Hlavní obsah

Bioložka: Vyhýbejte se divokým zvířatům, vždy mohou být nosiči nebezpečných virů

Foto: Profimedia.cz

Člověk je pro viry od divokých zvířat naivní hostitel, říká bioložka.

9. 4. 11:00

Už několik týdnů v Evropě, a dokonce několik měsíců ve světě bojují lidé s koronavirem. Proč je pro lidi tak nebezpečný? Ve Výzvě odpovídala Natália Martínková z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.

Článek

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Je pravděpodobně už bez debat, že se koronavirus dostal na člověka ze zvířecího hostitele, máme už ale jasný zdroj? Mluvilo se o netopýrovi, pak o luskounovi.

Jasný zdroj zatím nemáme a vypadá to, že nejpravděpodobnější cesta jsou oba dva tyto zdroje. Netopýři by mohli být primárním hostitelem a luskouni mezihostitelem. Problém ale je, že v současnosti všechny znalosti, které máme ohledně potenciálního původu koronaviru SARS-CoV-2 z luskounů, a všechna data pocházejí z jednoho jediného vzorku. A to je vzorek, který na jaře minulého roku zachytily čínské autority na jihu pevninské Číny, kde zabavily zásilku těchto zvířat, která byla určena pro černý trh. Všichni luskouni jsou chráněni, a dokonce ani v Číně se s nimi nesmí obchodovat. A k těmto zabaveným zvířatům se dostali vědci a pomocí takzvané metagenomiky se podívali, jaké různé patogeny se u zabavených zvířat vyskytovaly. A našli i sekvence genetické informace, které jsou podobné tomu, co my dnes vidíme v populaci lidí. Následně se několik různých týmů z různých částí světa pokusilo tento jejich původ znovu zanalyzovat. Protože přečíst genetickou informaci umíme rychle a relativně lehce, ale následně ji zpracovat do něčeho, co je komplexní text, a hlavně porozumět genetické informaci je velmi náročné. A proto to zkusilo několik týmů opakovaně, ale stále pracují jen s původními daty z loňské ilegální zásilky. Takže co my potřebujeme, jsou nové informace a ověřit tyto informace.

A jak složité je v tuto chvíli se k nim dostat?

Jsem přesvědčená o tom, že v současnosti týmy virologů pracují na tom, aby se v epicentrech pandemie dívali na možné hostitele, a sbírají nová data ohledně aktuální situace divoce žijících zvířat v oblasti Wu-chanu v Číně.

Netopýři na člověka přenesli SARS, MERS a teď koronavirus, měli bychom se před nimi mít na pozoru? Bylo by lepší, aby se jim člověk co nejvíc vyhnul?

Všem divokým zvířatům bychom se měli vyhýbat, protože nikdy nevíme, v jakém jsou zdravotním stavu a jakou mají historii. A hlavně člověk je vůči divokým zvířatům naivní hostitel. To znamená, že jsme se nesetkali historicky s těmi patogeny a mohou pro nás být nebezpečné. Rozhodně bych doporučovala, aby se lidé nepřibližovali k divokým zvířatům, nesnažili se s nimi manipulovat nebo je jakýmkoliv způsobem pronásledovat. A tím bychom mohli celkově zamezit částečně novým přeskokům dalších patogenů od divoce žijících zvířat.

Foto: Tomáš Blažek

Bioložka Natália Martínková.

Tělní tekutiny divokých zvířat jsou největší hrozbou

Jak se pak stane, když už se člověk s divokým zvířetem setká, že se virus přenese?

Je to většinou míra náhody. Ta nákaza znamená, že nějaká tělní tekutina divokého zvířete se dostala do kontaktu s našimi tělními tekutinami nebo s buňkami našeho těla, které byly nějakým způsobem oslabené a umožnily průnik viru nebo nějakého jiného patogenu. Takže čím blíže k těm zvířatům jsme a čím ona jsou ve vyšším stresu, že jsou vyplašená, nebo dokonce umírají, tak tím je větší šance, že budou prskat, kousat, bránit se, škrábat a může dojít k přenosu tělní tekutiny.

