Hlavní obsah

Češi se složili na ventilátor. Úředního šimla musela zkrotit PPF

Rozhovor o CoroVentu s Jiřím Dennerem. (Video: Zuzana Kubátová, Seznam Zprávy)

 

Reklama

24. 12. 2020 14:07

Unikátní veřejná sbírka z letošního jara, v níž Češi poslali během 24 hodin přes 14 milionů korun na plicní ventilátory pro české nemocnice, končí rozpačitě. Podepsala se na tom i liknavost a nezájem státu.

Článek

Příběh ventilátorů CoroVent, zrozených z přívalu solidarity a štědrosti tisíců dobrovolníků a dárců, je příznačný pro stav české společnosti. Občané jsou ochotni obětovat společnému zájmu peníze, mozky i energii. Stát ale neumí potenciál občanské společnosti využít.

Všechno začalo v půli března, na prahu koronavirové pandemie, když se aktivisté ze sdružení COVID19CZ rozhodli, že zajistí českým nemocnicím 500 levných plicních ventilátorů. Rozjel se tak projekt, jaký nemá v České republice obdoby.

Na dokončení vývoje a rozjezd sériové výroby Češi vybrali v rekordní veřejné sbírce během pouhých 24 hodin přes 14 milionů korun. „Nemáme slov! Je to neuvěřitelné a dokazuje to sílu skvělých českých lidí,“ komentoval to tehdy pro Seznam Zprávy Pavel Doležal, jeden z iniciátorů.

Ventilátory pro české nemocnice nebyly náhodným nápadem zrozeným v hlavách ajťáků, marketérů a akademiků ze skupiny COVID19CZ. Pustit se právě tímto směrem jim doporučil premiér Andrej Babiš, s nímž se zástupci sdružení sešli 12. března, aby mu nabídli své služby. Právě ze schůzky s premiérem si odnesli informaci, že zemi v rozjíždějící se bitvě s novou nemocí chybí zhruba 500 přístrojů.

Velká energie

Díky obrovské energii vývojářů z ČVUT, spousty dobrovolníků z různých oborů, desítek firem a tisíců drobných dárců se v následujících týdnech povedlo dostat v rekordním čase do výroby zcela nový český medicínský přístroj.

Ventilátor nazvaný CoroVent stál na mnohaleté práci týmu profesora Karla Roubíka z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT. Výroby se ujala třebíčská rodinná firma Mico, která se jinak specializuje na dodávky energetických zařízení. Do rozjezdu výroby a nákupu dílů na CoroVenty investoval výrobce i vlastní peníze. Podobně se k projektu postavila řada dodavatelů nutných komponentů.

Sériová výroba v Třebíči se rozjela na základě licence ČVUT už koncem dubna. Mico oznámilo, že za peníze z veřejné sbírky vznikne pro české zdravotnictví 182 CoroVentů, další se firma chystala dodávat státu v ceně 220 tisíc korun za kus. Obdobné přístroje stojí na trhu přes milion korun.

Jenomže v době, kdy se výrobní linky s CoroVenty rozjely, první nákazová vlna už slábla a Češi soudili, že je s koronavirem konec. Ventilátory vyrobené za peníze z rekordní sbírky se hromadily ve skladech a jejich cesta do nemocnic se zadrhla.

30 kousků do nemocnic

Teprve podzimní koronavirová vlna obrátila znovu pozornost k třebíčským ventilátorům. Z nemocnic, rychle se plnících covidovými pacienty, přicházely první žádosti o dodávku. Narážely však na to, že ačkoliv v té době už CoroVenty dávno měly certifikaci pro krizové nasazení od amerického úřadu FDA, v Česku jim podobné razítko pořád chybělo.

Českou registraci pro nouzové použití dostaly ventilátory až v polovině října. Na ČVUT v té době registrovali žádosti o 650 přístrojů, vesměs z menších nemocnic. Zájem byl spontánní, zcela nekoordinovaný. A přehnaný.

