Článek
Pro kvalitní práci psa je dobré známé trasy v místě bydliště nevidomého člověka občas změnit, poznat nové situace, využít frekventovaná místa, křižovatky, prostředí obchodních center, nádraží nebo třeba MHD, to vše v neznámém prostředí, řekla dnes ČTK sociální pracovnice spolku Lenka Pláteníková.
Nevidomí ve spolupráci s cvičiteli Školy pro výcvik vodicích psů procvičovali dovednosti svých čtyřnohých pomocníků. Mohli si ujasnit, jak s vodicím psem spolupracovat, naslouchat jeho vedení a upevnit vzájemný vztah a důvěru.
Nevidomý se musí nejdříve zorientovat v novém prostředí, poté dává povely svému psovi, kterým směrem jít či jaký objekt má pes najít, například schody, dveře, zastávku nebo přechod pro chodce. Podle Pláteníkové je důležité, aby si pes dovednosti opakoval.
„Když nevidomý člověk dostane vodicího psa, jednak on se musí naučit se psem pracovat, jednak pes si musí zvyknout na svého člověka. Pes není stroj, aby se vycvičil a pak už fungoval na celý život, jde o to sladit tu dvojici spolu a leckomu pobyt, protože je to intenzivní práce a bytí se psem, může zásadně pomoct,“ uvedla Pláteníková.
Spolek pořádá dva týdenní pobyty v létě, kratší pobyt na jaře a víkendový na podzim. Do Zlína nyní přijelo 11 nevidomých se svými průvodci, také cvičitelé. Každé dopoledne se psy cvičí, odpoledne je volné, připravena byla například procházka městem či v lese. „Je to vyvážené, práce i odpočinek, což je důležité i pro psa, nepracuje 24 hodin denně,“ uvedla Pláteníková. „Někteří lidé si myslí, že vodicí psi jsou chudáci, že musí pracovat, ale oni mají vyváženou práci a odpočinek, pracují jen nějakou dobu,“ uvedla Pláteníková. Ne na všech místech lidé podle ní také vědí, že vodicí psi mají přístup do všech prostor.
Do Zlína přijel se svým černým labradorem Cedrikem Vladimír Krajíček z Lovosic. „Zúčastňuju se takových akcí asi 20 let, mám psa 21. rok, již třetího psa, on je teprve na druhém pobytu. Vždy je nějaké jiné prostředí, určitě mi to dává dost,“ řekl ČTK Krajíček. Přiznal, že na psy není příliš důsledný. „Nemám tu kynologickou dušičku, nejsem dost přísný na psy, oni si dost rychle u mě zvykli, že si můžou dost dovolit, pak je těžko umravňuju zpátky. Moje sžívání se psy trvá déle, než oni pochopí, že jsem pán a oni musí poslouchat. Potřebuji někdy dozor cvičitelů, aby mi řekli, co pes dělá špatně, mám zpětnou vazbu,“ uvedl Krajíček.
