Článek
Pobaltské státy patří k nejohroženějším zemím NATO. Vedle ruské vojenské hrozby čelí také rostoucímu počtu hybridních útoků, od narušování vzdušného prostoru a sabotáží až po kybernetické operace a zneužívání migrace na hranicích s Běloruskem.
Jednotlivé incidenty nemusí mít zásadní přímé dopady, jejich cílem ale může být vyvolání strachu, narušení důvěry ve státní instituce a oslabení podpory Ukrajiny.
Litva, Lotyšsko a Estonsko v posledních letech výrazně posilují obranu a spoléhají také na přítomnost spojeneckých vojsk a ochranu NATO. Rostoucí počet incidentů ale vyvolává otázky, nakolik jsou země na východním křídle Aliance připravené na další eskalaci a co mohou udělat pro to, aby se jednotlivé provokace nezměnily ve vážnější hrozbu.
Seznam Zprávy se zeptaly expertů ze všech tří pobaltských zemí, které incidenty považují za nejzávažnější, jak se mění nálada ve společnosti a na jaké bezpečnostní scénáře se jejich země připravují.
Které nedávné události považujete z hlediska bezpečnosti za nejvýznamnější? Vnímáte je jako součást širšího trendu a čeho se podle vás Rusko snaží dosáhnout?
Litva: Gediminas Vitkus (expert na bezpečnostní politiku pobaltských států z Vilniuské univerzity)
Největší rozruch vyvolává občasný přelet dronů - jak ruských, tak ukrajinských. Je však těžké tvrdit, že se jedná o součást širšího trendu. Spíše jde jen o bezpilotní letouny, které se odchýlily od kurzu.
Kromě dronů je třeba zmínit občasné zprávy o pokusech o sabotáže proti objektům souvisejícím s obranou. Je možné, že by to mohlo být součástí širšího trendu, v rámci kterého se Rusko snaží bránit poskytování podpory Ukrajině. Jelikož jsou však takové aktivity ze své podstaty prováděny tajně, není k tomu co dalšího dodat.
Lotyšsko: Armands Astukevičs (bezpečnostní expert z Centra pro výzkum východoevropské politiky)
Nezaměřoval bych se na jeden konkrétní incident. Důležitý je celkový trend, kterým je rostoucí počet různých incidentů a hybridních aktivit ze strany Ruska i Běloruska. Pobaltské státy a Polsko jsou v tomto ohledu v první linii a čelí různým druhům hybridních aktivit.
Patří sem narušování vzdušného prostoru drony, ať už úmyslné, nebo neúmyslné, které v různé podobě pozorujeme od roku 2021. Dále jde o Běloruskem organizované zneužívání migrace jako nástroje nátlaku. V poslední době podle mého názoru vidíme, že se Bělorusko snaží z Lotyšska udělat jeden z hlavních cílů a vyvíjí na něj větší tlak než v současnosti na Polsko.
Další oblastí jsou menší sabotážní akce, například žhářské útoky na sklady. K jejich provádění jsou prostřednictvím Telegramu verbováni lidé, kteří slouží jako snadno nahraditelní agenti. Tyto aktivity se netýkají výhradně Pobaltí a Polska, ale vzhledem k tomu, že jde o země sousedící s Ruskem a Běloruskem, představují pro nás větší bezpečnostní riziko. Existují obavy, že by mohly přerůst v něco závažnějšího.
Myslím, že důvody jsou poměrně jasné. Tyto útoky mají několik cílů, ale v zásadě vycházejí z toho, jak Rusko vnímá svět. Je přesvědčeno, že je s NATO ve válce, ta se ale odehrává ve stínu, pod hranicí aktivace článku 5 Severoatlantické smlouvy.
Jedním z hlavních cílů je odradit Evropu od další podpory Ukrajiny. Rusko chce zároveň vyvolávat úzkost, narušovat běžný život a vytvářet pocit, že lidé nejsou chráněni. Praktické dopady jednotlivých útoků mohou být omezené. Pokud například někdo zapálí sklad, jeho bezprostřední důsledky nemusejí být zásadní. Důležitější je strach, který taková událost vyvolá, a pocit bezmoci.
Ruská hrozba v Pobaltí
Kufry na Sibiř nebo bunkry lesního bratrstva. Vzpomínky na sovětskou okupaci jsou pro lidi v Pobaltí součástí historie, ale i současných obav.
Estonsko: Tomas Jermalavičius (bezpečnostní expert z estonského Mezinárodního centra pro obranu a bezpečnost)
Rusko již několik let vede po celé Evropě kampaň státem podporovaného terorismu, přičemž k incidentům patří vše od žhářství, kyberútoků a sabotáže kritické infrastruktury až po pokusy o atentáty a vyhození do vzduchu zařízení obranného průmyslu.
Jeho cílem, stejně jako u jakékoli teroristické kampaně, je využít násilí k vyvolání strachu, destabilizaci a donucení cílů, aby přijaly jeho hlavní požadavek - opuštění Ukrajiny, čímž by byla podkopána její legitimní sebeobrana proti ruské agresi.
