Článek
Posedávání na vlastních židličkách, lavičkách i trávníku. Lidé poslouchající hudbu, zabraní do knížek nebo v konverzaci s ostatními. Oproti běžnému slunečnému dopoledni v parku tu ovšem jeden zásadní rozdíl byl: více než 400 lidí čekalo v pražských Zítkových sadech na test, který jim řekne, jestli prodělali koronavirus.
Ptali jsme se dobrovolníků, proč se rozhodli přijít. Co je motivovalo?
„Otestovat se jdu mimo jiné proto, abych zjistil, jestli nemohou být nakažení členové rodiny nebo přátelé, se kterými jsem se udržoval v kontaktu. Popravdě nervózní nejsem. Já jsem se nepohyboval v nakažených nebo rizikových oblastech.“
„Byl jsem nemocný půlku prosince, tak chci vědět, jestli to byl koronavirus, nebo ne. Ale nevím, jestli ten test je důležitý. Člověk bude mít protilátky, ale nebude vědět, kdy dostal tu nemoc. Budu čekat hodinu, hodinu a půl. Pokud se tam nedostanu, tak půjdu domů.“
„V únoru jsem měla velice zvláštní průběh chřipky, jak si aspoň všichni mysleli, a ještě měsíc potom jsem měla potíže. Tak jsem si řekla, jestli nemám náhodou vytvořené protilátky. A také jsem chtěla pomoct té studii.“
„Během karantény jsem chodila do práce. Kdybych seděla celou dobu doma, tak bych na to asi nešla. Ale vzhledem k tomu, že jsem byla poměrně hodně ve městě, tak jsem si řekla, že uvidíme, jestli jsem si tím náhodou neprošla. Ale spíš myslím, že ne.“
„Byl bych rád, kdyby už opatření skončila. Zároveň jsem to mohl bezpříznakově prodělat, tak bych měl rád jistotu, že nenakazím nikoho kolem sebe. Spíš jde o to, jak moc být opatrný do budoucna a v nejbližší době.“
„Je to dobrovolné, mě to opravdu zajímalo. Je to jedinečná možnost, jak zjistit, jestli jsem nakažený, případně jestli mám protilátky.“
„Měla jsem takovou těžkou chřipku ještě, než byl koronavirus, tak třeba to bylo ono. A ještě se mi narodil před týdnem vnouček a stýkám se se starými rodiči, tak mě to zajímá.“
V následující fotogalerii se pak můžete podívat, jak to v pražských Zítkových sadech vypadalo.
