Babí léto v obytňáku: Reportáž z podzimní dovolené po Česku

„Ano, jste donebevolající,“ ozývá se z mobilního telefonu mužský hlas. Potvrzuje, že jsem se dovolal do Nebe. Kemp tohoto názvu leží u rybníka v Českém ráji – ovšem Peklo za vodou je už tři roky zavřené. V rámci reportáže „obytňákem po kempech v Praze a blízkých regionech“ je tato zastávka až tou poslední. Jak jinak, vždyť je to Nebe.

Nocovali jsme už v novém, moderním kempu na Slapech, ale i na ostrově v centru metropole, kde slunce vychází nad horizontem Pankráce s nejvyššími pražskými budovami a oranžově se odráží ve Vltavě před podolskou vodárnou. Posádku jsme tvořili ve složení dva dospělí a dvě devítileté holky.

Říká se mu obytňák, bydlík nebo camper – rozhodně to ale není karavan, což je obytný přívěs za auto. V půjčovně na pražském Smíchově jich stojí dvě řady. Většina jsou moderní vozy Adria Matrix, dlouhé sedm a půl metru, až pro pět pasažérů, se kterými mám zkušenosti z minulých let. Opodál u dílny je zaparkovaný jeden větší vůz pro šest lidí, který právě odbavují po klientech z Izraele. My však pokračujeme ke kratšímu vozu Pilote pouze pro čtyřčlennou posádku.

Prostor vevnitř působí mnohem větší než zvenku. Příjemná pojízdná garsonka. Vepředu dvě otočná sedadla, za nimi variabilní stůl a sedačky pro další tři lidi. Následuje kuchyňský kout s dřezem a třemi plynovými hořáky, naproti lednice s mrazákem. Všude u stropu zakulacené skříňky, světýlka, lampičky. Postupujeme do vozu, vlevo toaleta s umyvadlem, vpravo sprchový kout, vzadu za posuvnými dveřmi ložnice pro dva.

Za dvířky pod postelemi se skrývají dva velké úložné prostory. Naše čtyři velké tašky se tam vejdou jako nic a ještě spousta místa zbývá. Přitom si stačí vzít oblečení a osobní věci, jinak tu všechno je. Peřiny i povlečení, ručníky, v kuchyňském koutu nádobí a příbory. Hrnky i talíře mají praktické pogumované spodky, takže po stole ani při jízdě nekloužou.

Už jen mrknout na dva nástěnné displeje uvnitř, které ovládají rozvody elektřiny, vody a topení. Nakonec zbývá otevřít úložný prostor, kde jsou dvě horská kola a malý gril. Pořád je tam dost místa pro gravelové kolo, na kterém jsem přijel. Zavřít. Podepsat papíry. Nastartovat. Jedu pro zbytek posádky.

„Hurá,“ radují se dcera a její kamarádka, když je vyzvedávám na dětské oslavě. Po roce a kousek vyrážíme na cestu ve stejném složení. Nejprve ale obytňák během chvíle zaplní hromada dětí. Rozsvěcejí bodová světla, ledkové pásky, otvírají z postele střešní okno vzadu, ale hlavně spouštějí dvojpostel v přední části vozu, na které budou obě cestovatelky nocovat.

I když je postel zcela dole, dá se nerušeně sedět na otočených sedadlech řidiče a spolujezdce a využívat stůl. Vyrážíme směr jih, nejprve na farmu na Táborsku. Pokud totiž posádka obytného vozu nechce využívat kempy, má k dispozici aplikaci Park4Night nebo Bezkempu.

První nabízí tipy, kde se dá zůstat přes noc. Druhá zprostředkovává kempování na zajímavých pozemcích se souhlasem majitele. Vybírat je možné podle mapy a lokalit, různých filtrů, pak zaplatíte online a dostanete přesnou adresu. Ceny se pohybují v řádu stokorun za noc, mohou to být stovky tři, ale i sedm, podle toho, jak si majitel cení svůj pozemek.

