„Sedačky jak v letadle.“ Motoristy a SPD zaskočilo nepohodlí ve Sněmovně

Několik poslaneckých zelenáčů z menších vládních stran - z hnutí SPD a z Motoristů - je zaskočeno tím, jak náročná a nepohodlná je práce ve Sněmovně.

Ve videích na sociálních sítích popisují své utrpení, které během dosavadních tří měsíců od voleb museli absolvovat. Konkrétně jde o nesnesitelných devět dní schůzování. Překvapení nováčci si stěžují na dvě věci - délku jednání a nekomfortní lavice.

„Takové třináctihodinové sezení ve Sněmovně, to je peklo, peklo, peklo. Většina lidí si asi řekne, co to může být za těžkou práci, třináct hodin někde sedět. Ale to si neumíte představit, co to je, sedět na něčem, co vypadá jako židlička v nejlevnějším letadle. To je fyzická stránka. A vedle toho běží ty strašné žvásty, které máte poslouchat,“ skuhrá motoristický poslanec Vladimír Pikora.

Své rozčarování nad novým působištěm Pikora popsal divákům internetové televize XTV, spřízněné s Motoristy. Jako nejhorší doposud prožité momenty v Parlamentu popsal chvíle, kdy coby zpravodaj zákona o státním rozpočtu musel nepřetržitě sedět u stolku vedle řečnického pultíku.

„Míří na vás kamery, takže jste vidět a pořád vám někdo posílá zprávy typu - nehrb se tam, narovnej se. Nebo - teď to vypadá, že spíš, zvedni hlavu,“ svěřil se Pikora s negativy, jež obnáší jinak prestižní funkce předsedy sněmovního rozpočtového výboru.

Obdobné rozčarování prožívají i nováčci v řadách SPD. I oni si asi představovali jinak „práci“ ústavního činitele v Thunovském paláci v Praze na Malé Straně. Poslankyně SPD Zuzana Zahradníková na rovinu říká, že právě nepohodlí je důvod, proč některé „vyšší“ nebo „objemnější“ kolegy neuvidíme v jednacím sále moc často.

„Ty sedačky nejsou polstrované. To je takové krmítko, ty lavice ve Sněmovně. Když tam vydržíte hodiny sedět, tak vás za týden přivítají na neurologii se zády. Tam se opravdu nedá pohodlně sedět,“ varuje Zahradníková před rizikem chronických obtíží vyvolaných dlouhými parlamentními schůzemi. „Třeba Mirek Ševčík, který má extrémně dlouhé nohy, sedí na krajním sedadle do uličky.“

Pravda je, že na příliš úzké a nepohodlné lavice si v minulosti opakovaně stěžovali i další politici. Změnit to kvůli památkářům nejde. Současná neorenesanční podoba hlavního sálu v Thunovském paláci, kde dolní komora Parlamentu sídlí, pochází z roku 1861 - tehdy tu poprvé zasedli poslanci českého zemského sněmu.

A i když sál i lavice prošly řadou rekonstrukcí a renovací, historická křesla zůstávají stejná. Jen byla citlivě modernizovaná, takže přibyly elektrické zásuvky, připojení na internet nebo klimatizace ukrytá pod sklopnými sedadly.

Lépe jsou na tom poslanci a poslankyně z vedení Sněmovny, kteří nesedí v těsných lavicích, ale vpředu na takzvaném „empiru“. Ovšem i oni mají své strasti, jak popsal nový místopředseda Sněmovny Jiří Barták z Motoristů. Občas na něj vyjde řízení schůze, takže se z křesla nesmí hnout.

„Řekli nám, že čůrat se nechodí, když se vám chce, ale když je čas. Střídáme se po 1,5 hodině, takže pokud bych chtěl, musel by někdo jiný z vedení Sněmovny zaskočit. Ale když tam zrovna nikdo není, mohou to být krušné chvíle,“ otevřeně popisuje Barták své břímě.

Překvapilo ho také, že během řízení nesmí své místo opustit. „I kdyby dva metry od vás byla lahev na pití, tak musíte někoho požádat, aby vám ji přinesl. To jsou věci, které si člověk vůbec neuvědomí, ale z hlediska vlastního fungování člověka jsou strašně náročné,“ přemýšlí nahlas Barták.

Nepochybujeme, že i on časem objeví fintu, jak se porovnat s tolika „náročnými“ věcmi najednou. Zkušenější kolegové ve Sněmovně, kteří už tam válí několikáté funkční období, mají originální doporučení: Pokud se bojíš „krušných chvil“ s čůráním, tak vydrž nepít, nikdy nesahej po lahvi na pití.

Mezi několika poslaneckými nováčky už kvůli tomu všemu panuje velké znechucení. Třeba poslankyni za SPD Markétu Šichtařovou zaskočilo, že v Parlamentu se hlavně debatuje a málo schvalují zákony.

„Zatím se neodhlasovalo naprosto nic, co by se týkalo něčeho užitečného pro občany. Tohle je ta nejméně efektivní práce, jakou jsem kdy vykonávala,“ rozhodla se Šichtařová otevřeně promluvit, což u vládní poslankyně vyžaduje jistou odvahu.

Coby ekonomka nechce čas v Poslanecké sněmovně promrhat žvaněním, takže zatím se alespoň soustředí na svůj byznys. Šichtařová točí videa, kde propaguje prodej svých knih a nabízí lidem finanční poradenství.

Další poslanečtí zelenáči zas zjistili, že ve vysněných malostranských palácích to není o moc lepší ani mimo hlavní jednací sál. „Kdo čekáte super kanceláře, tak ne - jsou sice útulné, ale malinké, žádný luxus,“ konstatuje Vladimír Pikora.

Ještě horší to má jeho kolegyně Gabriela Sedláčková z Motoristů, na kterou vyšla kancelář blízko konkurentům, opozičním Starostům. „Když otevřu dveře, tak vidím obrovský plakát s Vítem Rakušanem. Většinou tady potkávám poslankyně hnutí STAN, chodí na stejnou toaletu jako já. Ale já si zvyknu, někdy je nejlepší být nepříteli nablízku,“ říká Sedláčková.

Teprve v dalších měsících se ukáže, zda si nováčci na tvrdou a nepohodlnou práci v Poslanecké sněmovně zvyknou, nebo zda jejich znechucení bude sílit až do rezignace na mandáty.