Zprávy z bojiště: Bitva o Pokrovsk se zřejmě chýlí ke konci

Na nejsevernější části fronty, v Sumské oblasti, se situace oproti minulým týdnům zásadně nezměnila. Nadále jde o úsek s relativně nízkou prioritou, což ostatně potvrzují i zprávy o ruských přesunech jednotek z této oblasti směrem k Charkovu.

„Nízká priorita“ ovšem neznamená klid zbraní. Z oblasti máme k dispozici zajímavé svědectví, které poodhaluje, jak se zde bojuje. Velitel ukrajinské 95. výsadkové útočné brigády v rozhovoru pro server Novynarnia popsal, že iniciativu zde mají paradoxně ukrajinské síly.

Jeho popis přitom nápadně připomíná taktiku, kterou s úspěchem používají ruské jednotky na jiných částech fronty a o které jsme v našem seriálu opakovaně psali. Protože jakákoliv větší koncentrace vojáků či techniky je na dnešním „průhledném“ bojišti téměř okamžitě zničena, volí Ukrajinci taktiku infiltrace.

Malé týmy, často jen o dvou či třech vojácích, pronikají do ruského týlu, kde následně zaujímají obranné pozice. Pokud nemá být postup spojený s vysokými ztrátami, vyžaduje údajně dobře vycvičený a motivovaný personál.

Když Rusové zjistí přítomnost takového týmu, jejich pokusy o „vyčištění“ jsou podle ukrajinského velitele často dezorganizované a narážejí na připravenou palbu ukrajinského dělostřelectva a dronů.

Velitel 95. brigády tvrdí, že tyto útočné infiltrační akce paradoxně vedly v případě jeho jednotky k nižším ztrátám než držení statických obranných pozic. Základem je přitom rychle měnit pozice týmů, aby se tím ruské straně ztížilo zaměřování.

Na druhou stranu – pohyb v otevřeném terénu je podle svědectví z obou stran ve válce velmi nebezpečný, a tak lze předpokládat, že přesuny mohou probíhat ve skrytu – za vhodného počasí, v krytu vegetace.

Je proto otázkou, zda bude tato taktika udržitelná i v nadcházejících zimních měsících, kdy stromy budou bez lidí a z krajiny tak zmizí řada přirozených úkrytů. V zimním období se v ukrajinské válce tento problém objevoval pravidelně, v letošním roce ovšem kvůli stále rostoucímu „přesycení“ bojiště drony bude zřejmě ještě palčivější.

Svědectví také plasticky popisuje neustálý stres, kterému jsou vojáci vystaveni. Ruské klouzavé pumy (KAB) jsou sice všudypřítomné, ale kvůli efektivnímu elektronickému rušení často nepřesné.

Radary navíc dokážou odhalit jejich vypuštění a poskytují vojákům asi 40 sekund na vyhledání úkrytu. Horší je to v případě útoku taktických balistických raket, kdy je na reakci pouhých pět sekund.

Důvod, proč Rusko věnuje Sumské oblasti menší pozornost, je zřejmý: Soustředí své síly tam, kde se mu daří. Ruská kampaň na severu v posledních měsících nikam nevedla, a tak velení přesouvá kapacity na osu, která se ukazuje jako slibnější.

Analytici sledující pohyb jednotek zaznamenali, že Rusko od začátku července přesunulo čtyři pluky a části dalších dvou z prostoru severní fronty do Charkovské oblasti. Cílem je posílit jednotky v okolí města Vovčansk, kdy ruská infiltrační taktika v posledních týdnech vedla k obsazení velké části tohoto dnes už zcela zničeného a rozbombardovaného města.

Dále na východ pokračuje podobným způsobem i boj o město Kupjansk (které má ovšem větší strategickou důležitost než Vovčansk). Situace v samotném Kupjansku, kterou jsme ještě minulý týden popisovali jako „chaotickou“, se podle ukrajinských zdrojů stává stále nepříznivější“.

Nejde už jen o infiltraci malých skupin. Ruské síly systematicky postupují a rozšiřují ovládané území ve městě.

Podle mapových analýz ruské jednotky pokračovaly v postupu západně od řeky Oskil. Zdá se, že po stažení většiny ukrajinských sil ze střední a severní části města začaly ruské jednotky s „čištěním“ centra.

Konkrétní zisky jsou viditelné na několika místech: Invazní síly obsadily klíčové opevnění „Hřeben“ ve výškové zástavbě a ze severu postoupily až k centrální městské nemocnici. Na severozápadě se uchytily v průmyslové zóně. Dále na jihu, v západních obytných čtvrtích, obsadily místní školu a přiblížily se k říčce Kupjanka. Zjevným taktickým cílem je odříznout zbývající ukrajinské jednotky, které ještě mohly v centru města zůstat.

Nejde o bleskový průlom, ale o pomalý, metodický postup, který analytici vyčíslili ziskem zhruba 0,67 kilometru čtverečního městské zástavby.

O několik desítek kilometrů jižněji, na frontě kolem města Lyman, už první ruští vojáci podle analytického projektu Conflict Intelligence Team dosáhli okraje samotného města Lyman.

To neznamená, že by městu hrozila bezprostředně okupace. Signalizuje to ale, že oblast bojů – tedy „šedá zóna“, kterou reálně nekontroluje ani jedna strana – se v této oblasti významně rozšířila. Ruské síly tak úspěšně roztahují frontu a nutí ukrajinské velení nasazovat již tak přetížené zálohy na stále více místech.

Ve stejné oblasti se ruské jednotky už několik týdnů snaží o obsazení a vytvoření pevného zázemí v obci Jampil. Její obsazení by výrazně zkomplikovalo obranu na jih od Jampilu ležícího města Siversk – předtím jednu z nejstabilnějších částí severní fronty. Boje o vesnici zatím neskončily.

Těžiště nejintenzivnějších bojů zůstává v centrální části Donbasu. I zde ruská armáda postupuje především s pomocí malých pěchotních skupin. V posledních dnech se například takové skupiny poprvé objevily ve městě Kosťantynivka, které pro ruskou armádu bude klíčové, pokud chce obsadit zbytek Doněcké oblasti.

Naopak do posledního „dějství“ – byť možná dosti dlouhého – se zřejmě dostala bitva o město Pokrovsk, ke kterému ruská armáda postoupila loni v létě.

Ruským jednotkám se v západní části města podařilo překročit železniční trať a obsadit významnou část průmyslového areálu. Tento postup je přivádí na zhruba kilometr od klíčové zahrádkářské kolonie. Jejich obsazení by znamenalo faktický konec bitvy o město, protože jediné zbývající zásobovací trasy by se ocitly pod přímou palbou všech ruských zbraňových systémů, snad s výjimkou ručních zbraní.

Postup Rusů nebyl rychlý a podle některých informací ukrajinské velení z hrozícího obklíčení stáhlo významnou část sil; ve městě podle odhadů bojuje posledních 1200 až 1500 vojáků.

Ale je možné, že s koncem bitvy o Pokrovsk poněkud předbíháme. Situace je nepřehledná a odhady tedy velmi nejisté.

Co však není sporné, je brutalita bojů. Poblíž pokrovského nádraží natočil ukrajinský dron záběry, které připomínají scény z Buči: těla zabitých civilistů, včetně staršího muže na silnici a starší ženy s taškami, která jela na kole. Na záběrech je vidět i zraněná dívka, kterou následně kolemjdoucí odnáší do bezpečí.

Analytici z projektu Conflict Intelligence Team se domnívají, že ruští vojáci mohli zabíjet všechny svědky ze strachu z prozrazení své pozice.

Kritická situace v Pokrovsku je přitom symptomem hlubšího, systémového problému. Tím zůstává přetrvávající nedostatek personálu na ukrajinské straně. Odhady hovoří o deficitu tisíců (podle některých až 10 tisíc) vojáků měsíčně.

Nedostatek mužstva nejen brání Ukrajině hustěji obsadit linie dotyku, ale také jí neumožňuje provádět větší protiútoky, což dovoluje ruským silám, aby se mezi jednotlivými útoky v úkrytech přeskupily a shromáždily bez velkého rizika.

S největším úspěchem zdá se pokračuje ruská ofenziva na pomezí Dněpropetrovské a Záporožské oblasti, tedy poblíž města Pokrovske (které leží západně od fronty a je v ukrajinských rukou).

Ruské síly zde obsadily obec Novomykolaivka a z velké části i Poltavku. Záběry, na nichž jedna malá skupina vojáků vztyčuje vlajky v různých částech vesnice, naznačují, že se zde mohou pohybovat volně a bez nebezpečí.

Rusové zde postupují rychle podél vyvýšeného terénu (hřebene) mezi řekami Jančur a Vovča. Geografie zde paradoxně nahrává útočníkovi: Řeky fragmentují ukrajinské obranné sektory a omezují přesuny obránců, zatímco ruské jednotky se mohou volně soustředit na vyvýšeném terénu. Jediná ukrajinská obranná linie v oblasti byla sice vybudována na výšinách, ale protivník ji nyní obchází z boku.

Cíl je zřejmý: v nejbližší době přerušit hlavní zásobovací trasu mezi městy Huljajpole a Pokrovske. Pro ukrajinské jednotky je proto životně důležité udržet obrannou linii podél řeky, která poskytuje přirozenou bariéru.

Ruská armáda se také pokusila o „oživení“ části záporožské fronty. U města Orichiv došlo 20. října k velkému mechanizovanému útoku ve směru na Malou Tokmačku. Do útoku se zapojily asi dvě roty 71. motostřeleckého pluku s nejméně 26 kusy techniky.

Ačkoliv většina techniky byla zničena ještě před frontovou linií, pěchotě se podařilo v postupu pokračovat. Ruská technika dokonce dokázala vjet do Malé Tokmačky a „rozsypat“ pěchotu po obci, kde následně probíhaly a patrně ještě probíhají boje. Až nejbližší dny ukážou, zda se útočníkům podařilo v obci uchytit.