Starosta odklonil potok a vykácel stromy. Bez povolení a ohledu na přírodu

„Co na to řeknu? Řeknu, že to je blbost,“ odpovídá šmahem dobře naladěný šedesátník ve své kanceláři v obecním úřadě podhorské vesničky Světlá Hora. Usazený za masivním dřevěným stolem, na němž se hromadí šanony a lejstra s oficiálními hlavičkami, starosta obce Alois Šimčík (Za fungující obec pro občany) odráží dotazy týkající se násilných zásahů do přirozeného koryta místního Skrbovického potoka.

Zmíněný potok, vlivem současné vlny veder změněný spíše v nepatrný potůček, se při podzimních povodních v roce 2024 vylil ze svých břehů a voda zaplavila silnici a sklepy přilehlých domů - převážně rekreačních chat v části obce Dětřichovice.

V celém Moravskoslezském kraji, pod nějž Světlá Hora spadá, byl až do prosince téhož roku kvůli velké vodě vyhlášen stav nebezpečí. A starosta Šimčík, místními přezdívaný Král Lojza, nabyl přesvědčení, že v této situaci může činit dramatické zásahy do krajiny.

Bez povolení úřadů, bez projektové dokumentace, bez konzultace s orgány ochrany přírody.

Poté, co voda po jednom dni bleskových záplav opadla, vyslal starosta k potoku bagry a nákladní vozy. A přímo pod jeho vedením vyhloubily koryto nové - umělé. Původní zasypaly odpadem z nedaleké obecní skládky.

A co víc: Aby mohla těžká technika v lesním terénu vůbec projet, nařídil Šimčík vykácet více než pět desítek vzrostlých stromů.

Tímto způsobem Šimčík změnil ráz potoka na téměř jednom a půl kilometru jeho toku. Přirozeně meandrující bystřinu v srdci Hrubého Jeseníku nechal místy násilně narovnat a odklonit i o 15 metrů od původního koryta.

Starosta tvrdí, že se jen snažil vodní tok „oddálit“ od silnice, aby tak mimo jiné chránil obecní majetek. „Já jsem od orgánů nepotřeboval žádná povolení,“ nepřipouští jakoukoliv chybu. „Dobře, tak jsme posekali stromy, upravili potok. Ale voda tam teče dál, obojživelníci se vrátili,“ dodává (celý rozhovor čtěte ZDE).

Jak hluboce se mýlí, dokládají expertní posudky a stanoviska, které k  jeho zásahu vznikly. Umělé narovnání vodního toku totiž ničí přirozené úkryty pro ryby a další vodní živočichy. Ve vodě se zvyšuje teplota a dochází k úbytkům kyslíku. Ale nejen to.

„Zásah zcela postrádá jakékoli prvky technické či ekologické stabilizace, čímž vzniká reálné riziko budoucí eroze, ztráty průtočnosti, stability koryta a environmentální újmy,“ konstatoval Pavel Němčanský, vedoucí Lesů České republiky pro povodí Odry. „Celkové zásahy představují zásadní a neohlášenou změnu koryta vodního toku, včetně přeložek, změny jeho profilu, odstranění břehové vegetace a neodborného zásypu dna,“ stojí v přípisu, který Němčanský poslal Městskému úřadu v Bruntálu.

Byl to právě správce Skrbovického potoka - státní podnik Lesy ČR - který na Šimčíkovu problematickou aktivitu v březnu loňského roku nadřízený bruntálský úřad upozornil.

Bruntálští úředníci vyjeli Skrbovický potok zkontrolovat loni v červnu. Přímo v terénu, za pomoci geodetického měření, identifikovali pět úseků toku, jejichž délka dohromady dosahuje 1,35 kilometru, které byly přebagrovány. „Napřímení koryta vodního toku, změna jeho trasy, posun koryta, navýšení terénu,“ poznamenali úředníci k dotčeným částem potoka v protokolu o kontrole, který má redakce k dispozici.

A i když starosta i při kontrole své kroky obhajoval vyhlášeným stavem nebezpečí, kdy se dle svých slov pouze snažil zabezpečit silnici proti jejímu zřícení a ohrožení obyvatel, úředníci to uzavřeli jednoznačně: Ani ve stavu nebezpečí neměl na podobný zásah právo.

„Terénní úpravy nelze souhrnně považovat za ,bezodkladné provádění staveb (..) za účelem zmírnění nebo odvrácení ohrožení vyplývajícího z krizové situace‘. Koryto vodního toku bylo v některých místech posunuto i o 15 m, což stavební úřad považuje za neopodstatněný zásah,“ píše se v závěru kontroly, která starostovi nabízí i legální řešení.

Mohl například, namísto násilného přesunu vodního toku, lokálně zpevnit břeh kamením.

Bruntálský úřad nicméně stále nezahájil ani přestupkové řízení. A to už v březnu letošního roku úředníci redakci potvrdili, že se případem zabývají.

„Já jsem tam zjistila porušení vodního zákona,“ potvrdila v červenci reportérce na přímý dotaz referentka vodního hospodářství Hana Kutáčková.

Její kolegyně z bruntálského úřadu Anna Švajdová se zase zabývala zásahem do potoka z pohledu ochrany přírody. „Co se týče fauny, vám nejsem schopná říct, protože jsme tam předtím neměli zpracované biologické průzkumy, co v tom korytě přesně žilo. Řešila jsem tedy spíš přemístění toho vodního toku a to, že se tam ve velké míře kácelo,“ popsala šetření referentka odboru ochrany přírody.

Podle jejích slov již vyhotovila protokol a vyrovnává se s námitkami. „Pravděpodobně zahájím řízení,“ nastínila úřednice.

Starostovi při odklonu potoku stála v cestě i výjimečná dvacetimetrová olše. Památný strom, nejmohutnější svého druhu v celém Česku, jehož věk se odhaduje na více než dvě stě let. Šimčík přitom přímo na místě instruoval bagristu, aby kopal i v ochranném pásmu této vzácné dřeviny. Což zákon zakazuje.

„V podstatě je ale pořád zelený, nic nedělá,“ zlehčuje i tuto okolnost Šimčík. I bagrování u památné olše prověřuje bruntálský úřad.

Starosta Šimčík trvá na tom, že kácení bylo nezbytné. A v pořádku.

„Jak by to tam ten bagr dělal, když tam ty stromy byly?“ argumentuje otázkou.

Kolik přesně stromů a keřů stálo bagrům v cestě a muselo proto padnout, si starosta už detailně nepamatoval. Zato věděl, že z prodeje dřeva obec následně utržila přibližně milion korun.

Problém obci hrozí i ve třetí oblasti - stavební. Práce totiž prováděla bez povolení stavebního úřadu.

Případ Skrbovického potoka neřeší jen státní orgány, ale je předmětem sváru celé vesnice. Jak hluboké emoce kauza budí, bylo znát z napjaté atmosféry ve starostově kanceláři.

Když reportérky Seznam Zprávy konfrontovaly starostu se závěry úředníků, do debaty nečekaně ostře vstoupila obecní účetní Zdenka Panochová.

„Tohle jsou ty lidi: Lesy České republiky, úřad a opoziční šťouchání těch, kteří tady při povodních nezvedli ani zadek a neudělali tady nic. A tohle mě štve, paní, tohle!“ zvedla hlas v jednu chvíli. Když se jí starosta snažil zklidnit slovy, aby se nerozčilovala, nepodařilo se to. „Já se budu rozčilovat! Tohle je buzerace,“ vykřikovala emotivně.

Jak sama přiznala, jako členka povodňové komise se starostou vybagrování nového koryta konzultovala. Na rozdíl od části zastupitelů, kteří se o akci dozvěděli až ve chvíli, kdy se kolem potoka proháněly tatry a stromy kácely motorové pily.

Na starostovo rozhodnutí ale neměla vliv pouze účetní Panochová, ale jeden – nyní již zesnulý – obecní zastupitel. To on prý Šimčíka na nápad s odklonem potoka přivedl. „On byl strašný ekolog a na životní prostředí. A víte, proč mě přesvědčil? On mi říkal: Ty si vezmeš na triko, když oni tady všichni říkají, že ta voda může spadnout zase za měsíc, za dva, za tři? A když to tady spláchne znovu, myslíš, že to ještě ustojíš?“ vyprávěl dramaticky starosta, jak se jeho nezákonná stavební akce zrodila.

Podle světlohorských dobrovolných hasičů ale situace nebyla až tak závažná, jak ji starosta líčí.

„V té oblasti naše jednotka vyjížděla ke třem, maximálně čtyřem výjezdům. Evakuovali jsme dvě osoby, a to bylo kvůli tomu, že jim nešla elektřina. Pak jsme se tam vrátili a čerpali například vytopenou studnu,“ popsal reportérkám zastupitel František Lukovský (ANO), který donedávna vedl zmíněné dobrovolné hasiče.

Sám se o bagrování koryta dozvěděl až s měsíčním odstupem - poté, co skončil se zásahy na zaplaveném Krnovsku. „Starosta si to udělal bez souhlasu zastupitelstva. Sám. Na vlastní pěst,“ shrnuje Lukovský.

S velkým zpožděním starostovu aktivitu zjistil i další zastupitel Marek Vilímec (Sdružení nezávislých kandidátů Světlá Hora). „Volal mi jeden občan z té oblasti a ptal se mě, co tam děláme a proč se tam kácí takové velké stromy,“ vzpomíná Vilímec. Podle něj se Šimčík zachoval jako mocipán, když zastupitele o věci neinformoval.

Ani jeden z oslovených by totiž se zásahem nesouhlasil.

