Hlavní obsah

Čeští doktoři v Keni: Umírají tam děti, které by v Česku mohly přežít

Rozhovor s doktory Veronikou a Milanem Urbanovými. (Video: Lucie Hrdličková)

Reklama

22. 12. 2019 16:00

V roce 2006 se obyvatelům malé horské vesnice Itibo v Keni obrátil život vzhůru nohama, v tom nejlepším slova smyslu. Přijeli tam doktoři z Česka.

Článek

Když přijel, čekalo ho malé chátrající a spoře vybavené středisko. Místní přitom čelili malárii, tyfu nebo těžkým úrazům například po mačetách. Stačilo pár měsíců a zdravotník Aleš Bárta, ve spolupráci s humanitární organizací ADRA, místním vystavěl nemocnici a výrazně snížil úmrtnost.

Jak se v Itibu „dělá medicína”, popsali mladí doktoři a manželé Veronika a Milan Urbanovi, kteří se odtamtud nedávno vrátili.

„První týden je nejnabitější. Akutní ambulance je plná k prasknutí,” tvrdí Veronika. Středisko denně navštěvují desítky místních, kteří do něj putují pěšky i několik kilometrů.

Specialisté na všechno

Ročně doktoři v ambulanci ošetří více než devět tisíc pacientů. Urbanovi mají v Česku každý svou specializaci – Veronika se věnuje dětskému lékařství, Milan traumatologii a ortopedii. V Itibu se ale věnovali všemu, co přišlo, a to v kteroukoli denní či noční dobu.

„Nedá se na to reálně připravit, člověk si to musí zažít,” popisuje Milan, jak velký šok pro doktora z Evropy je ocitnout se v africkém zařízení. „Jsou tam rozdílné vyšetřovací metody, které jsou omezené jak místními podmínkami, tak často i financemi místních obyvatel.”

Místní lidé nejsou pojištění, proto si i ty nejzákladnější úkony, jako jsou laboratorní odběry nebo rentgeny, platí ze svého. Na pomoc bílých doktorů si ale už zvykli a na jejich pravidelný návrat se těší.

Kromě rovníkových nemocí, například malárie či tyfu, se kterými se mladý pár dosud neměl šanci setkat, to byly i úrazy mačetou, které je zaskočily.

„Ti lidé se v noci takzvaně mění a jsou schopní se poškodit kvůli majetku nebo financím,” vysvětluje Veronika a Milan dodává, že mačeta je v Keni univerzální nástroj, kterým místní sekají trávu, ale také se s ní brání i útočí. Především v noci se stávalo, že člověk, který potřeboval ošetření, dorazil s celou rodinou, vyzbrojenou mačetami.

„Ten pohled do ambulance byl někdy komický. Všichni měli saka a v rukávu saka mačetu, kdyby se náhodou něco stalo,” vzpomíná Milan.

Odolnější Afričané

Afričtí pacienti jsou podle manželů Urbanových mnohem odolnější a s úrazy, ke kterým by Evropané volali sanitku, docházejí k doktorovi i po pár dnech. Ostatně sanitky by v úzkých horských uličkách neměly šanci, a proto je často nahrazují skútry.

Mladí doktoři vzpomínají na mladého kluka, který spadl ze stromu a do nemocnice jej spolu s jeho matkou odvezl místní taxikář na motorce. „Říkal jsem si, že to nemůže být nic závažného, když ho takhle vezou. A pak se ukázalo, že měl zlomeninu holenní kosti, na kterou by člověk u nás zavolal sanitku a přijel by ve vakuové dlaze. A tam, po výmolech, několik kilometrů dojel k nám,” popisuje Milan.

A cesta zpět prý probíhala podobně, jen nohu už chlapec neměl svěšenou dolů, ale kvůli sádře mu trčela do strany.

Setkali se i s potraty šestiměsíčních dětí. „Představíte si, že v Česku by takové dítě mohlo přežít, ale v Africe ne,” říká Veronika. „Jsme strašně rádi, kde žijeme,” dodává Milan s tím, že téměř všechna onemocnění a úrazy se díky nadstandardní péči a zdravotnímu pojištění dají řešit. „Tam jsme člověku řekli sumu a on si to nemohl dovolit. Takže byl odkázán na život na vozíku a v podstatě standardní zlomeninou krčku se vyřadil ze společnosti. Na operaci ve větším městě neměl peníze, ani celá jeho rodina. Vydělávali by na to několik životů.”

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené