Článek
Trvalo to deset dní, než se fotbalové asociaci FIFPro, právníkům zaměřeným na lidská práva a neziskovým organizacím podařilo dostat desítky afghánských sportovkyň a členů jejich rodin na evakuační seznamy. Víza jim nabídla australská vláda a v úterý už vojenské letadlo s atletkami na palubě odletělo z Afghánistánu.
„Jsme australské vládě vděční za evakuaci vysokého počtu afghánských fotbalistek a atletek. Tyto mladé ženy – atletky i aktivistky v jednom – byly vystaveny nebezpečí a jménem jejich kolegyň z celého světa děkujeme mezinárodnímu společenství za pomoc,“ uvedla podle britského listu The Guardian organizace FIFPro.
Thanks to @KatCraig1, @NikkiDryden, @HumanRights4A, and my power team, @khalida_popal and @coachaffwnt. No one I would rather work with in a crisis, or for days with no sleep. Thank you to @Craig_Foster and all of Team Oz! The work doesn’t end here though and we get back to it.
— Haley Carter (She/Her) (@H_C_Carter) August 24, 2021
Fotbalistky a další sportovkyně se z Afghánistánu snažily dostat zejména bývalé trenérky týmu Kelly Lindseyová a Haley Carterová spolu s jeho zakladatelkou a exkapitánkou Khalidou Popalovou. Zapojily se i ředitelka projektu Human Rights for All, právnička Alison Battissonová, a někdejší olympijská vítězka a v současnosti lidskoprávní advokátka Nikki Drydenová.
„Píšu vám ze sklepa“
„Poslední dny byly neuvěřitelně stresující, dnes jsme ale dosáhli důležitého vítězství. Fotbalistky byly odvážné a silné v krizovém momentu a doufáme, že se jim mimo Afghánistán dostane lepšího života. Před námi je ale stále ještě spoustu práce. Ženský fotbal je jako rodina a my musíme zajistit, že budou všichni v bezpečí,“ okomentovala někdejší kapitánka ženského fotbalového týmu Khalida Popalová.
Situace, jíž sportovkyně čelily, byla opravdu vážná. Svědčí o tom i výpověď jedné z členek národního fotbalového týmu, jež se skrze německou organizaci Discover Football spojila s veřejnoprávním Deutsche Welle.
„Píšu vám tento e-mail ze sklepa, můj život i životy mých blízkých jsou ve velkém nebezpečí. Prosím pomozte mi v této těžké době. Pomozte zachránit život mně i mé rodině,“ stálo na začátku zprávy, jež fotbalistka (jejíž pravé jméno médium kvůli zachování bezpečnosti neuvedlo) poslala organizaci.
V rozhovoru pro Deutsche Welle uvedla, že „pokud Tálibán akceptuje ženy, jak by mohl akceptovat ženu, která hraje fotbal?“. „Pracovala jsem také v rámci své další profese se 40 nebo 50 muži jakožto jediná žena na oddělení. A nakonec je tu ještě politické pozadí mé rodiny. Tálibán by nám mohl odpustit naši práci, možná i hraní fotbalu, ale nikdy, nikdy neodpustí našim rodinám jejich politický původ,“ vysvětlila.
Afghánský národní ženský fotbalový tým v roce 2013.
Před bojovníky islamistického hnutí se fotbalistka schovávala ve sklepě svého obydlí. „Z událostí před 20 lety všichni vědí, že když přijde Tálibán, s ženami si dělá, co chce. Zabije je, donutí ke sňatku – cokoliv, co bude chtít,“ pokračovala:
„Teď jeho členové prohledávají dům za domem. V posledních čtyřech dnech jsem se nevyspala, mám strach, že přijdou i sem. Dřív to byla moje noční můra, teď se stala realitou. Nejde mi to přijmout, pokaždé si myslím, že je to jenom sen a že se vzbudím a vše bude v pořádku. Pak je ale vidím venku na ulici a dostanu velký strach.“
Deutsche Welle zůstal se sportovkyní v kontaktu a v úterý potvrdil, že se jí i její rodině podařilo dostat ze země. „Nechci přijít o život kvůli této nepřijatelné vládě. Chci žít a chci se vrátit, abych mohla udělat něco pro svůj národ, své lidi, své ženy,“ prohlásila.
