Tma a zima? Tak tím nás po čtyřech letech neporazí, zní ze Sum

Severoukrajinské město Sumy čeká další těžká zima.

Ruská vojska jsou zhruba 30 kilometrů daleko, jejich rakety likvidují infrastrukturu, včetně rozvodů elektřiny a tepla.

„Jsme připraveni možná lépe než dříve, ale generátory nemohou poskytnout stoprocentní náhradu,“ řekl Seznam Zprávám IT inženýr a zároveň novinář Dmytro Tiščenko. Ten patřil k hostům letošní pražské konference Forum 2000.

Zůstal v ostřelovaném městě a provozuje tam web s názvem Cukr, který informuje o dění. Podle něj se obyvatelům Sum v jedné věci ulevilo: Nyní nehrozí nebezpečí vstupu nepřátelských vojáků.

Letos se objevovaly zprávy, že Rusové od hranice postupují směrem k městu. Zdá se ale, že se ukrajinským obráncům podařilo je zastavit…

V porovnání s letními měsíci se fronta stabilizovala. Nepřítel nepostupuje směrem k městu, to je fakt, ale povaha hrozeb se mění. Zvyšují teror ze vzduchu, pálí na infrastrukturu v Sumách. Umírají lidé, každé dva až tři dny je bombardováním zničena nějaká budova. Nicméně v tuto chvíli není nebezpečí, že by se do Sum dostali po zemi. Takové nebezpečí jsme cítili, řekněme, od dubna do června. Jsou zastaveni.

Dopadají na Sumy denně drony?

Tak blízko fronta není, ale některé dolétnou na okraj města. Nedaleko od nás zasáhli Rusové dronem jedoucí vlak. Jednoznačně to byl záměr toho, kdo dron ovládal. Kvůli útokům často nefunguje elektřina, zůstáváme bez světla, ale touto strategií nás skoro po čtyřech letech určitě neporazí.

Obchody a restaurace jsou normálně otevřené?

Jsou, protože přes veškerý bojový režim, nebo jak to nazvat, se lidé snaží žít normálně. I to je způsob obrany. Je to taková snaha odpovědět na dvě špatné zprávy nebo skutečnosti dvěma dobrými. Lidé, kteří v Sumách zůstali, potřebují nějakou emocionální podporu a zároveň racionalizaci toho rozhodnutí tam zůstat.

Ano, jsou i ti, kteří z nějakého důvodu odjet nemohli, ale většina se rozhodla zůstat, protože je to jejich město, jsou tam doma. Uvedu vám příklad. Budovu univerzity vážně poškodila ruská raketa, ale už za týden se tam konala výstava a další kulturní akce.

Velké podniky převážně musely zastavit práci, ale takzvaný malý byznys jede dál. Řídíme se sloganem „Dnes žijeme, a co bude zítra, uvidíme“. Co se stalo každodenní součástí života města, jsou přejezdy vojenských vozidel a všelijaké techniky.

Je dnes v Sumách méně lidí než před válkou?

Možná je to paradoxní, ale je jich více. Přijelo mnoho vojáků i jejich rodin. Vojáci obvykle po ulicích nechodí v uniformách, i kvůli bezpečnosti. V době, kdy v únoru 2022 začala velká ruská invaze, žilo ve městě 220 tisíc obyvatel, dnes kolem 250 tisíc. Na silnicích jsou větší zácpy než před rokem 2022, i když to zní divně.

Paradoxně se zvýšila poptávka po bytech i ceny nájmů, což souvisí i s příchodem tolika vojáků. Pak jsou také lidé, kteří se museli přesunout z míst podél hranice s Ruskem. Přitom ale v současných podmínkách samozřejmě nelze stavět nové domy a byty.

Dnes mi to připadá, že Sumy prostě nepřítel nedokáže zničit. Přežili jsme blackouty, masivní ostřelování, přibližování ruského vojska.

Když jsem navštívil Sumy loni, viděl jsem plakáty s nápisem „Sumy vydrží. A ty také, s námi je Bůh a pravda“.

Ty pocházejí už z roku 2022. Navrhl je a vyrobil můj kamarád. Myslím, že to vystihuje naši mentalitu a náš postoj. Čím víc na nás tlačí, tím víc klademe odpor. Když zničili rozvody elektřiny, nakupovali a instalovali jsme generátory nebo solární panely. V rámci možností hledáme nová řešení.

V dubnu zpravodajství ze Sum bohužel obletělo celý svět, když Rusové trefili trolejbus. Ten den – 13. dubna – zahynulo 35 lidí a 129 utrpělo zranění. Následky se odstranily a trolejbusová linka normálně funguje?

Trolejbusy i autobusy jezdí normálně. Myslím si, že tehdy záměrně zasáhli trolejbus, že to nebyla náhoda. V domě, který stojí vedle zastávky, kam tehdy raketa dopadla, žije moje máma. Přímo její dům už několikrát zasáhly ruské drony. Útoky nemají jiný smysl než jen prostě terorizovat obyvatele.

A reagují lidé pořád na sirény varující před náletem?

Už skoro vůbec. Ale reagují na to, když vidí nebo slyší letět ruský dron. Já jsem z okna kanceláře viděl, jak letí a najednou začíná prudce klesat. Vyběhl jsem do chodby, dopadl 50 metrů od nás. Ale člověk nemůže pořád myslet na to, že něco přiletí a něco hrozí. To by se nedalo dělat vůbec nic, nemělo by to smysl.

Čeká vás další válečná zima. Bude horší než ty předchozí?

To je otázka. Jsme lépe připraveni v tom smyslu, že máme generátory a alternativní zdroje energie. Na druhé straně už je mnoho rozvoden zničených. Existuje samozřejmě riziko, že mnoho lidí zůstane bez tepla a teplé vody, ale radši se nebudu pouštět do nějakých prognóz, co bude.