Na wuchanském tržišti, odkud se virus rozšířil do zbytku světa, se prodávala divoká zvířata na maso. Mohla být důvodem přenosu samotná konzumace masa nakaženého zvířete, nebo je tohle úplný mýtus a bylo to tím, že tam zvířata umírala, žila ve špatných podmínkách a vylučovala právě ty tekutiny?

Myslím si, že je pravděpodobnější, že přenos nezpůsobil člověk, který snědl to zvíře, ale ten, který ho ulovil nebo prodával. Protože my většinou potravu tepelně zpracujeme a ten virus spolehlivě zabije teplota kolem 70 stupňů Celsia. Ale je velmi mnoho možností, jak se nakazit od divokého zvířete, pokud je to zvíře ještě živé a brání se a je vystrašené a nějak bojuje o svůj život.

Takže když takové zvíře potkáme ve volné přírodě, tak máme od něj raději utíkat pryč?

Rozhodně, vzdálit se, nestojí za to, abyste měli nějakou pěknou fotku na Instagramu a nakazili se při tom neznámým patogenem. Divokým zvířatům je důležité se vyhnout.

Myslím třeba, kdyby člověk měl potřebu ho zachránit nebo mu chtěl pomoci, tak raději odejít?

Nebo zavolat odborníka, který je proškolený na to, aby bezpečně manipuloval s divokými zvířaty.

SARS-CoV-2 je jedním z typů koronaviru, je vůbec koronavirus jako takový u zvířat něčím neobvyklým, nebo je to pro ně něco jako pro nás chřipka?

Jako chřipka to není, v lidské populaci máme v současnosti sedm různých koronavirů a čtyři z nich způsobují lehké nachlazení. Je to dokonce jeden z nejběžnějších virů, které způsobují nachlazení. Takže i u člověka různé koronaviry mohou způsobovat různě závažná onemocnění. A ta nejzávažnější onemocnění covid-19, SARS a MERS jsou jen zlomkem toho, co ve skutečnosti v lidské populaci koluje. Ty další viry jsou potom asociované buď z přenosu na člověka z netopýra, z nějakého mezihostitele, nebo dokonce dva z nich se předpokládají v populaci hlodavců, takže se na člověka dostaly z myší nebo potkanů, zase z nějakého potenciálního mezihostitele.

Zpožděná reakce imunitního systému

V čem je tento nový typ koronaviru zákeřnější než ty ostatní koronaviry?

Je nový. V evolučních procesech se vyvinul tak, že je schopný velmi dobře člověka infikovat a lehce se dostane do našich buněk a dobře se šíří. Na přenos z člověka na člověka je koronavirus SARS-CoV-2 dobře přizpůsobený. Hovoří o tom právě to reprodukční číslo, které v médiích dost často sledujeme. Člověk se tomuto konkrétnímu koronaviru nedokáže bránit. Tím, že je to nová infekce, která se do naší populace dostala nedávno, tak vůbec nikdo na celém světě na to nemá imunitní systém připravený. A náš imunitní systém potřebuje nejprve poznat ten virus, naučit se ho rozeznávat a až potom můžeme být schopni odolávat. Čím víc lidí infekci překoná a získá protilátky proti tomu viru, tak tím méně závažné onemocnění v lidském těle bude probíhat. Bude to z dlouhodobého hlediska něco podobného, jako kdybychom měli tu závažnost onemocnění stále nižší a nižší.

Vy jste mluvila o tom, že člověk je naivní hostitel, co se týče viru od divokých zvířat. V čem je tak naivní? Naše imunita na něj nedokáže zareagovat?

Ne, naše imunita rozhodně na ten virus reaguje, ale reaguje asi s desetidenním zpožděním. Nejnovější studie ukazují, že v začátku infekce je člověk velmi silně infekční. To znamená, že má vysoké množství viru, které vylučují jeho tělesné tekutiny, a asi po deseti dnech se v naší krvi začnou vytvářet protilátky, které jsou efektivní proti tomuto viru, a vyléčíme se z něho, dokážeme tu infekci potlačit. A právě odezva mezi infekcí a dostatečným nárůstem množství protilátek je tak dlouhá, že v meziobdobí jsme schopni nakazit další lidi a sami velmi vážně onemocníme. Ale když už náš organismus ten virus pozná, tak už nepotřebujeme těch deset dní, náš imunitní systém reaguje výrazně rychleji. Reaguje vlastně okamžitě, když narazí na nějaký virus, na nějakou novou infekci. Kdybychom se tedy opakovaně setkali s tímto virem v našem životě, tak podruhé potřetí bude odpověď našeho imunitního systému rychlejší, a tím pádem my neonemocníme tak závažně jako při tom prvním setkání s patogenem.

