Článek
Zatímco dřív dům a zahradu ohraničoval dřevěný plaňkový plot, pletivo nebo různé podomácku svařované kreace ze železných tyčí, teď je často nahrazují vysoké betonové ploty.
Podle kunsthistoričky a specialistky na veřejný prostor Kristýny Drápalové tento typ plotů zabíjí veřejný prostor a bere lidem možnost kontaktu se sousedy. Navíc vytvářejí bariéry pro drobnou zvěř, zbytečně rozpalují okolí a skutečně nejsou hezké.
Čtenáři, kteří se zapojili do diskuze pod článkem, se jako obvykle dělí na dvě skupiny. Odpůrci betonových zdí s názory Kristýny Drápalové souhlasí, zatímco jejich zastánci argumentují, že na svém pozemku si může každý dělat, co chce.
„Stačí, že se s lidmi stýkám v práci, a nepotřebuji je vidět ještě doma na zahradě, kde chci mít klid. Kdybych je chtěl vidět, můžu je pozvat,“ píše například Martin Pipota.
Nejzajímavější příspěvky z diskuze zpracovala redakce Seznam Zpráv do Fóra čtenářů.
Přečtěte si původní článek:
Josef Puffer: Když jim to stavební úřad povolí a zkolauduje se to, nevidím problém.
Ingrid Poláková: Je to obecný trend současné doby. Lidi se izolují, nechtějí se spolu bavit, možná to ani neumí, nevěří si, nesetkávají se, mnozí už ani nechodí nakupovat a nechávají si všechno dovážet domů, a ne proto, že by na to neměli čas. Nemají zkrátka chuť přicházet do styku s jinými lidmi. Stačí jim telefon. Kam to dospěje, nevím. Ale následky na psychiku to už zřejmě má, soudě podle nárůstu různých psychopatů a agresorů.
Ivan Novotný: Betonový plot je ošklivý, to ano. Přesto ho mám u vjezdu k domu ze silnice. Doprava je ve špičkách dost intenzivní a desítky traktorů ze statku kolem projedou každý den. Přece jen ten beton hluk trochu odstíní, samozřejmě, že ne úplně. To by musel být jako protihluková stěna tak 15 metrů vysoký.
Radana Spálenková: Dříve byly hezké domy za průhlednými ploty. Dnes se staví ohavné domy za neprůhlednými ploty, a když někdo, nedej bože, koupí pěknou historickou vilu, tak si ji ohavně přestaví a náležitě oplotí.
Martin Vácha: Já chci mít svůj klid, svoje soukromí. Nechci žádné komunitní bydlení a sdílení všeho. S okolím budu interagovat tak, jak já chci, a ne jak mi bude někdo diktovat. Za celý den mezi lidmi si chci a mám právo si užít svůj klid ve svém soukromí. Můj dům, můj hrad. Moje věc. Autor opomenul zmínit jeden důležitý aspekt, a to, že speciálně Češi mají jeden nepěkný koníček - starat se víc o ostatní než o sebe. A já nechci aby mi někdo viděl až do talíře a hodnotil, co jím, co dělám, jak žiju.
Miroslav Kotrman: Z vlastní zkušenosti to vidím tak, že lidé se straní osobních kontaktů se sousedy, lidmi z ulice. Nepotřebují je fyzicky vidět a slyšet. Pokud budou chtít někoho vidět, slyšet, tak vezmou mobilní telefon či využijí jiný typ spojení a zavolají třeba sousedovi, od kterého něco potřebují a který sedí třeba jenom 10 metrů od vás před domem. Jo jo, pryč je doba, kdy jsme na sebe „halekali“ mezi domy, zdravili jsme se navzájem při pohledu do ulice, žádná „Máňa“ už nevolá z okna sousedku, jestli nemá hladkou mouku, která jí došla… (redakčně kráceno)
Sylva Šporková: Dřív byly zahrady hlavně užitkové a každému bylo jedno, jestli ho soused vidí při okopávání brambor. Jenže dnes je většina zahrad odpočinková zóna, často s bazénem nebo vířivkou, místo, kde se lidé opalují, kde si hrají ve vedru nahaté malé děti - a proto je logické, že nikdo nechce, aby ho soused očumoval, nedejbože aby si nějaký pedofil natáčel jejich děti. Tak nikoho nenuťte do nízkých průhledných plotů.
- Frank Julis (reaguje): Já jsem plot vyřešil habrem a mám z ulice krásnou přírodní zelenou hradbu plnou života. Stálo mě to asi 400 korun a rozhodně je to lepší varianta jak beton. Můžu ten živý plot nechat narůst, kolik chci, ať žádný pedofil nekouká na mé děti.
Martin Štěpánek: Já lidi s betonovými ploty u silnic docela chápu. Tlumí hluk, špína nejde ze silnic tolik na fasádu a okna a pokud třeba mají psa, nezlobí ho děti, nebo on nevzbudí miminko v kočárku. Jen si říkám, nešlo to jinak? Ale pak si uvědomím: živý plot dlouho roste a je o něj starost, to samé o dřevě…
Petr Fišer: Plaňkový i drátěný mi rozebrali divočáci. Asi dojde na beton nebo spodek beton a vrch trámy nebo plotové dílce.
Alena Víšková: Pamatuji si, jak jsem se při prvním výletu do Polska také betonovým plotům divila, a to tehdy převažovaly spíše ty vzdušnější varianty, jen ošklivě masivní. V ČR se rozmohly totálně neprůhledné zdi, i mně přijde, že hyzdí vesnické ulice i otevřenou krajinu. Také nemám ráda reklamou potištěná okna autobusů a MHD bránící výhledu ven. O veřejném prostoru se ale mluví čím dál častěji, takže mám naději, že se povědomí o něm postupně v populaci i na úřadech prosadí.
Tomáš Jelínek: Je vtipné, jak autor přeskočil třeba Anglii. Pokud někdo v Anglii byl, moc dobře ví, že drtivá většina domů, sídel a zahrad je obehnána 6 feet vysokým zděným plotem. V jižní Anglii je to obvykle cihlová zeď, čím více na sever, tím se častěji prosazuje pískovec. Samozřejmě je to pohlednější než beton, ale to je tak jediný argument, jinak je to pořád zeď cca 180 a více cm vysoká. To je také jeden z důvodů, proč je většina anglických zahrad tak krásných - udržuje se mikroklima, na zdi se vedou popínavé rostliny a působí také jako absorbéry slunečního záření, které potom v podobě tepla uvolňují v noci. A jen tak mimochodem je nikdo nekritizuje.
