Jeho přízvuk v německých písních byl okouzlující. Novinář o Gottovi a jeho vlivu na Němce

Titulní strany nejčtenějšího seriózního listu Süddeutsche Zeitung a deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung nebo třeba celá poslední strana známého titulu Bild Zeitung. Tam všude byste dnes vzpomínku na Karla Gotta našli. Zesnulému zpěvákovi deníky věnují rozsáhlé profily, v nichž o něm píší jako o hvězdě populární hudby, Hlasu Prahy nebo českém národním hrdinovi.

Co k „fenoménu Karel Gott“ tamní média přinesla, popisuje v rozhovoru pro Seznam německý novinář Hans-Jörg Schmidt. Ten studoval žurnalistiku na univerzitě v Lipsku a následně pracoval v několika redakcích východoněmeckého rozhlasu. V roce 1990 se přestěhoval do Prahy, kde zůstal i po zániku NDR. V Praze dnes působí jako stálý dopisovatel zahraničních novin Die Welt či Welt am Sonntag. Zároveň je autorem dvou knih o České republice.

„První reakcí byl šok, věděl jsem samozřejmě, že pan Gott je vážně nemocný, ale nikdo nechtěl vidět ani slyšet takovou zprávu. Navíc, pan Gott byl ikonou, jak pro Čechy, tak pro Němce,“ popisuje Schmidt první pocity, které v něm úterní smutná zpráva vyvolala.

„Musím přiznat, že i když nejsem fanouškem německého šlágru, Karel Gott byl něco jiného. Byl velmi hodný. Vím, že vy Češi slovo „hodný“ nevnímáte tak pozitivně, ale pan Gott byl zkrátka neskutečně vstřícný a ochotný ke spolupráci, nikdy neměl žádný problém,“ říká novinář, který s českým zpěvákem nejednou spolupracoval. „Nebyl vůbec arogantní. Byl v tomto skutečně výjimečný. Přestože byl opravdovou hvězdou, neměl jsem z něj takový dojem, protože se tak nechoval,“ doplňuje.

Jak napsal německý list Süddeutsche Zeitung, během své kariéry Karel Gott působil více než 60 let na pódiu, vydal více než 100 alb a prodal kolem 30 milionů nahrávek. Vedle češtiny a slovenštiny zpíval také francouzsky, italsky, rusky, hebrejsky nebo španělsky. V němčině nazpíval 900 písniček.

„V Německu pan Gott zpíval trochu jinak než tady v Čechách. Pro Němce zpíval spíše šlágr než rokenrol, ten byl hlavně pro Čechy. Němci jsou orientovaní trochu jinak a na rokenrol jsme měli jiné lidi,“ vysvětluje Schmidt.

Právě fakt, že Gottův německý repertoár se od toho českého žánrově značně lišil, mu podle Schmidta pomohl k úspěchu. Spolu s tím, že písně zpíval v němčině, s českým přízvukem. „Jeho přízvuk v německých písních byl okouzlující. Čeština obecně je pro Němce okouzlující. Je to takový jemný jazyk. Karel Gott navíc zpíval jinak, než mluvil. Pokaždé, když byl v nějaké talkshow, mluvil takovou spisovnou němčinou. Ale když zpíval, znělo to jinak, hrál si se svým přízvukem. Musel vědět, že Němci to velmi ocení,“ popisuje novinář s tím, že právě podle osobitého přízvuku dnes Gotta mnozí automaticky poznávají.

Německé fanoušky si prý Gott získal i pro výjimečné texty svých písní. „Byly opravdu vynikající, velmi romantické, hlavně o lásce, samozřejmě,“ směje se novinář. „Byly skutečně fajn a lidé je poslouchali ráno v koupelně, u oběda, celý den je měli v uších,“ shrnuje.

Mnoho Němců, západních i východních, Karla Gotta neznalo jen z rádia, ale i z pódií. „V Německu vystupoval xkrát, nedokážu ani říct, kolikrát to bylo. Před rokem 1989 především v západní části Německa, po něm ale pravidelně i ve východním Německu. Například v koncertní hale Friedrichstadt Palast v bývalé východní části Berlína, kde se natáčel hudební a zábavní pořad Ein Kessel Buntes. Na ten, věřím, koukali i Češi,“ vypráví Schmidt se smíchem.

„Všechny Gottovy koncerty byly vždy vyprodané, byl pro nás velkou hvězdou. Poprvé, když přijel do NDR, ho lidi vnímali jako hvězdu ze Západu, protože jsme ho tenkrát vídávali a slýchávali jen v západní televizi. Takže měl renomé té největší světové hvězdy,“ vysvětluje novinář.

V Česku se Karel Gott řadí mezi fenomény, které znají všichni – napříč regiony i generacemi. To samé podle Schmidta platí pro Německo. „Gott má německé fanoušky ve všech generacích. Ti starší ho znají z jevišť a malé děti zase znají Včelku Máju, ta byla a je v televizi pořád,“ vysvětluje.

„Bohužel, Karel Gott nezpívá v německé verzi pohádky o Popelce, my máme hudbu jen v instrumentální verzi. To by mu bývalo ke slávě ještě výrazně přidalo, protože Němci na Tři oříšky pro Popelku koukají o dost více než Češi,“ tvrdí Schmidt.

„Myslím, že pokud byste se zeptala kohokoliv v Německu na to, kdo je nejslavnější nebo nejvýznamnější Čech, odpověď by zněla „Karel Gott“. Pak dlouho nic a poté Václav Havel, například,“ myslí si Schmidt. I přesto je podle něj správné, že zpěvák nakonec nebude mít státní pohřeb.

„Je to záležitost Česka, mně do toho skutečně nic není, ale nejsem si jistý, že je to adekvátní. Podle mého názoru je to přehánění, nejde to. Karel Gott přece nebyl prezident a tyto věci jsou pro prezidenty, ne pro mistry. A on byl pan Mistr, ne bůh. Na to pozor,“ uzavírá novinář s lehkou nadsázkou v hlase.