Hlavní obsah

Balkánská politika versus sport: Proti mužstvu z Kosova jako Srb vést tým nemůžu, řekl kouč Slovanu

Foto: Profimedia.cz

Vladimir Radenkovič nechce mít doma v Srbsku problémy. A tak odmítl vést tým Slovanu Bratislava proti týmu z Kosova, jehož samostatnost Srbsko neuznává.

24. 7. 17:05

Fotbalový tým Slovan Bratislava se v utkání Evropské ligy proti kosovskému klubu Feronikeli musí obejít bez svého dočasného srbského trenéra a dvou srbských fotbalistů. Vláda jejich vlasti, tedy Srbské republiky, totiž samostatnost Kosovské republiky neuznává. A sportovcům doporučuje, ať do zápasů proti Kosovanům nenastupují. Není to zdaleka první případ, kdy složité politické vztahy na Balkáně negativně vstoupily do sportovního dění.

Článek

Fanoušci bratislavského Slovanu ještě nerozdýchali, že v předkole Ligy mistrů vypadli jejich miláčci s černohorskou Sutjeskou, načež u týmu okamžitě musel skončit progresivní trenér Martin Ševela. A už je tu další problém.

Do „soutěže útěchy“, kterou jsou teď pro Slovan předkola Evropské ligy, měl mužstvo jako dočasný kouč vést Vladimir Radenkovič. Jenže ani on dnes večer na lavičce Slovanu na stadionu na Tehelném poli sedět nebude. Problém je v tom, že je Srb. A protože by doma mohl mít opletačky s tím, že koučoval bratislavské mužstvo proti týmu z Kosova, oznámil raději vedení Slovanu, že se z tohoto důvodu zápasu nezúčastní.

Stejně se k věci postavili i srbští fotbalisté Slovanu Aleksandar Čavrič a Dejan Dražič. Všichni se odvolávají na doporučení, které v tomto směru vydala srbská vláda. A vedení klubu Slovan Bratislava proto nezbývá nic jiného než jejich postoj akceptovat. V utkání bude tým koučovat trenér juniorky Ján Kozák.

Spor mezi Srbskem a Kosovem je stále živý, přestože Kosovo vyhlásilo svou nezávislost na Srbsku už v roce 2008. Některé státy, například Česko, samostatnou Kosovskou republiku uznávají, jiné nikoli, a to včetně Slovenska. A samozřejmě Srbska, které Kosovo stále považuje za svoji součást.

Z hlediska fotbalu platí, že Kosovo je od roku 2016 členem střešních organizací FIFA a UEFA, takže se její národní i klubové týmy zúčastňují reprezentačních i pohárových soutěží. A to v reálném životě přináší vzhledem k radikálnímu srbskému postoji k celé věci velké problémy.

Situace, kdy Srbové zápasy s kosovskými celky bojkotují, už zasáhla dokonce do kvalifikační skupiny, v níž o účast na Euru 2020 bojuje taktéž česká fotbalová reprezentace.

Stalo se to letos v červnu: V utkání Černé Hory proti národnímu týmu Kosova se odmítl angažovat srbský trenér Ljubiša Tumbakovič, kterého za to černohorská fotbalová asociace na minutu propustila. V zápase za Černou Horu odmítli nastoupit i fotbalisté srbského původu Filip Stojkovič a Mirko Ivanič.

Bizarní tečka celého případu přišla už 1. července. V ten den totiž Ljubiša Tumbakovič ukončil svou krátkou nezaměstnanost – a převzal reprezentační A-tým Srbska.

Na Balkánském poloostrově ale není situace napjatá jen ve vztahu mezi Srbskem a Kosovem. Byť právě z něj vychází i slavný incident spojený s Albánií, jejíž obyvatelstvo je právě s kosovským etnicky příbuzné.

Zmíněný skandál se rozhořel v říjnu 2014 v průběhu kvalifikačního utkání fotbalistů Srbska a Albánie. Zápas skončil už ve 41. minutě. V tu chvíli totiž nad hřiště přiletěl dron s vlajkou takzvané Velké Albánie, hypotetického útvaru, jenž obsahuje i části Černé Hory, Srbska, Makedonie, Řecka a celého Kosova, který albánští nacionalisté považují za území náležící Albánii.

Poté co jeden ze srbských fotbalistů vlajku z dronu odstranil, strhla se vřava, doslova bitka mezi fotbalisty na hřišti i fanoušky, kteří vběhli na hrací plochu. Zápas se nedohrál a UEFA výsledek zkontumovala na 3:0 pro Albánii.

Na Balkáně se děje spousta dalších nepředložeností. Například v roce 2015 mnozí diváci zápasu Chorvatska s Itálií zcepeněli poté, co se rozsvítily reflektory – a na hrací ploše se v tu chvíli objevil chemikáliemi do trávníku vypálený hákový kříž, symbol zrůdného fašismu.

Když se od Balkánu odpoutáme a podíváme se na příběhy, kdy kvůli politice odmítl někdo proti někomu nastoupit do sportovního utkání, soutěže či závodu, pak i tady několik příběhů najdeme. Většinou jsou spojené s nepřátelským vztahem některých zemí vůči Izraeli.

Tak třeba na OH v roce 2004 v Aténách byl íránský judista Arash Miresmaili vyloučen z her poté, co vyšlo najevo, že když mu byl nalosován soupeř z Izraele, rozhodl se Íránec schválně přejíst, aby překročil váhový limit vypsaný pro svou kategorii. To proto, aby donutil rozhodčí nepřipustit ho do souboje právě proti izraelskému rivalovi.

V roce 2017 si zase judistická federace drbala hlavu nad tím, že velkou Grand Prix svěřila organizačně arabskému emirátu v Abú Zabí. Pořadatelé na akci odmítli vyvěsit izraelskou vlajku a hrát izraelskou hymnu. A vše vygradovalo, když domácí judista Rashad Almashjari odmítl podat ruku izraelskému soupeři.

Moderní stát Izrael vznikl na Blízkém východě po druhé světové válce. A některé arabské země, jakož i Írán, se s jeho existencí dosud nesmířily, i své občany vychovávají k nenávisti vůči Izraeli.

To se projevilo například na mistrovství světa v plavání, které v roce 2011 hostila čínská Šanghaj. V průběhu závodů nastala bizarní situace, kdy íránský plavec Muhammad Alirezaeí odmítl skočit do bazénu, ve kterém s ním měl ve vedlejší dráze plavat a závodit izraelský reprezentant Galeh Neva.

O tom, že nešlo o nějaký Alirezaeího rozmar, svědčí příběh jeho krajana, íránského vzpěrače Khodahadiho, který byl vyloučen z reprezentace poté, co se zúčastnil soutěže, ve které závodil i zástupce Izraele.

Nejhorší dějinný moment, ve kterém se prolnula politika a sport, se černým písmem zapsal do kroniky OH 1972 v Mnichově. Palestinské komando v jejich průběhu vniklo do olympijské vesnice, kde povraždilo 11 izraelských sportovců.

Doporučené