životní pravdy, které na následujících řádcích najdete, jsou přesnou citací z materiálů SPD.* (A určitě vycházejí přímo z hlubokého národoveckého cítění kandidátů a rozhodně nejde o bezduchý výplod umělé inteligence, do níž jste nasypali zadání: tradice, venkov, rodina.)

Ústřední roli v něžné kampani SPD hraje domov. „Protože domov není jen adresa. Je to místo, kde žijeme a kde nám kvete naděje,“ jak poeticky píše poslankyně Lucie Šafránková.

„Dům nebo byt, to přece nejsou jenom zdi a střecha nad hlavou. To je místo, kde slunce ráno kreslí světla na zdi, kde si dítě na podlaze staví hrad z kostiček a kde aroma vařící se večeře zasáhne všechny místnosti,“ dodává za Svobodné Markéta Šichtařová s úsměvem na tváři.

Vůně jsou teď v kampani SPD vůbec důležitá věc. Kromě již zmíněné vůně domova jsou tu také vůně, které vás vracejí do dětství.

„Občas se přistihnu, že vzpomínám na večery u kamen na chatě. Vůně nasekaného dřeva, praskání v plamenech, tátovy sladké palačinky a klid. Máte to podobně? To byla prostě energie, která hřála tělo i duši. Dnes ale místo tepla zažíváme spíš mráz strachu ze složenek,“ dojímá se Miroslav Ševčík, přitom navenek takový tvrďák.

A nezapomínat na vůni venkova! „Venkov po ránu provoněný čerstvým chlebem a jablky, co se lenivě ohřívají na slunci. Kravičky v ohradách se líně otáčejí za dětmi, co se smějí cestou do školy. Ani už nepotřebují vytahovat mobil, aby měly dobrou náladu. Cítí totiž, že jsou doma,“ rozněžnil se dlouholetý sněmovní harcovník Radim Fiala.

Kvůli nepovedené větné stavbě není sice úplně jisté, jestli se bez mobilu obejdou děti nebo krávy, a líná teplá jablka taky nedávají úplně smysl, ale co bychom po tom ChatGPT chtěli. K dokonalé iluzi světa, kde je všechno ještě v pořádku, už chybí jen to, aby si děti v roce 2025 při pasení hus opekly v popelu brambory. (Na jarmarku SPD k dostání pouze za 8,80 za kilo.)

Ale pojďme dál. Křehká blondýnka Lucie Šafránková se zamýšlí nad pošramocenými mezilidskými vztahy v dnešní nejisté době. „Lidé se nechápou. Muži a ženy se míjejí jako stíny - a přitom všichni touží po blízkosti, která nezraňuje. … I já to znám, když ti přijde, že není o co se opřít. Nikdo nejsme z kamene. Já takovou oporu našla v SPD,“ veršuje Šafránková a bere si od předsedy strany kapesníček, aby si otřela slzící oči.

Hnutí Tomia Okamury je letos citlivé i co se týče předvolebních slibů. Ne jako ostatní přízemní partaje, které řeší taková profánní témata jako výše daní nebo slibují populistické banality typu vyšší důchody.

SPD má vyšší cíle a svým voličům nabízí duchovní přesah.

„Půda a krajina nejsou jen místem přežívání, ale domovem života - rytmu, který nás provází odpradávna,“ píše zaníceně Radim Fiala, ať už to znamená cokoliv.

Miroslav Ševčík po volbách neslibuje nic menšího než harmonii národa: „Když obnovíme pořádek v energetice, obnoví se i důvěra mezi lidmi. A třeba s ní přijde i kousek oné pohádkové harmonie, kterou jsme zažívali v dětství na chatě. A světlo - nejen v žárovce, ale i v srdci.“

A úplný ráj na zemi nastane, pokud do Sněmovny zvolíte Markétu Šichtařovou: „Města znovu ožijí, vesnice se roztančí. Sídliště budou plná smíchu a zahrady květin. Protože tak to má prostě být.“

Pokud už teď celí dojatí nestrkáte volební lístek s číslem 6 do obálky, počkejte na závěrečnou fázi kampaně. V ní vám začne umělá inteligence v převlečení za Tomia Okamuru posílat obrázky koťátek a růžiček, děkovat vám za komentíky a přát vám hezký dník.** Tak hezkou neděličku, kávičku a pohodičku!

* Fakt. Nekecám.

** Kecám až tady.