Teď se řeší, jestli by se populace měla virem promořit. Je podle vás tohle správná cesta, jak se viru zbavit? A je reálné, že si tedy vytvoříme časem jako populace nějaký druh imunity?

Záleží na tom, co myslíme pod pojmem promořit. Zdali to znamená, že bychom rychle pustili nekontrolovaně virus do populace a velmi mnoho lidí by se najednou nakazilo v krátké době, tak rozhodně zatížíme náš zdravotní systém. A bude to znamenat nejen to, že pacienti, kteří mají komplikovaný průběh covid-19, se nedostanou do nemocnic, ale do těch nemocnic se nedostanou ani pacienti, kteří dostanou infarkt, ani pacienti s mrtvicí nebo nedejbože oběti nějakých autonehod. A kvůli tomu je velmi nebezpečné pustit ten virus rychlou cestou, která by zatížila právě náš zdravotní systém. My chceme, aby se lidé postupně nakazili v takové rychlosti, jakou dokážeme zvládnout naší zdravotnictvím.

Je koronavirus něco, na co si budeme muset zvyknout, že už tady s námi bude, že už ho úplně nevymýtíme?

To v současnosti vůbec nikdo neví. Například jeho příbuzný SARS-CoV se vyskytl jenom v roce 2002 a poslední známý pacient, který onemocněl na SARS, je z roku 2004. A od té doby se nám tento virus v populaci lidí nevyskytuje. U covid-19 je to jiné, protože jeho původce je už v dnešní době velmi široko rozšířený mezi lidmi a máme tu i vysoké procento lidí, kteří jsou bezpříznakoví a mohou tedy působit jako přenašeči. U SARS tohle nebylo. Jak někdo onemocněl, tak měl symptomy a my jsme vlastně viděli, kdo je nemocný. A bylo jednodušší tu epidemii zastavit právě tím, že jsme velmi rychle a lehce nemocné jedince dokázali izolovat a nenakazili nikoho dalšího. U covid-19 bezpříznakoví pacienti nebo pacienti, kteří mají tak slabé příznaky, že to nepovažují za covid-19, jsou právě problematičtí z toho důvodu, že nevědí, že jsou nemocní tímto virem, a mohou ho šířit dále. A myslím si, že takové pacienty budeme mít v budoucnosti pořád a virus pravděpodobně v populaci zůstane.

Může člověk přenést koronavirus jen na člověka, nebo hrozí, že ho přenese i na nějaké zvíře?

Můžeme přenést rozhodně patogeny na nějaká jiná zvířata a v historii se to rozhodně několikrát stalo. Například alpaky v Kalifornii se nakazily na veletrhu od lidí nebo od jiných dromedárů, kteří tam byli vystavováni též. Ale my většinou nevidíme infekce, které jsme způsobili u divokých zvířat, protože se na ně prostě nedíváme. Nedíváme se na ně dostatečně pozorně a musí to být nějaké zvíře, které je pro nás velmi zajímavé. Nebo musí být ta infekce natolik zásadní, že si všimneme nějakého masivního úhynu. Jako příklad bych mohla uvést třeba PDV virus u tuleňů, který už třikrát způsobil zásadně vysoké úhyny tuleňů v mořích na severní polokouli. A je to virus, který je velmi podobný spalničkám. A vidíme, že zvířata na to umírají, protože se všeobecně zajímáme o tuleně. Je to pro nás zvíře, které je pro člověka důležité z nějakého sociálního pohledu nebo z estetického pohledu. Ale třeba když by to bylo zvíře, na které se zaměřujeme méně, jako příklad si vymyslím myši, tak bychom se o takovýchto zásadních věcech vůbec nemuseli dozvědět.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené