Co skončí s nouzovým stavem? I prostor pro muže, který v krizi zaujal

Jednání o nouzovém stavu, který platí v České republice od 12. března, sice vláda odložila na čtvrtek, z vyjádření předsedy Ústředního krizového štábu Jana Hamáčka (ČSSD) ale vyplývá, že o jeho prodloužení po 30. dubnu nestojí premiér Andrej Babiš (ANO).

A podle Jana Hamáčka proto nemá ani smysl o něm hlasovat ve Sněmovně, pokračovat v nouzovém stavu totiž nechce ani opozice.

Co to znamená pro Českou republiku a co se tím od května změní?

Z nynějších omezení platí na základě krizového zákona například zákaz vycestování obyvatel České republiky do ciziny a zákaz vstupu cizinců do Česka, zákaz návštěv ve věznicích nebo zákaz vycházek v domovech pro seniory. Na dobu trvání nouzového stavu také kabinet postupně upravoval náležitosti jednání zastupitelstev nebo zrušil zóny placeného parkování.

Po dobu stavu nouze také platí legislativní nouze, při níž Sněmovna a Senát mohou projednávat návrhy zákonů ve zkráceném režimu.

Největší debata se vede o zákazu vycestování ze země.

V zákonu o krizovém řízení (zákon č. 240/2000 Sb.) přitom, možná pro mnohé překvapivě, není o možnosti zakázat občanům odjet ze země ani zmínka. Píše se v něm sice o oprávnění vlády přijmout opatření k ochraně státních hranic, ale v z logiky věci jde o vnější ochranu před vstupem cizinců.

Hnutí Starostové a nezávislí (STAN) už proto připravilo ústavní stížnost na rozhodnutí vlády zakázat vycestování z ČR. Podle předsedy STAN Víta Rakušana bylo pod stížností dnes ráno podepsáno deset senátorů a podpořili ji také Piráti.

Nouzový stav skutečně umožňuje vládě omezit svobodu pohybu občanů, a to v ohrožených oblastech. V historii samostatné České republiky vláda vyhlásila stav nouze celkem čtyřikrát, v letech 2002, 2006 a 2013 kvůli povodním a po orkánu v roce 2007. Pokaždé ale v přesně vymezených nejpostiženějších okresech. Pokud je možné jít nakupovat do některých obchodů, nedává smysl, aby lidé nesměli třeba v osobním autě překročit státní hranici.

Vláda nejprve v polovině března vydávala na základě nouzového stavu opatření k omezení svobody pohybu, k uzavření velké části obchodů a zákazu nabízení služeb, k omezení provozu orgánů veřejné moci, k zákazu pořádání kulturních a sportovních akcí nebo k uzavření škol. Následně většinu přeměnila na mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví.

Změnu právního režimu kritizovala část opozice i právníků. Podle nich se tak vláda chtěla vyhnout odpovědnosti za úhradu škod, na kterou podle krizového zákona mají nárok lidé a firmy postižení krizovými opatřeními.

Kabinet to odmítl a ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) opakovaně uvedla, že podle ní firmy nárok na odškodné za ušlý zisk nemají ani podle krizového zákona. Podle Hospodářské komory naopak firmy mají nárok na úhradu škod bez ohledu na právní základ vládních opatření.

Nouzový stav nyní podle Hamáčka vláda využívá hlavně ke dvěma účelům - centrálnímu řízení, díky kterému například kontroluje distribuci zdravotnického materiálu, a k nákupu tohoto materiálu. První se týká Ministerstva vnitra a druhé Ministerstva zdravotnictví.

Resort Adama Vojtěcha (ANO) může díky nouzovému stavu zajistit nákup a distribuci potřebných léčivých přípravků, a to i těch neregistrovaných. Může to navíc udělat bez běžných náležitostí, jako je soutěžení nejlepší nabídky. Zároveň smí například nařídit poskytovatelům zdravotní péče, aby uvolnili část lůžek pro potřeby pacientů s covid-19.

Hlavní roli ale hraje v době nouzového stavu Ministerstvo vnitra, které se ze zákona stává jakýmsi řídícím orgánem a koordinuje všechny potřebné kroky ostatních ministerstev.

Proto část opozice kritizovala postup, kdy dlouho po vyhlášení nouzového stavu nebyl ustanoven Ústřední krizový štáb a následně se jeho předsedou stal náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. Hamáček ho v této funkci nahradil až 30. března. Pokud vicepremiér prodloužení nouzového stavu neprosadí, jeho ústřední role na konci dubna skončí.