Hlavní obsah

Co jste v televizi neviděli: zákulisí boje o titul a oslavy Slavie

Foto: Profimedia.cz

Jak v Edenu slavili titul a co v televizi nebylo vidět?

Reklama

25. 6. 2020 6:55

Co nebylo vidět v televizi při titulovém zápase Slavie s plzeňskou Viktorií? Jak vypadaly oslavy a kdo nedodržel hygienická opatření?

Článek

Středeční souboj nadstavbové části Fortuna:Ligy mezi pražskou Slavií a plzeňskou Viktorií sliboval již dopředu velkolepou podívanou. Proti sobě se totiž měly postavit dva nejlepší týmy letošního ročníku, a to ještě v zápase, který mohl rozhodnout boj o titul, či ho naopak ještě výrazně zdramatizovat.

Co ale šlágr, na který všichni upínali pozornost již s několikadenním předstihem, nenabízel, byly vyprodané tribuny. Zápas, jenž by za normálních podmínek byl obsazený do posledního místa, měli možnost navštívit jen nejvěrnější fanoušci sešívaných. A to konkrétně ti, kteří v průběhu sezony pilně plnili docházku a nevynechali jediný domácí zápas. Nakonec se i přes omezení na stadion mělo dostat zhruba 4 tisíce fanoušků.

Již při příchodu k vršovickému Edenu ale bylo evidentní, že na místě rozuzlení titulové bitvy je příznivců v červenobílých barvách mnohonásobně víc. Detailnější pohled na okolí moderního pražského stánku napověděl, proč tomu tak asi je. Fanoušci Slavie totiž společně s klubem před stadionem přichystali improvizovanou fanzónu, která měla za úkol posloužit jako útočiště těm, co se do ochozů nedostali. Při stavbě pódia, na kterém byla velká obrazovka k promítání zápasu, se zajisté v duchu myslelo i na pozápasové oslavy.

Nadšení, rozlité šampaňské a doutnající mistrovské doutníky ale byly ještě daleko, a to přesně 90 minut. Ti, kteří se na stadion dostali, ale dělali vše pro to, aby obchody s alkoholem v širokém okolí přišly o koronavirové zásoby a aby místní hospody kvůli nedostatku piva musely zavřít ještě před vládou nařízenou 23. hodinou. Atmosféra na stadionu tomu totiž byla jasným důkazem, fanoušci domácí hnali za 20. titulem, a to už při rozcvičení.

Naplno si ji mohl vychutnat Pavel Bucha, to by ale na sobě musel mít jiný dres než ten plzeňský. Místo toho si naopak mladý záložník Viktorie vyslechl nespočet nadávek a sborové „Bucha je…“ v režii celého stadionu. Nadějný juniorský reprezentant ale po svém spanilém odchodu z Edenu asi ani s ničím jiným nepočítal.

Počítal jsem ale naopak já, a to fanoušky v sektoru hostí. Jelikož matematika nebyla nikdy mou silnou stránkou, skončil jsem na počtu „hodně“. Hodně ale nebylo, jak by člověk v sektoru hostí očekával, plzeňských fanoušků, nýbrž těch slávistických. Sešívaní tak nenapodobili vstřícné gesto sparťanů, kteří v úterním zápase na Letné s Baníkem hostujícím fanouškům věnovali zhruba 50 vstupenek. Je to ale pochopitelné, v bitvě o titul nikdo nezná bratra a to po Buchovi výrazným způsobem pocítil i brankář Plzně Aleš Hruška.

Gólman Viktorie před úvodním hvizdem směřoval k vlastní brance a slávistický „hostující“ kotel mu dal velmi hlasitě najevo, že dnes to lehké nebude. A kdyby si Hruška zapomněl po cestě autobusem z Plzně vyndat spací špunty do uší, určitě by mu to došlo poté, co směrem k němu letěla minimálně tři piva. V Plzni ale ostatně pivo rádi, takže se i tak mohlo jít do akce.

Úvodní poločas přítomným slávistům oslavy nepřiblížil, několik šancí sice vedoucí celek tabulky měl, míč do prostoru tří tyčí Hruškovy branky ale letěl jen jednou a moc problémů nenadělal. Stejný počet střel na branku si domácí připsali i ve druhém dějství. Střela Petra Ševčíka z 69. minuty utkání už psala úplně jiný příběh a slovo titul mělo ve scénáři určitě zásadní roli. Dvougólový střelec ze zápasu Slavie na půdě slavné Chelsea totiž Hrušku střelou po zemi překonal a posunul sešívané výrazným krokem k vytouženému cíli.

Ve chvíli, kdy míč rozvlnil síť před tribunou Sever, bylo slyšet spadnout zhruba čtyři tisíce kamenů ze srdce. Podivné ticho a úlevu ale velmi rychle vystřídala absolutní euforie, která ovládla i samotného střelce branky a jeho spoluhráče. Ševčík a spol. si to totiž namířili přímo mezi fanoušky, hygienickým opatřením navzdory. Nic není radno přehánět a to by mělo platit i pro koronavirová omezení, a mohlo se tak zvesela pokračovat ve hře.

Zvesela po konečném hvizdu ze hřiště odcházel jen jeden tým. Slavie udržela vedení, a mohla tak slavit. K úsměvu na rtech tak trenéru Trpišovskému na triku přibylo i několik skvrn od alkoholu a nápis „Hotovo, dvacet!“, symbolizující jubilejní titul sešívaných.

Oslavy kvůli koronavirvu letos neprobíhaly tradičně s vběhnutím diváků na hrací plochu po ukončení zápasu. Hlasatel již dopředu apeloval na fanoušky, aby na trávník nevstupovali a kvůli hygienickým opatřením zůstali na svých místech. Dva „nedoslýchaví“ muži a jedna žena, nejspíše s podobnými sluchovými problémy, si výlet na hřiště i tak neodpustili.

Příslušníci bezpečnostní služby pánům po několika málo metrech běhu důrazně vysvětlili, že některá pravidla se prostě dodržovat musí. Dáma stihla sice doběhnout až k hráčům, i když se ale velmi snažila a ukryla se mezi ně do mistrovského kolečka, pozorným mužům ve žlutých vestách neunikla a následoval rychlý eskort zpět na tribunu.

I fanoušci, kteří zůstali na svých místech, ale o poděkování hráčů za podporu nepřišli. Tradiční slávistická děkovačka se měla přesunout do fanzóny před stadion, někteří příznivci tomu ale nechtěli věřit a odmítali prostory tribun opustit. Trenér Trpišovský jako správný šéf zavelel a všichni, včetně hráčů, vyrazili za ostatními fanoušky.

Diváci z fanzóny své hrdiny přivítali ohňostrojem a několika světlicemi. Hráči je naopak, i když teplo tedy zrovna nebylo, zchladili šampaňským. Před stadionem bylo po konci zápasu odhadem přes 2 tisíce nadšených slávistů. Mimo „bublinek“ teklo proudem i pivo a zakopnout o lahev něčeho tvrdšího rozhodně také nebylo složité. Noc v okolí Edenu byla rozhodně dlouhá…

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované