Článek
Víc než o pět procent meziročně vyrostly v květnu maloobchodní ceny potravin v Česku. To znamená čtvrté nejrychlejší tempo v Evropě, hned po tradičně vysokoinflačních a slabých ekonomikách, jakými jsou Rumunsko, Bulharsko a Estonsko. Ze všech zemí u nás nejrychleji roste cena vajec (44,1 procenta), druzí jsme v mléce (13,4 procenta) na třetím místě u drůbeže (11,5 procenta) a v sýrech (6,8 procenta), čtvrtí v máslu (20,5 procenta) a v ovoci (15,2 procenta). Po takových zprávách se obvykle hledá viník.
Podezřelými se stali zemědělci, kteří podle Českého statistického ústavu zdražují své produkty o 16 procent. Ovšem ti se mohou efektivně bránit argumentem, že ceny jejich produktů nebývají stabilní. Proto se dá čekat, že brzy zase klesnou. Obvykle také tvoří jen zlomek ceny zboží v regálech. Sedláci rovněž mohou upozornit, jak ostatně často činí, že během posledních deseti let ceny jejich produktů vyrostly o 44 procent a tím jen kopírovaly celkovou inflaci. Ovšem potraviny pro spotřebitele jsou proti roku 2015 dražší o 54 procent – i přesto, že se u nich snižovala daň z přidané hodnoty.
Na zdražování tedy vydělal někdo jiný. Možná zpracovatelé, možná prodejní řetězce, možnost ovlivnit ceny mají také velké skladovací firmy.
Česko trpí velmi pravděpodobně tím, že v řadě rozměrů ovládají trh s potravinami velké oligopoly, jak tvrdí antimonopolní úřad a jak dobře ví každá hospodyňka. Antimonopolní úřad také dospěl v šetření z let 2023 a 2024 k závěru, že se s tím nedá nic dělat. Musíme se prý spokojit s tím, že tuzemské ceny potravin v průměru nepřekročí ceny u sousedů (s výjimkou Polska). Letos tedy možná zažijeme menší cenový šok, ale pořád budou ceny srovnatelné s Rakouskem a Německem, možná Slovenskem.
Přesto musí zákazníka jedna zvláštnost tuzemského trhu s potravinami zarazit. Nikde v Evropě ceny neskáčou tak jako v Česku. Třeba letos počátkem roku potraviny v průměru zdražily, jak bývá zvykem. V únoru nastala korekce, ovšem březen přinesl další zdražení. V dubnu se mohli zákazníci těšit o něco nižšími cenami, ovšem nakonec si jenom uvědomili, jak důležité jsou velikonoční svátky, při kterých chtějí obchodníci leccos vyprodat. V květnu se opět zdražovalo tempem, jaké nemělo v Evropě obdoby. Případ roku 2025 přitom není výjimečný.
Zdejší trh nefunguje jako v západní Evropě, kde se ceny potravin drží dlouhodobě na stejné úrovni a zvyšují teprve ve chvíli, kdy je jasné, že nový tarif nějakou dobu vydrží. V tuzemsku se však stává supermarket džunglí, kde se zákazník každý den musí znovu orientovat v nových cenách a nespočetně výprodejových akcí. Obvykle mu však něco uteče a v důsledku opět zaplatí víc než minule.
Situace na tuzemském trhu s potravinami stále častěji připomíná jeden důležitý civilizační deficit, kterým je postižena tuzemská společnost. Konkrétně nedostatek úcty, slušnosti a ohledů k druhým.
Spokojenost zákazníků možná není výrobcům a prodejcům potravin úplně lhostejná a třeba ani nechtějí se svými zákazníky bezostyšně manipulovat. Víc než o vstřícnosti vůči zákazníkům ale zcela jistě přemýšlejí o tom, jak z nich v daný okamžik dostat co nejvíc peněz.
