Článek
Inflace vždycky překvapí, přinejmenším podle titulků v médiích. V dubnu tím, jak se snížila na sedmileté minimum 1,8 procenta. V květnu a červnu zase podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) vyrostla na konečných 2,9 procenta, tedy nejvýš od loňského prosince.
Ceny očividně nejsou úplně pod kontrolou. Dokazuje to i nedávný výrok guvernéra České národní banky (ČNB) Aleše Michla, který by inflaci raději viděl „mírně pod dvěma procenty“, a proto považoval za nutné zdůraznit, že bude dělat všechno, aby toho dosáhl. ČNB prý bude „velice přísná“ a nebude dál snižovat základní úrokovou sazbu ze současné úrovně 3,5 procenta, i když by to pomohlo ekonomickému oživení.
Ani analytici nešetří optimistickými výroky o tom, že v dalším průběhu roku bude inflace oproti červnu už jenom nižší. „Ve druhém pololetí by se mohla v průměru držet v oblasti 2,5 procenta,“ míní například analytik Generali Investments Radomír Jáč.
Důvěru v ČNB i optimismus expertů mohou prověřit podrobnější data o tom, kdo jarní inflaci způsobil. Na první pohled se zdá, že z obvyklých podezřelých za nic nemohou dodavatelé energií, kteří meziročně zlevnili o pět procent. Zvláště to platí pro prodejce pohonných hmot. Nejde jen o to, že se benzin a motorová nafta kupují o desetinu levněji než před rokem. Také z toho důvodu zdražily v Česku za posledních deset let nejméně v celé Evropské unii, konkrétně podle Eurostatu jen o osm procent, i když tuzemské spotřebitelské ceny vyrostly ve stejném období o polovinu.
Může za to fakt, že proti koruně výrazně poklesl dolar, který se používá na trhu s ropou, a vedle toho i okolnost, že dosud nebylo zrušeno protikrizové opatření z ledna 2021, které snížilo sazbu spotřební daně z motorové nafty o korunu na 9,95 koruny na litr.
Méně chvály už si zaslouží dodavatelé plynu, elektřiny a tepla. Domácnosti sice platí o pár procent méně než loni, ovšem stále ještě dvakrát víc než v předkrizových časech. Podobně zle jsou na tom v rámci EU jen estonské rodiny.
Druhým obvyklým podezřelým jsou potraviny, které skutečně svým červnovým zdražením o 5,4 procenta s přehledem vyrovnaly meziroční úspory na energiích.
Přesto experti označují za hlavního viníka červnového zdražení jiný sektor, kterému poněkud neurčitě říkají „služby“. „Toto ohnisko se nedaří uhasit, přičemž neočekáváme brzký obrat ani v dalších měsících,“ zhodnotil Martin Kron z Raiffeisen Bank skutečnost, že služby v červnu meziročně zdražily o 5,2 procenta.
Tím určitě nemyslí úklidové služby, které už druhým rokem zlevňují, anebo telekomunikace, jejichž ceny stagnují. O víc než pět procent meziročně však letos zdražují kadeřnictví, hotely, případně rekreační a kulturní služby, tedy vesměs sektory, které nejvíc utrpěly uzávěrami v období covidu, a zároveň drahými energiemi. Teoreticky se tedy dosud snaží vyrovnat ztráty.
Jak ovšem svědčí stejně rychlé zdražování autoservisů, tuzemští řemeslníci se naučili prosadit vyšší cenu, i když jejich provozovny covidem ani drahou energií tolik neutrpěly. Ani dopravcům nezabránil levnější benzin v tom, aby na jaře nezvýšili sazby o 4-5 procent.
Dalším inflačním rizikem zůstává bydlení, jak svědčí čtyřprocentní zvýšení cen v položkách nájmů a bytových oprav.
Nejpravděpodobnějším hlavním viníkem vysoké červnové inflace jsou ovšem ceny zahraničních zájezdů. Loni se až do června držely dole, a tím letošním cenám snížily statistický základ. To potvrzuje i analytik Kron, podle kterého má celkové zdražení služeb „velmi pravděpodobně souvislost s typickým sezonním faktorem, kdy rostou ceny dovolených“. Hypotézu ovšem musí potvrdit podrobnější data ČSÚ, která vyjdou koncem týdne.
Drahota ve službách přesto úplně nevyvrací optimistický výklad, že se Češi návratu vysoké inflace přece jen bát nemusí. Také v červnu byl cenový růst ve službách menší než loni, a s výjimkou dovolených to zřejmě platí ve všech sektorech. V druhé polovině roku bude záležet hlavně na spotřebitelích, jestli budou ochotni platit elektrikářům, zedníkům, automechanikům, kadeřníkům anebo pronajímatelům bytů ještě víc než dosud.
