Článek
Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.
Co se dělo v těchto dnech v roce 1945? Jak to tehdy na našem okupovaném území vypadalo?
České země byly vlastně spolu s částí Rakouska jedny z posledních neosvobozených území na evropském kontinentě, 7. května Němci podepsali bezpodmínečnou kapitulaci před všemi spojenci v Remeši a příměří mělo vstoupit v platnost o půlnoci z 8. na 9. května 1945.
České země z toho německého hlediska bránila Skupina armád Střed, její 7. armáda byla v západních Čechách obrácena proti Američanům, čtvrtá tanková armáda byla v okolí Drážďan, slezské předhůří českých hor bránila 17. armáda, potom 1. tanková armáda operovala na severní Moravě a na jižní Moravě pak operovala 8. armáda ze Skupiny armád Ostmark. Němci se snažili do poslední chvíle potlačit české povstání, předpokládali totiž, že se budou v tomto prostoru bránit tak ještě někdy do 18. či 20. května, s tímto datem také počítala připravovaná pražská operace Rudé armády. Nicméně po vypuknutí celočeského povstání po 5. květnu Němci rezignovali na obranné boje v tomto prostoru, podepsali bezpodmínečnou kapitulaci a protože se jim nepodařilo otevřít Prahu jako komunikační uzel, tak 8. května ráno dostaly německé jednotky na východní frontě rozkaz frontu opustit a pochodem přes protektorát s výjimkou Prahy se pokusit o zajetí u americké armády. Před tímto krokem Američané, osobně generál Eisenhower, Němce výslovně varoval. Varoval je, že pokud se pokusí z východní fronty převést své jednotky na západ, tak je ze zajetí nepustí a tuto výhrůžku dodržel.
Podívejte se na dobové snímky z Pražského povstání:
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/XIywy.jpeg?fl=cro,0,0,640,605%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Podnětem pro povstání bylo nařízení protektorátní vlády o zrušení dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu vyvěšování československých vlajek. Na snímku lidé odstraňují německý nápis.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/UvBuU.jpeg?fl=cro,0,0,640,437%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Pražské povstání začalo bojem o rozhlas, který přestal 5. května vysílat německy. Odstartovala to posměšná poznámka hlasatele Mančala: „Je právě sechs hodin.“ V 8 hodin už nebylo německé hlasatelce dovoleno přečíst zprávy. Nacisté se pokusili rozhlas převzít zpět.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QR_C/SuGBb.jpeg?fl=cro,0,0,640,460%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
„Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte Československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný! Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc Československému rozhlasu!“ znělo tehdy z rádia. Na snímku první oběti povstání.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/UOOwz.jpeg?fl=cro,0,0,629,640%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Po provolání České národní rady vyrostlo 6. května ráno v pražských ulicích na 1 600 barikád. Na snímku staví barikádu v Korunní třídě.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QQ_C/JRoBZ.jpeg?fl=cro,0,0,640,606%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Barikáda před vodárnou v Podolí v květnu 1945.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_H_L/TutDUY.jpeg?fl=cro,0,0,608,640%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Ani v nejtěžších chvílích neztratili obránci barikád humor. Obraz „vůdce“ v bedně na odpadky s dvojjazyčným nápisem „Papír, hadry, odpadky“.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_G_O/9NlVc.jpeg?fl=cro,0,0,630,640%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Bojovník na barikádě z podvozku německých děl vyvezených z továrny Tatra (Ringhofferovy závody) v Praze na Smíchově během Pražského povstání v květnu 1945.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/QjKw1.jpeg?fl=cro,0,0,640,508%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Při stavbě barikád v ulicích Prahy pomáhalo okolo 100 tisíc občanů.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QR_C/XoMBc.jpeg?fl=cro,0,0,640,433%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
6. května zasáhli do bojů proti německým jednotkám vojáci Ruské osvobozenecké armády, takzvaní vlasovci.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_gQ_D/GStY.jpeg?fl=cro,0,0,423,640%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Na snímku vlasovci v ulicích Prahy. Vlasovci byli občané Sovětského svazu, kteří se v německém zajetí nechali naverbovat do Ruské osvobozenecké armády. S Němci pak od začátku roku 1945 bojovali proti Sovětům. Velitel jedné z divizí vlasovců Sergej Buňačenko vydal 6. května 1945 rozkaz, po kterém vlasovci přišli na pomoc protinacistickému Pražskému povstání.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_gU_D/7ZZR.jpeg?fl=cro,0,0,488,640%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
6. května osvobodili Američané Plzeň, i když chtěli postupovat dále do Prahy, nemohli. Stalin nedal svolení k dalšímu postupu Američanů přes demarkační linii. Praha musela čekat a podle dohody být osvobozena sovětskými vojsky. Na snímku bojovníci na barikádě.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/ELtw0.jpeg?fl=cro,0,0,453,640%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
V noci 7. května se skupina vlasovců rozhodla opustit Prahu. Během Pražského povstání padlo celkem 300 vlasovců. Po konci války byli vlasovci vydáni Američany zpět do Sovětského svazu. Tam byli souzeni jako vlastizrádci, důstojníci byli popraveni, ostatní byli odvezeni do gulagu.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QQ_C/QVuBa.jpeg?fl=cro,0,0,640,488%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Za použití tanků a pěchoty zahájili Němci 8. května protiúder, v ohnisku se ocitlo Staroměstské náměstí. Od rána byla Staroměstská radnice těžce ostřelována. Novogotická část se musela později strhnout.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/hsXw3.jpeg?fl=cro,0,0,640,457%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Poničený staroměstský orloj.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_G_O/hHFVY.jpeg?fl=cro,0,0,640,505%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Osazenstvo ošetřovny dr. Křepelky v Praze v Koulově ulici, květen 1945.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_E_N/7oRw2.jpeg?fl=cro,0,0,640,428%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Boje definitivně skončily, když ruské jednotky pronikly do Prahy časně ráno 9. května a zlikvidovaly poslední ohniska německého odporu.