Je zde zřejmý vzorec a motiv, které jednoznačně spadají pod definici terorismu v souladu se směrnicí EU z roku 2016 a všechny vnitrostátní i evropské orgány by s nimi měly zacházet odpovídajícím způsobem.
Kdyby totéž dělaly organizace jako ISIS nebo Al-Káida, bez váhání bychom to označili za terorismus a nařídili bychom našim protiteroristickým, bezpečnostním, finančním, vojenským a dalším orgánům, aby bez omezení stíhaly iniciátory, pachatele a jejich spolupracovníky kdekoli na světě. S Ruskem a jeho zástupci by se mělo zacházet stejným způsobem.
Nejvýznamnější incidenty teprve přijdou – a slovem „významné“ mám na mysli ty, které způsobí vážné lidské ztráty a zničení.
Kdybych měl vyzdvihnout nejznepokojivější nedávný incident v pobaltských státech, byl by to nedávný vpád do Lotyšska, při kterém ozbrojení muži doprovázející nelegální migranty překročili hranici a poškodili sledovací zařízení, než se vrátili zpět do Běloruska.
Tento incident, který je velmi podobný tomu, jak hnutí Hamás před útokem v roce 2023 prozkoumávalo izraelskou hranici s Gazou, potenciálně ukazuje způsob provedení útoku, který by bylo možné popřít, proti jednomu z pobaltských států. Ale těžko by se jednalo o scénář, na který by národní orgány nepomyslely a na který by se nepřipravily.
Všimli jste si v posledních týdnech, kdy se zvýšil počet incidentů a politických varování, nějaké změny v postoji veřejnosti nebo v obecném pocitu bezpečí ve vaší zemi?
Litva: Gediminas Vitkus
Žádné zásadní změny jsem nezaznamenal. Vzhledem k tomu, že žijeme v sousedství Putinova Ruska, panuje tu neustále pocit napětí. Lidé si na to však zvykli a život pokračuje jako obvykle. Objevily se však některé nové jevy.
Zaprvé je tu více značek označujících umístění úkrytů a krytů - dříve nebyly nikde k vidění. Občas také zní sirény - tak se testují zvukové výstražné systémy. Navíc se na mobilních telefonech častěji objevují upozornění na potenciální nebezpečí.
Lotyšsko: Armands Astukevičs
Je těžké to přesně posoudit, protože nemáme k dispozici konkrétní data. Z toho, co pozoruji ve svém okolí, bych ale řekl, že určitá úzkost ve společnosti existuje. Neprojevuje se nijak výrazně na veřejnosti, ale lidé o situaci přemýšlejí a mají obavy, jak by mohla ovlivnit jejich každodenní život.
Lidé si kladou otázky, co by dělali, kdyby například incident s dronem narušil jejich běžné fungování. Jsou to věci, nad kterými musí každý nějakým způsobem uvažovat.
Zároveň vidíme i určitou normalizaci podobných událostí. Například nedávný incident s dronem, který spadl v Litvě, se v mé bublině prakticky vůbec neprobíral. Jako by lidé přijímali, že jde o důsledky ruských akcí proti Ukrajině.
Současně přetrvávají pochopitelné obavy z toho, co lze udělat, aby se podobným incidentům zabránilo. Řekl bych, že tato úzkost lidi spíše mobilizuje k činnosti, než aby je paralyzovala.
Podobně bych hodnotil i reakci na varování vysokých představitelů v posledních měsících. Ta sice vyvolávají debatu, ale zatím nás neodvádějí od našich hlavních cílů, kterými jsou posilování vlastní bezpečnosti a podpora Ukrajiny.
Estonsko: Tomas Jermalavičius
Obecně převládá postoj vyznačující se odhodláním a rozhodností podporovat silnou národní obranu, včetně jejího odpovídajícího financování, přičemž ve státním rozpočtu je na ni již vyčleněno více než 5 procent HDP.
Ve veřejných diskusích se více než dříve klade důraz na civilní připravenost a civilní obranu, přičemž debaty se týkají všeho od požadavků na osobní zásoby potravin a dalších nezbytných potřeb až po nedostatečný počet veřejných úkrytů a některé nedostatky v systému varování před leteckými útoky, které odhalily incidenty s drony (a které byly poměrně rychle napraveny).
Jedná se o zdravou reakci na tyto nepokoje, neboť se zaměřuje na to, co můžeme ovlivnit - na naši vlastní úroveň připravenosti a odolnosti vůči incidentům, krizím a válce.
Došlo k mírnému poklesu podpory Ukrajiny, jak vyplývá z nedávného průzkumu Evropské rady pro zahraniční vztahy, ale pravděpodobně to nesouvisí s ruskou teroristickou kampaní, nýbrž spíše s nízkou popularitou vládní koalice, u níž se očekává, že prohraje volby na jaře roku 2027. Na druhou stranu alespoň polovina hlavních opozičních stran je rozhodně pro zachování dosavadního kurzu a pokračování v pevné podpoře Ukrajiny. O vítězství či porážce ve volbách rozhodnou spíše otázky související s životními náklady a hospodářskou politikou než politika vůči ruské válce proti Ukrajině.
Jak na tento vývoj reaguje vaše země a na jaké bezpečnostní scénáře se připravuje s největší vážností?
Litva: Gediminas Vitkus
Litva vynakládá 5 procent svého HDP na obranu. Ozbrojené síly se těší vysoké důvěře veřejnosti. Litva rozvíjí konvenční odstrašující opatření a zároveň zavádí inovace - jako jsou systémy proti dronům a různé typy dronových systémů (pozemní, námořní a vzdušné).
Ačkoli zatím možná nebyly plně dosaženy velmi hmatatelné výsledky, trend v Litvě je pozitivní. Vojenské plánovací orgány studují zkušenosti z Ukrajiny a získávají jasnou představu o tom, jaké kapacity jsou zapotřebí, v jakém množství, kde by měly být rozmístěny a které jednotky by jimi měly být vybaveny.
V zemi jsou rozmístěny jednotky spojenců z NATO, včetně mise NATO pro vzdušné incidenty, německá tanková brigáda zde postupně buduje trvalou přítomnost a výcvik zde provádí také americký prapor.
Lotyšsko: Armands Astukevičs
Myslím, že je důležité udělat krok zpět a podívat se na to, jak o hybridních incidentech přemýšlíme. Jako novináři a experti často vidíme především útoky, kterým se nepodařilo zabránit, nebo případy, o kterých nás informovaly bezpečnostní složky poté, co odhalily a rozbily připravovaný plán.
Je ale třeba vzít v úvahu, že některé operace se podaří zmařit ještě předtím, než jsou uskutečněny. Ve veřejné debatě se někdy objevují otázky, proč je v jedné zemi hlášeno méně incidentů než v jiné. Záleží však také na tom, o kolika případech se vůbec rozhodneme informovat.
Právě prevence by měla být naším cílem. Nejde o to nechat incidenty proběhnout a potom zatknout pachatele, ale zabránit tomu, aby k nim vůbec došlo. To je úkol bezpečnostních služeb a dalších institucí napříč Evropou.
Reportáže z vojenských základen v Pobaltí
Leží 30 kilometrů od Běloruska a je jedním z klíčových bodů pro obranu východní hranice NATO. Seznam Zprávy navštívily litevskou vojenskou základnu Pabradé, která hostí vojska z dalších zemí Aliance.
V případě pobaltských států si nejsem jistý, co dalšího by jednotlivé země mohly na národní úrovni udělat. Mohou předcházet incidentům, odhalovat připravované operace a stíhat lidi, kteří se na nich podílejí. Ať už jde o kybernetické útoky, zneužívání migrantů na hranicích, nebo žhářské útoky, tohle je podle mě maximum.
Důležitější je proto společná evropská reakce na Rusko. V rámci NATO i Evropské unie se diskutuje o tom, zda bychom na ruské hybridní aktivity neměli odpovídat důrazněji. Myslím, že právě zde bychom měli hledat odpovědi. Reakce by se podle mě měla posunout od rétoriky ke konkrétním činům a k připravenosti reagovat i silou. Rusko totiž velmi dobře rozumí právě síle.
Estonsko: Tomas Jermalavičius
Existuje možnost, že Rusko zinscenuje závažný, avšak omezený vojenský incident - možná s určitými prvky „falešné vlajky“ -, avšak tvrzení, že „Narva je na řadě“ (město na hranici s Ruskem s výraznou ruskou menšinou, pozn. red.), by mělo být jednou provždy vyvráceno.
Estonské bezpečnostní složky - vnitřní bezpečnostní služby, policie, pohraniční stráž, ozbrojené síly a zahraniční zpravodajská služba - jsou na takovou hrozbu dobře připraveny a mohou ji zvládnout ještě předtím, než se zhmotní, a s největší pravděpodobností bez nutnosti uchýlit se k vojenské pomoci spojenců.
Orgány vnitřní bezpečnosti uplatňují nulovou toleranci vůči ruským zpravodajským a jiným operacím a usilují o to, aby prostředí pro takové operace bylo co nejnepřátelštější. To neznamená, že by k incidentům nemohlo dojít.
Nejhorším scénářem vždy byl a zůstává přímý vojenský útok Ruska. Národní zpravodajské odhady jej však v blízké budoucnosti stále považují za nepravděpodobný a nevidí žádné náznaky, že by se Rusko na něj připravovalo, jelikož je Moskva zapletena do války proti Ukrajině.
Příprava na takový scénář je však zásadní pro jeho odrazení v budoucnosti a zahrnuje mnoho aspektů: další rozvoj kapacit obranného průmyslu a schopností národní obrany.
