Článek
Ve světových médiích se začaly od počátku stahování amerických a spojeneckých vojáků ze země objevovat příběhy afghánských žen, které sdílely své – s ohledem na předválečnou historii opodstatněné – obavy z návratu Tálibánu k moci. Předzvěst toho, jak by to mohlo vypadat v budoucnosti, poskytla například červencová situace v Kandaháru.
Jihoafghánské město se tehdy dostalo pod kontrolu radikálního islamistického hnutí. Ozbrojenci tehdy podle agentury Reuters vešli do budovy banky Azizi a nařídili devíti ženám, aby pracoviště opustily. A už se nevracely.
Tálibánci místo toho Afghánkám navrhli, aby na jejich pracovní místa nastoupili mužští příbuzní. „Je vážně divné nemít možnost dostat se do práce, takhle to teď ale chodí,“ řekla Reuters třiačtyřicetiletá Noor Khateraová z účtárny. „Naučila jsem se anglicky i práci s počítačem, teď se budu muset podívat po místě, kde bych mohla pracovat s více ženami.“
Poměry z konce 90. let se vrací
Tálibán v Afghánistánu naposledy vládl ve druhé polovině 90. let. Až do roku 2001, kdy se po zářijovém útoku na newyorská Dvojčata v zemi rozhořela dvacetiletá válka. Podmínky, v nichž pod nadvládou radikálů žily Afghánky, byly tehdy velmi striktní.
Ženy nesměly pracovat, dívkám Tálibán odepřel školní docházku, na veřejnosti je musel doprovázet příbuzný a měly nařízeno zakrývat si obličej. Těm, jež pravidla porušily, hrozilo veřejné ponížení i výprask.
Že se tehdejší poměry do Afghánistánu rychle vrací, potvrdila i výpověď nejmenované afghánské vysokoškolské studentky. Ve svém textu pro britský list The Guardian popsala nedělní převzetí moci Tálibánu nad Kábulem. Ze dne na den se život žen v Afghánistánu zásadně proměnil.
„V neděli brzy ráno jsem mířila na univerzitu na přednášku, z ženské koleje ale začaly vybíhat skupiny žen. Zeptala jsem se, co se stalo. Jedna z nich mi řekla, že je policie evakuuje, protože Tálibán vstoupil na území Kábulu a zbije ženy, jež na sobě nemají burku,“ začíná text.
„Musím za sebou spálit vše, co jsem dokázala“
Studentka dále popsala, jak řidiči veřejné dopravy nedovolili Afghánkám nastoupit, nechtěli mít na krku „převážení žen“. Chaosu, v jehož středu se ženy s příchodem Tálibánu ocitly, se podle ní smáli přítomní muži. „Je to váš poslední den v ulicích,“ měl říkat jeden. „Jednou si vezmu čtyři z vás,“ posmíval se další.
Autorka textu měla v listopadu dokončit dva studijní programy – jeden na Americké univerzitě v Afghánistánu, druhý na Kábulské univerzitě. Se sestrou utekla zpět ke své rodině: „Pracovala jsem tolik dní a nocí na tom, abych se stala člověkem, jakým jsem dnes. Ráno, když jsme se dostaly domů, jsme se sestrou jako vůbec první věc ukryly naše osobní dokumenty, diplomy a certifikáty. Bylo to zdrcující.“
„Kolem sebe jsem viděla tváře žen plné strachu a ošklivé obličeje mužů, kteří nenávidí ženy. Kteří nechtějí, aby byly vzdělané, pracovaly a měly svobodu. (…) Zdá se, že vše, co jsem v životě dokázala, teď za sebou musím během 24 hodin spálit. Mít osobní průkaz nebo ceny z Americké univerzity nyní představuje riziko – a i když si je ponecháme, stejně je nemůžeme použít,“ píše žena v textu pro Guardian.
Nucené sňatky a sexuální zneužívání
Další obavy panují i ohledně toho, že si členové Tálibánu odvedou mladé ženy. V polovině července bojovaly afghánské vládní síly s Tálibánem v okresu Malistan v jihoafghánské provincii Ghazní. Fatima, dvaadvacetiletá Afghánka v sedmém měsíci těhotenství, se tehdy snažila najít úkryt před sprškou kulek. A také před Tálibánem samotným.
„Zaslechli jsme, že Tálibán zabíjel mladé muže, zatímco mladé ženy a dívky z rodiny jeho členové sexuálně zneužili,“ řekla Fatima v dalším textu listu The Guardian. „Když Tálibán nakonec přišel do naší vesnice, chtěl si odvést jednu mladou dívku. Ona ale raději skočila ze střechy, a ukončila tak svůj život,“ dodala Afghánka.
Fatimě i její rodině se podařilo před zajetím Tálibánců uprchnout. Strach z toho, co přijde s nadvládou Tálibánu, ale přetrvává. Podle Vrindy Narainové, odbornice na lidská práva z McGillovy univerzity v kanadském Montrealu, nařídil v červenci Tálibán afghánským duchovním v provinciích Badakšan a Tachár, aby mu předali seznam dívek starších 15 let až po ženy do 45 let. Tedy list potenciálních manželek pro bojovníky.
Lidé se snaží ze země na poslední chvíli uprchnout.
Není jasné, zda tak duchovní učinili. Pokud ovšem na nucené sňatky dojde, ženy budou odvezeny „na převýchovu“ do pákistánské oblasti Vazíristán. Tam budou muset konvertovat k „pravému islámu“, píše Narainová ve svém článku pro The Conversation.
Vůdci radikálního hnutí už dříve uvedli, že jejich nynější vláda se bude od té před zhruba pětadvaceti lety lišit. Situace ale svědčí o opaku. „Pořádají hromadné popravy. Bijí ženy. Zavírají školy. Vyhazují do povětří kliniky i infrastrukturu,“ popsal pro americké NPR Husain Haqqani, někdejší afghánský velvyslanec v USA.
„Říkají, že si ženy mohou ponechat zaměstnání i vzdělání, které je v souladu s principy islámu a afghánskými tradicemi,“ doplnila Laurel Millerová z Mezinárodní krizové skupiny. „No, kdo ale posoudí, co ony principy islámu a afghánské tradice znamenají a jaká omezení se s nimi pojí?“ dodala.