„Když to teď vidím, je to šílené. Vede to prostě jenom rovně. Nikde žádné zatáčky, túje, aby nám ta voda zůstala v přírodě. Ano, ta voda vymlela krajnici, ale to během týdne začala opravovat Správa silnic Moravskoslezského kraje. Stačilo udělat ještě navážku, zpevnit to a bylo by,“ myslí si hasič Lukovský.

Podobný názor má i jeho kolega z jednotky Jakub Pelikán, jenž následně na Šimčíkův příkaz vypomáhal s úpravami původního koryta. Na dotaz, zdali si myslí, že bylo potřeba tok Skrbovického potoka přesunout, před vraty požární stanice odvětil: „Určitě ne.“

Že by se starostovým plánem nesouhlasil, se ale nedá říct o dalším zastupiteli - podnikateli Pavlu Skálovi. Právě jeho stroje pomáhaly nové koryto bagrovat a odvážet zeminu. Kolik Skálovi, s nímž šel do voleb na stejné kandidátce, za práci zaplatil, Šimčík neprozradil.

Od počátku volebního období mu už však svěřil zakázky za více než šest milionů korun. Než se stal Šimčík v roce 2022 starostou, Skála na radnici ve Světlé Hoře získával jen minimum zakázek.

Starosta ale nečelí jen kritice úředníků a části zastupitelů. Podnět na jeho konání Bruntálu zaslali i někteří chataři. Nelíbilo se jim, jakým způsobem Šimčík s původním korytem potoka naložil. Zasypal ho totiž sutí z místní skládky odpadu.

„Vytahovali jsme tady staré koberce, plechy, sklo. Prostě to bylo ze skládky navezené. V tom bylo úplně všechno,“ přibližoval reportérkám jeden z chatařů a přitom jim na obrazovce svého mobilu ukazoval fotografie navezeného odpadu.

Když si občané starostovi stěžovali, k domům jim přistavil obří kontejner. „Přivezli ho sem a my jsme ho ze tří čtvrtin naplnili. To byl ultra bordel. Sami jsme si to vyhrabali,“ vyprávěl muž, zatímco podupával v místech, kterými ještě před dvěma roky tekl Skrbovický potok.

Jak se staré koberce, sklo nebo boty ocitly v původním korytu bystřiny, nedokázal starosta jasně vysvětlit. „Jestli tam někdo šupl něco a my to tam neviděli, tak to se stane…,“ hájil se Šimčík.

Opravdu si nevšimli odpadu, který téměř zaplnil celý kontejner? „Já to řeknu upřímně - pro dobrotu na žebrotu. Chataři mě ukecali, ať jim tam dám kontejner. Já v dobré vůli tam dám kontejner a oni začali kopat tam, kde neměli, a vytahovali, co chtěli,“ zkritizoval nakonec aktivitu občanů, kteří koryto od nepořádku zadarmo vyčistili.

Desítky tun navezené zeminy a suti, které přikryly původní koryto, však starosta stejně musel odvézt. I navážkou se začali zabývat bruntálští úředníci. A jak zjistili, s materiálem nemohl starosta v dané době již nakládat - a už vůbec ne jej vysypat do krajiny.

V tomto případě byl však úřad k Šimčíkovi shovívavý. Jelikož odpad ihned po upozornění odvezl, přestupkové řízení s ním ani nezahájili.

Přestože starosta vlastním rozhodnutím významně zasáhl do krajiny, obci hrozí maximálně přestupkové řízení, a to v již zmíněné oblasti vodního a stavebního zákona a ochrany přírody. České zákony týkající se životního prostředí přísnější trest v tomto případě neumožňují.

Trestnímu řízení obec unikla o necelých sedm set metrů.

„Konzultovala jsem to s paní vedoucí. Rozhodovaly jsme se podle trestního zákoníku. A protože celková délka zásahů nepřesahuje dva kilometry (výměra u vodního toku, od níž je možné uvažovat trestný čin proti životnímu prostředí - pozn. red.), nemělo vůbec cenu, abychom to postupovali na státní zastupitelství nebo na policii,“ prohlásila bruntálská úřednice Kutáčková.

I s „pouhými“ přestupky ale starosta Světlé Hory nesouhlasí - a proti dílčím závěrům bruntálských úředníků neustále protestuje. „My jsme se odvolali proti každému jejich rozhodnutí a kontrole. A poženeme to až na kraj,“ je odhodlaný Šimčík.

Na dotaz, zdali by přesunutí koryta potoka a vykácení desítek stromů zopakoval, kdyby se mohl rozhodnout znovu, bez dlouhého přemýšlení odpovídá: „Asi bych neudělal nic jiného. Možná bych do toho šel ještě rychleji,“ přemítá starosta s tím, že stavební práce na novém korytě spustil „až“ měsíc po povodních.

„Já jsem jenom chránil majetek občanů a obce - a teď mi to všichni vyčítají,“ krčí rameny Šimčík a tváří se nechápavě.