Je ráno. Stahuji ze všech oken prakticky vymyšlené roletky, které v noci zaručují naprosté soukromí, i pokud se v interiéru naplno svítí. Dnes jsme nocovali na krásné louce, tedy bez připojení k elektřině, což ale vůbec nevadí: o provoz topení a lednice s mrazákem se stará plyn, o osvětlení baterie, která se dobíjí za jízdy.

Displej ukazuje, že po večerní a ranní hygieně, několika splachováních, dvou osprchováních a běžném použití vody na čaj a podobně zůstávají v nádrži na pitnou vodu tři čtvrtiny jejího objemu.

Holky už jsou vzhůru, běží pozorovat koně. Vyndávám pánev, z ledničky vajíčka a dělám je na másle pěkně míchaná. Provizorně používám lžíci, protože v šuplíku chybí vařečka, a jak se ukazuje, i naběračka. Gastro skandál je zažehnán až další den, kdy holky náhodou objeví skrytou zásuvku hned pod pracovní deskou, která se otvírá stlačením. A tam je všechno náčiní, včetně otáčecích kleští na maso.

Stůl v interiéru s posezením se na chvíli proměňuje v jídelnu, jindy také v obývák, hernu nebo jako teď v pracovnu. V zavazadlovém prostoru u jízdních kol je navíc ještě skládací venkovní stůl a k němu čtyři polohovací křesílka, nad která se dá vytáhnout pergola.

Přejíždíme na Slapy. Přehrada, voda, pohoda. Zcela nový kemp, který má otevřeno první sezonu – Marina & Glamping Nová Živohošť. Nedůvěřujte však slepě navigaci v mobilním telefonu, která vás při příjezdu od jihu spolehlivě zavede silničkami mezi stromy k zamčené bráně zcela jiného kempu. Stačí ale pár kliků na displeji, jedno otočení auta a jsme u správné brány.

Zvedne se závora, pak se ještě odsune brána do uzavřeného areálu, který se mírně svažuje k vodní hladině. V horní části jsou vyhrazená prostorná místa pro obytňáky oddělená zelení, na některých stojí nastálo moderní karavany.

„Je možné si je tady pronajmout, když si to chce někdo vyzkoušet. Mají veškerý komfort a na léto i klimatizaci,“ říká pracovník kempu, který často projíždí areálem na elektrickém vozítku. Ve spodní části jsou ještě luxusní stanové domy, díky kterým má areál v názvu slovo glamping – je to zkratka slov glamour camping, tedy půvabné nebo kouzelné kempování.

Voda v babím létě ještě svádí ke koupání a je příjemně osvěžující. Holky jsou nadšené z velkého pískoviště, kde jsou zapuštěné velké skákací míče. Sezona končí, přes noc jsou tu zaparkované jen dva obytňáky, ale glampy jsou z velké části obsazené. „Našli jsme to přes Booking,“ říká jeden z mužů u velkého ohniště s grilem, kde se s chutí přidáváme k opékání. K zapůjčení jsou ale i velké moderní grily.

Noc je jasná a vidět jsou snad všechna souhvězdí oblohy. Přímo nad přehradou svítí obrovský Velký vůz. A na zemi, připojený k elektrické přípojce, je náš malý velký vůz, kde jíme, spíme, pracujeme, bavíme se.

„Zkuste zítra Farmapark Soběhrdy, není to daleko,“ dostáváme v kempu tip, protože oba areály mají stejného majitele. Jedeme. Z pohledu obytňáku je důležité zmínit, že Farmapark nabízí parádní parkoviště, kde je možné bez problému zaparkovat i se sedmimetrovým autem. Holky se radují, že tady mohou hladit a krmit třeba i lamy a velbloudy, sjíždět dráhy na gumových nafukovačkách nebo plout po rybníku na elektrických člunech. Mně se líbí usazení v idylické kopcovité krajině připomínající Karlštejnsko.

Proč kempovat v Praze? Protože je to možné – a hlavně musím být jeden den ráno ve městě. Jasnou volbou je mně blízký kemp Praguecamp na Císařské louce s barem, který prošel v posledních letech výraznou proměnou. Oproti Slapům je skoro zaplněný obytnými vozy a několika karavany. Často jsou vidět německé značky, ale pár aut je tuzemských. Atmosféra je tady poklidná, lidé se na sebe usmívají, zdraví se.

Kemp je taková protáhlá nudle s trávníkem svažujícím se k Vltavě. Oproti ostatním parkuji obytňák čelem k plotu, protože si chci ráno s čajem užít vycházejícího slunce. Už jsem to tady jednou zažil a bylo to příjemné. Přestože bydlím v Praze, je to od řeky netradiční pohled na probouzející se město.

Ráno využívám takzvanou chemickou výlevku. Jinak řečeno, dostáváme se k toaletě, která má malou mobilní „jímku“ v podobě kufříku na kolečkách. Systém sice ještě neupozorňoval na nutnost výměny, ale jsme třetí den na cestě a tady máme tu možnost. Záchod je uvnitř vozu, nádržka se vyndává zvenku. Díky modrým chemickým tabletám je i vylévání bez problému.

Nad speciálními kanálky vypouštíme takzvanou šedou vodu z nádrže, kam jsou svedeny odpady ze sprchy a umyvadel. Hadicí ještě dopustíme pitnou vodu do zásobní nádrže a můžeme vyrazit dál.

Na jihu jsme byli, jedeme z Prahy na sever. Nikam daleko – Český ráj je hezká volba. Za hodinu jsme tam: nedaleko hradu Kost, u rybníka, kolem kterého jsou hned tři kempy. Vyhrává ten s názvem Nebe. „Končíme sezonu, máme už třeba zavřené sprchy,“ upozornil předem po telefonu Jan Erben, který kemp provozuje. Sprchu ale máme svoji a vody dost. Jedeme a dobře jsme udělali. Poetické místo vedle skály u rybníka, voní tu borovice. Oproti moderním a přesně rozparcelovaným Slapům tady najdete punkový prostor.

Brána otevřená, vjíždím a parkuji u vody mezi stromy. Když vytahuji mobil, mává na mě muž u starého obytňáku za borovicemi. Pán Nebe! „Kemp funguje jen přes sezonu, teď pojedeme až do jara na Balkán a do Řecka,“ říká sympaťák s barevně potetovanýma rukama a ukazuje postarší auťák, který předělává na zimní výpravu. Areál bude nadále otevřený, jen jeho zázemí nebude k dispozici. „Když tu bude chtít někdo parkovat přes noc, může. A může případně hodit nějaké peníze do kasičky, ale také nemusí,“ podotýká provozovatel.

V noci se pak strhla silná průtrž mračen. Konečně mám empiricky prokázáno, že auto s pěti střešními okny je nepromokavé.

Co ještě dodat k dovolené v obytňáku? V interiéru je spousta místa a odkládacích prostor. Auto se dá rozdělit na dvě zóny, ve čtyřech lidech se nám tu příjemně pobývá. Jízda autem na podvozku dodávkového Fiatu s dieselovým motorem není složitá, stačí řidičák B a průměrné řidičské zkušenosti. Je tu dostatek USB nabíječek, velké zásuvky fungují při externím napojení na elektřinu. Nebo je tu „krabička“, která z 12 V udělá 220 V. Do sprchy se vejde pohodlně každý, na záchod už to chce u urostlejších jedinců trochu šikovnosti.

Půjčovna má kladné body za neomezený nájezd kilometrů, což se naší krátké trasy tolik nedotýká, a za plnou výbavu včetně takových drobností, jako je příruční vysavač nebo houbička na nádobí a Jar. S tímhle autem zvládne cestování snad každý. Už jen zvolit pohodovou posádku a mít šťastný výběr lokalit k navštívení. Nám se to povedlo.