Pražské povstání nevzniklo samo od sebe, ale předcházela mu i řada vzpour i intenzivní partyzánská činnost. Lze říci, do jaké míry se dá mluvit o nějaké organizované akci a do jaké míry o spontánní reakci obyvatelstva na zprávy, které se ve společnosti šířily?
Povstání bylo stanoveno jako primární čin domácího odboje již na jaře 1939. Ta příprava tehdy byla poměrně důkladná. Byly připravovány jednotky na úrovni rot, čet v obcích, městech, okresech. Protože válka trvala déle a nacistická okupace byla nesmírně krutá a vynalézavá, tak gestapu a jiným složkám, například potlačovacímu aparátu, se podařilo několikrát rozbít jak ústředí, tak jednotlivé organizační složky nejrůznějších úrovní té připravované akce. Tzn. v tom roce 1945 zde již byly jak zbytky té ústřední organizace představované generálem Františkem Slunéčkem, tak připravované jednotky, dejme tomu z obcí, které ovšem většinou v průběhu okupace ztratily spojení na ta připravovaná nadřízená velitelství. To znamená, že v okamžiku, kdy to povstání vypuklo vzhledem k nárůstu napětí, které podněcovalo i vysílání československého zahraničního rozhlasu jak z Moskvy, tak z Londýna, které vyzývalo ještě k akci protiněmecké, tak se jednalo skutečně o kombinaci příprav z toho roku 1939 s improvizací danou vývojem v průběhu celé 2. světové války.
Roky se mluvilo o tom, že během Pražského povstání zahynulo necelých 1700 lidí. Vojenský historický ústav ale přišel s tím, že to mohlo být až 3000 lidí, jak to, že doteď statistiky několik stovek lidí opomíjely?
Je to dáno tím, že v podstatě ta čísla se opisovala z těch těsně poválečných seznamů a jen velmi malá pozornost byla věnována skutečně pramennému výzkumu, výzkumu dobových policejních kartoték, které evidovaly oběti povstání. Zcela nebyly studovány matriky zemřelých, i tedy z důvodu toho, že nebyly badatelsky přístupné, což již pro tyto účely naštěstí jsou. Takže v té dosavadní evidenci poměrně velké množství osob unikalo. Na druhou stranu některé osoby byly zase evidovány dvakrát, protože nebyl známý přesný tvar jejich jména, tak mohlo dojít k nějakému zdvojení a podobně. Takže v tuto chvíli je známo okolo 2 900 osob, které padly v Pražském povstání, které jsou známé jmenovitě a připravuje se výzkum dalších několika set neznámých obětí povstání, které nějakým způsobem šly zkombinovat s údaji o pohřešovaných, kterými se také dodnes vlastně nikdo nezabýval.
O dění v Praze se dodnes hovoří asi nejvíc. Všichni znají volání rozhlasu o pomoc. Jak ale vypadala situace mimo hlavní město? V kterých dalších městech se dá ještě hovořit o dalším silném odboji?
Povstání vypuklo na několika místech již od počátku, od 1. května v Přerově například, potom v Nymburce, na Horním Pojizeří, v Rakovníku a dalších místech. Nicméně po tom volání pražského rozhlasu o pomoc ve 12:30 dne 5. května, došlo k silnému vzepětí v podstatě ve všech obcích a městech protektorátu. Velmi silné povstání vypuklo v Plzni, dokonce plzeňský rozhlasový vysílač byl připraven k vysílání již dopoledne 5. května a začal vysílat jen několik minut po pražském volání o pomoc. Těch míst, kde došlo k větším nebo menším srážkám s nacistickou okupační mocí, bylo velké množství.
Co víme o tom, jak vypadal takový běžný život člověka během protektorátu, během okupace? Jak lidé tehdy žili? Nebo spíše přežívali?
Ta protektorátní veřejnost byla do značné míry schizofrenní. Jednak se Němci snažili vyvolat dojem jakési normálnosti života v protektorátu a především se snažili udržet v chodu a co možná nejvíce zefektivnit protektorátní průmysl, který sloužil jejich válečným záměrům. Takže fungovala kina, dělníci dostávali poukazy na závodní dovolenou. Snaha udržet to metodou cukru a biče byla poměrně silná. Na druhou stranu byla tísnivá nálada, smrtelné nebezpečí udání za poslech cizího rozhlasu, například i za v tehdejší době banální hospodářské prohřešky, jako bylo třeba zatajení úrody, černé mletí nebo černá porážka a podobně. Takže protektorát byl skutečně takovým tísňovým místem pro život, navíc od roku 1944 se stále více začaly projevovat i přímé důsledky válečných operací - nálety, operace partyzánů a podobně.
Historické fotografie z oslav osvobození:
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_gX_D/L1Ea.jpeg?fl=cro,0,0,623,640%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
9. květen 1945: Sovětský tank, obsazený československými odbojáři, dorazil na Václavské náměstí v Praze.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/IbguX.jpeg?fl=cro,0,0,640,490%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Momentka zachycuje příjezd rudoarmějců do Prahy 9. května 1945.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_H_L/y9IDUW.jpeg?fl=cro,0,0,640,421%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Vítání rudoarmějců v Praze.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_G_O/6gDVZ.jpeg?fl=cro,0,0,640,450%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Ať žijí naši osvoboditelé!
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_gX_D/6WrZ.jpeg?fl=cro,0,0,640,412%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Pražané vítali Rudou armádu nadšeně. Po vojácích házeli snítky šeříků, což se pak na dlouhá léta stalo jedním ze symbolů osvobození.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_G_O/pLsVa.jpeg?fl=cro,0,0,640,419%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Družba Pražanů s rudoarmějci poblíž Smetanova náměstí, později nazvaného Náměstí rudoarmějců. 9. května 1945.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/yXbuV.jpeg?fl=cro,0,0,640,436%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Rudoarmějci před troskami domu na horním konci Václavského náměstí, snímek datován 9. květnem 1945.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_gS_D/iaYT.jpeg?fl=cro,0,0,640,417%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Mimochodem, prvním tankem Rudé armády na Staroměstském náměstí byl zřejmě tank č. I-23. Toto označení - tank číslo 23 - později nesl symbolický těžký tank IS-2 umístěný na Smíchově, který ale v Praze nikdy nebyl.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_H_L/nbYDUX.jpeg?fl=cro,0,0,614,640%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Družba osvobozených Pražanů s rudoarmějci. 9. květen 1945.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_G_O/lslVb.jpeg?fl=cro,0,0,640,446%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Vojáci rozezněli své garmošky.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_G_O/Mk3Vd.jpeg?fl=cro,0,0,640,439%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Rudoarmějci v Praze Karlíně u Negrelliho viaduktu.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_F_R/HYouW.jpeg?fl=cro,0,0,481,640%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Příslušnice Rudé armády (regulovčík) řídí dopravu na křižovatce u Národního divadla v prvních dnech po osvobození Prahy v květnu 1945, v pozadí Pražský hrad.
Jak významná byla role maršála Koněva pro naše dějiny a jak ho posuzovat v tom širším kontextu, kdy se mu vyčítají některé jeho další skutky?
Maršál Koněv byl jedním z maršálů Rudé armády, byl to velitel 1. ukrajinského frontu, který se podílel na dobytí Berlína, což samozřejmě bylo důležité z hlediska vítězství spojenecké koalice nad Hitlerovým Německem. A jeho vojáci potom toho 9. května přijeli do Prahy.
A jaká byla role samotných vlasovců při osvobozování?
Československý odboj v těch posledních dnech před povstáním si dokázal zajistit silného a dobře vyzbrojeného spojence, kterým byla 1. divize Ruské osvobozenecké armády. Ruská osvobozenecká armáda byla jednou z ozbrojených složek vytvořených v Německu za 2. světové války z občanů Sovětského svazu v boji proti Stalinovi. Nebyla ani jediná, která byla složená z Rusů, těch skupin bylo více, nicméně tato divize byla nejsilnější, byla vyzbrojena a účastnila se ještě v polovině dubna bojů na oderské frontě, nicméně poté už se vzbouřila a postupovala přes protektorát jižním směrem. Cílem těchto protistalinsky orientovaných Rusů bylo především přežít zhroucení Německa a dosáhnout amerického zajetí, nicméně v okamžiku, kdy byli požádáni českým odbojem o pomoc, tak tomuto požadavku vyšli vstříc a díky nim byl počet obětí Pražského povstání podstatně menší, než by byl bez jejich zásahu.