Hlavní obsah

Glosa: Babišovi na Hradě. Pojďme se jim zasmát, ať se cítíme lépe

Tereza Povolná
Redaktorka, členka týmu Šťastného pondělí
Foto: René Volfík, Seznam Zprávy

Monika Babišová a Andrej Babiš na Hradě během předávání státních vyznamenání.

Vyznamenání jsou udělena, řády propůjčeny. V úterý se ve Vladislavském sále sešly desítky skutečně inspirativních osobností, jen abychom mohli zkoumat, jak se tvářili Andrej a Monika Babišovi.

Článek

Ještě během ceremonie a v následujících hodinách sociální sítě namísto životních příběhů oceněných zaplavily fotografie Andreje a Moniky Babišových.

Jeden by čekal, že hovoříme-li o předsedovi hnutí ANO jako o nejzobrazovanějším účastníkovi události, během níž hlava státu ocenila za přínos vlasti na pět desítek výjimečných osobností, musel na místě provést něco prudce nestandardního, nepatřičného.

Zapomněl si vypnout zvonění? Přišel s reproduktorem? Celý večer strávil přisátý na telefonu? Nebo hůř: Pokřikoval na prezidenta? Bučel a pískal jako projev nesouhlasu s výběrem oceněných? Hodil na pódium kámen? Nebo plyšáka? Svlékl se snad Babiš?!

Ne. On i jeho dlouholetá, dnes již bývalá partnerka Monika Babišová ve skutečnosti po celou dobu přenosu spořádaně seděli – zcela obvykle vypadající a adekvátně oblečeni – na svých místech. Skrz Instagram poté poděkovali za pozvání na Hrad.

Koncept „smějeme se Babišovým za každou cenu a je jedno, že zrovna není za co“ se ukázal být vyčpělým a nefunkčním.

Jelikož nebylo na člověka, který je jinak kritizovatelný téměř za cokoliv snad nejsnadněji z polistopadových politiků, ten večer co „najít“, ti, kteří sami sebe jinak považují za moudřejší, vyspělejší, zkrátka obecně za „tu lepší“ část společnosti, bedlivě čekali, až se Babišovi objeví v záběru.

A pak v ten nejméně lichotivý moment vítězoslavně pořídili snímek obrazovky a vyslali jej do online světa s třeskutě vtipnými a originálními popisky jako „spící krysa a plastová Barbie“. Následovala chvíle satisfakce, kdy si mezi sebou rozdali lajky a poplácali se po zádech, jak to Babišovi zase nandali.

Můžeme se ptát, to je skutečně vše? A je zapotřebí těmito výkřiky devalvovat relevanci opravdové kritiky?

Jistě si teď nemáme všichni povinně stoupnout do kruhu, podat si ruce a zbožně si odpřisáhnout, že na sebe budeme už jen hodní. Hádky, střety i tvrdé vtipy k politické disciplíně patří. Ale takhle humor ani kritika názorového oponenta nevypadají.

Tohle je chování stejně tak nízké jako chování těch, kterými tito lidé kategoricky opovrhují.

Související témata:

Doporučované