Do špitálů nakonec dorazilo ventilátorů zaplacených z veřejné sbírky jen třicet. Skutečná potřeba se ukázala být mnohem menší, než napovídaly prvotní panické vize. Poptávku také srazily dodávky financované z jiných zdrojů.

Stovky těchto přístrojů Česká republika dostala darem ze zahraničí, ozvaly se i domácí firmy: Skupina PPF od firmy Mico v rámci vlastní charitativní akce 71 CoroVentů odkoupila a poslala je českým zdravotníkům. A konečně, český výrobce zdravotnické techniky BTL po vypuknutí koronavirové krize na základě volné americké licence také ve velmi krátkém čase vyvinul vlastní plicní ventilátor. Dvě stovky těchto přístrojů pak firma na přelomu října a listopadu rozdala přímo nemocnicím, další stovku předala ministerstvu zdravotnictví.

Zato se ukázalo, že dodávky CoroVentů do covidových oddělení českých špitálů jsou dražší, než se původně předpokládalo. „Náklady zvedají výdaje na distribuci a zaškolování nemocničního personálu,“ vysvětluje kancléřka ČVUT Lucie Orgoníková. Peníze ze sbírky tak nakonec nestačí na původně vyrobených 182 ventilátorů, ale jen na 130.

I tak zůstává ležet ladem stovka CoroVentů vyrobených za peníze českých dárců. V nemocnicích o tyto přístroje není zájem. A iniciátoři projektu hledají cestu, jak je předat státu. „Věřím, že najdou uplatnění ve státních hmotných rezervách, kam je chceme darovat,“ říká rektor ČVUT Vojtěch Petráček.

Pro řadu dárců, kteří v březnu posílali na projekt peníze v naději, že tím pomohou zachraňovat lidské životy, to je zklamání.

Šance ve světě

Podle lidí, kteří u zrodu projektu stáli, ale přesto nejde o debakl. „Myslím, že v českém prostředí to je úspěch, z většiny ostatních koronavirových projektů není vůbec nic – vzpomeňte si na plán vyvinout u nás vlastní vakcínu proti covidu-19,“ říká Patrick Zandl z firmy Prusa Research.

Podle něj se CoroVent dostal na hranici možností, jež občanským iniciativám český stát otvírá. „Splnil se předpoklad, s kterým jsme do toho šli: že pomůžeme nemocným lidem. To se stalo, ventilátory v nemocnicích fungují. A je pořád možné, že se z CoroVentu stane komerční produkt, který budeme z Česka exportovat do světa,“ dodává Zandl.

Má ale zrodu komerčního projektu pomáhat veřejná sbírka? Zandl v tom nevidí zvláštní problém, podle něj může být mezinárodní obchodní úspěch výrobku, postaveného na českém vývoji a vyrobeného českou firmou, ve společenském zájmu. „Pokud ten produkt má šanci uspět v cizině, je to dobré,“ říká.

Podobně hodnotí celý příběh i rektor ČVUT Petráček. „Ten projekt využil všechny šance, které se mu reálně nabídly. Důležité je, že část CoroVentů se dostala do nemocnic a ty ostatní bude stát moci využít v případě potřeby právě z hmotných rezerv.“

Mico sčítá ztráty

Mnohem rezervovanější je v hodnocení majitel firmy Mico Jiří Denner. „Šli jsme do toho, protože jsme chtěli pomoci,“ vypráví. „Dnes si říkám, jestli nemají pravdu ti, kdo říkají, že jsme to měli brát víc jako obchod než jako charitu. Mohli jsme mít menší ztráty. Na druhou stranu, já bych svůj přístup neměnil,“ dodává.

Mico se na jaře do výroby téměř dvou stovek CoroVentů vrhlo rychle, aniž mělo jasno, kolik jich nemocnice skutečně odeberou. Firma jednak věřila, že vláda splní slib a přispěje ze státní kasy na CoroVenty, jež nezaplatí peníze z veřejné sbírky. A jednak vycházela z informací o pěti stovkách chybějících ventilátorů. Do projektu tak vsadila vlastní peníze bez jakýchkoliv záruk. Dnes neřeší jen vlastní ztrátu, ale také nezaplacené faktury svých subdodavatelů.

„Jednáme s nimi o možnosti vrácení nebo přeprodeji přebytečných dílů na CoroVenty. Podle toho, jak se nám to bude dařit, bude vypadat naše konečná ztráta. Může to být nula nebo také padesát milionů,“ řekl Denner.

Vládě nemá za zlé jen to, že nesplnila slib dorovnat účet za CoroVenty. Hlavním problémem při cestě ventilátorů do českých nemocnic totiž byly průtahy s českou certifikací. Ministerstvo zdravotnictví s nouzovou registrací dlouho váhalo, přestože Mico už mělo v ruce dobrozdání amerického úřadu FDA, který řada států uznává. Certifikát tak přišel ve chvíli, kdy už nemocnice hledaly jiné dodávky.

Podle Dennera nakonec razítko přišlo hlavně díky iniciativě PPF, která chtěla koupit pro nemocnice zprvu 50 ventilátorů, nakonec jich zaplatila 71. „Myslím, že my sami bez PPF bychom tu výjimku od Ministerstva zdravotnictví vůbec nedostali. Když se do toho pak vložila PPF, šlo to už rychle. Jen díky tomu se těch 30 ventilátorů dostalo do nemocnic, kde opravdu pomáhají.“

Podle Dennera firma nejbohatšího Čecha Petra Kellnera udělala pro podporu českého produktu víc než vláda či úřady. Přístup českých institucí, které vůči CoroVentu dávaly najevo nezájem, podle něj ostře kontrastuje se zahraničím. „Třeba španělská vláda koupila během pandemie stovku španělských ventilátorů uvedených do výroby ve zrychleném procesu jako ten náš a rozdala je ministerstvům zahraničí v dalších zemích, aby se s nimi mohly nemocnice seznámit. Tak vypadá podpora místních výrobců,“ říká Denner.

Exportní šance

Majitel firmy Mico ale nepovažuje celý projekt za ztracený a pořád doufá, že se české ventilátory ve světě uchytí. Podmínkou pro to je získání standardní certifikace pro zdravotnický přístroj, kterou by CoroVenty mohly získat v dubnu příštího roku. „K certifikaci nám pomohou i reálné zkušenosti s ventilátory v nemocnicích. Můžeme předložit data z klinické praxe, dokázat, že ty přístroje fungují, že na nich pacienti dýchají,“ říká Denner.

Pak by podle něj bylo reálné prodávat CoroVenty do zahraničí po menších sériích. Nadějí na řádově stokusové dodávky se majitel skupiny Mico postupně vzdal. „Covidový příběh je dnes jiný než na jaře,“ krčí rameny. K velkým obchodům s ventilátory Mico ostatně nepřivedl ani korejský investor, průmyslová korporace KHIND, jež do dceřiné firmy Mico Medical vstoupila začátkem září.

Denner ale věří, že série o několika desítkách kusů se časem prodávat budou. Sází přitom hlavně na rozvojový svět, kde je výhodou nízká cena a dobrá kvalita českého přístroje. „Jsme levní, ale nejsme Čína,“ shrnuje třebíčský byznysmen.

Prorazit CoroVentům ve světě může podle něj pomoci i začlenění nadbytečné stovky přístrojů do státních hmotných rezerv. Při vrcholu pandemie poslalo České republice ventilátory darem několik zemí. Teď by Česko mohlo podobným gestem pomoci dodávkou přístrojů ze státních rezerv státům, jež mají problém se zvládnutím vrcholící podzimní vlny covidu-19.

Přístroje spontánně zaplacené březnovou unikátní sbírkou tak pořád mají šanci dostat se do nemocnic. Byť třeba ne do těch českých.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované