Hlavní obsah

Agrofert na změnách v dotacích určitě nevydělá, říká nový ministr Nekula

Foto: Jan Mihaliček, Seznam Zprávy

Zdeněk Nekula odmítá, že by jej na dálku řídil politicky zkušenější stranický šéf Marian Jurečka, který byl ministrem zemědělství dříve.

Reklama

14. 1. 9:21

Data ukazují, že rozdíly v podpoře mezi malými a velkými zemědělci byly asi ve výši dvou tisíc korun na hektar ve prospěch velkých. A nám šlo pouze o to, otočit dotační kyvadlo do rovnovážné polohy, říká ministr Nekula.

Článek

Zatím asi žádnému polistopadovému ministrovi se nepodařilo tak rychle vybudit hněv jako Zdeňku Nekulovi (KDU-ČSL). Už osm dnů poté, co se ujal funkce šéfa resortu zemědělství, se kvůli „jeho“ dotační politice protestovalo v ulicích. Část zemědělců sdružených v Agrární komoře a Zemědělském svazu v úterý demonstrovala před Úřadem vlády proti ohlášenému zastropování přímých plateb pro velké podniky a také proti míře zvýhodnění malých farem formou zvýšených plateb na prvních 150 hektarů.

Lidé z agroholdingů a další velkofarmáři nechápou, proč se Fialova vláda i s odpovědným ministrem Nekulou rozhodla na poslední chvíli přehodit výhybku a přepsat těsně před odesláním do Bruselu Strategický plán Společné zemědělské politiky EU.

Podle nové verze tohoto materiálu se mají evropské dotace rozdělovat v příštím období – mezi lety 2023 až 2027 – tak, aby zbylo více peněz pro malé a středním farmáře. Ti podle Fialova kabinetu byli v předchozích letech znevýhodněni. Boj o peníze vyvolává v řadách zemědělců zlou krev. Zastánci i odpůrci změn se vzájemně osočují ze lží, padají výhrůžky ústavní žalobou.

Fialova koalice nakonec v úterý večer schválila Strategický plán s jistými změnami, bez omezení přímých plateb, nicméně princip zastropování v něm zůstává, byť „jen“ u investičních dotací. Protesty tak velkým zemědělcům příliš nepomohly, spíše naopak.

„Svazy si mohly demonstraci odpustit, mohlo dojít k jednání a jejich argumenty mohly být vnímány intenzivněji,“ komentuje dění v rozhovoru pro Seznam Zprávy ministr Nekula.

Jak zastropování investičních dotací dopadne na velké farmy, které stále reagují velmi podrážděně?

Spíš se podívejme, jak to bylo dříve. Nastávaly zde totiž situace, kdy si pár velkých hráčů rozdělilo přes ony větší investiční projekty obrovské sumy. A naším cílem teď je, aby bylo více menších projektů. Investiční projekty sice budou moci být i velké, klidně za 75 milionů korun, ale zemědělci na ně získají dotaci maximálně 30 milionů korun, víc už ne. Místo dosavadních až 150 milionů korun. Jde nám o to, aby se dostaly peníze na více zemědělských podniků.

Měli bychom mít zdravější vodu, zdravější potraviny, lépe bychom měli pečovat o půdu, chovat se šetrněji ke krajině. To je leitmotiv změn.
Zdeněk Nekula, ministr zemědělství

Původně se mluvilo o zastropování přímých plateb, tedy plateb na plochu. Proč jste od něj upustili?

Dospěli jsme ke kompromisnímu řešení, že se přímé platby v I. pilíři nezastropují a bude zároveň platit takzvaná redistributivní platba za první hektary ve výši 23 procent.

Není to ústupek pod tlakem „ulice“?

Zastropování by mělo logiku, kdybychom zůstali u nižší míry redistribuce, například 10 až 15 procent, ale když jsme se posunuli nahoru, už zastropování ztrácí smysl. Uznávají to i dřívější zastánci zastropování z řad Asociace soukromého zemědělství. Při odpočtu mzdových nákladů by vznikl tak velký polštář, že už by to byla jen zbytečná byrokracie s nulovým efektem.

Když jsme se spolu bavili koncem listopadu, byl jste už tehdy proti zastropování. Argumentoval jste hrozící likvidací části podniků a poškozováním českého zemědělství.

To jsme si nerozuměli. Tady nejde o likvidaci podniků. Prolíná se zde několik faktorů. Data zpracovaná Ústavem zemědělské ekonomiky a informací z roku 2019 například ukazují, že rozdíly v podpoře mezi malými a velkými zemědělci byly asi ve výši dvou tisíc korun na hektar ve prospěch velkých. A nám šlo pouze o to, otočit dotační kyvadlo do rovnovážné polohy.

Byly tady i pokusy to pomyslné kyvadlo zase naklonit směrem k těm malým, ale já nikdy nebyl příznivcem tohoto řešení. Hledám rovnováhu. A myslím, že i v rámci vládní koalice jsme v úterý dospěli k hodně dobrému výsledku. Malým, středním i velkým zemědělcům říkáme: pokud si chcete sáhnout na větší objem dotací na hektar, máte příležitost nasměrovat své aktivity do ekologického zemědělství. Tam budou peníze navíc.

Reforma zemědělské politiky 2023–2027

Zemědělství má historicky nejambicióznější cíle.

Zaměří se na šetrné hospodaření a udržitelnost. Na ekologická opatření směřuje čtvrtina evropských peněz.

Členské státy EU musí do roku 2030 splnit náročné „domácí úkoly“. Snížit množství hnojiv o 20 procent a pesticidů o 50 procent a zajistit, aby se na čtvrtině půdy hospodařilo v režimu BIO.

Politika směřuje od průmyslového zemědělství směrem k podpoře lokální produkce a distribuce.

Prvním úkolem ČR je poslat do Bruselu ke schválení Strategický plán. Už teď má skluz. Jeho součástí je i schéma výpočtu dotací pro zemědělce různého zaměření a velikosti.

Fialova vláda dokument, který připravil kabinet Andreje Babiše, přepracovala a výrazně přidala peníze malým a středním podnikům.

O podobu plánu bojuje Agrární komora a Zemědělský svaz proti Asociaci soukromého zemědělství a ekologickým organizacím.

Jedním z nejspornějších bodů je procento redistribuce. Znamená to, že ze společné obálky přímých plateb se trochu vezme všem a následně se výrazně přidá na prvních 150 hektarů. Vyšší procento redistribuce je výhodné pro malé a střední farmy, ale nevýhodné pro velké podniky a agroholdingy.

Jak je plánujete zvýhodnit?

Tento směr, abychom „zezelenali“, nám určuje i Zelená dohoda pro Evropu. Měli bychom mít zdravější vodu, zdravější potraviny, lépe bychom měli pečovat o půdu, chovat se šetrněji ke krajině. To je leitmotiv změn. Trochu se to teď sice otáčí do roviny, že se tu perou malí zemědělci s velkými, ale hlavní cíl je lépe a šetrněji hospodařit v krajině.

Menší sedláci už dříve naléhali, že podmínky pro ně by měly být výhodnější, protože mají horší přístup na trh, nakupují dráž než velké agroholdingy a svou produkci prodávají levněji. Je to pro vás oprávněný argument?

Mají kus pravdy, ale v rámci jednání na pracovní skupině jsem argumentoval tím, že pro malé a střední zemědělce tady máme také Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, který primárně není určen pro velké. Máme tam dvě miliardy korun. A právě PGRLF má výrazně jednodušší programy podpor a ti malí a střední farmáři si tam jednodušší, komfortnější a méně byrokratickou formou „sáhnou“ na peníze, přičemž vedle toho mají i ony přímé podpory, které jsou pro ně téměř jisté.

Myslíte, že teď už bude „klid na vsi“ a po těchto posledních úpravách se už nebude demonstrovat?

Víte, celá ta diskuse se odehrává ve vícero podobách. Jedna je ta mediální, s protesty v ulicích. Ale jinak se vše odehrává, když s někým jednáte mezi čtyřma očima. A moje dosavadní zkušenost je taková, že při osobním jednání to tak vyhrocené určitě není. Chápu demonstraci, ale nemyslím si, že by to mělo nějaký valný efekt. Bylo to spíš nešťastné. A cítil jsem, že i premiér Fiala byl připraven na jednání. Zemědělské svazy si mohly demonstraci odpustit, mohlo dojít k jednání a jejich argumenty mohly být vnímány intenzivněji.

Jak všechny ohlášené dotační změny dopadnou na největší zemědělskou skupinu v zemi, holding Agrofert, za nímž stojí jako konečný majitel předák nejsilnější opoziční strany? Vydělá Agrofert, nebo prodělá?

Určitě na tom nevydělá. Ale musíme se na to dívat i tak, že každý velký podnik má i úsporu z rozsahu, také výrazně větší diverzifikaci.

Podmínky budou pro všechny stejné. Bude tady teď nižší základní platba a k tomu zvýšená platba na prvních 150 hektarů. Dostanou ji všichni, ať už má někdo 100 hektarů, nebo 150 tisíc hektarů.

Vláda by chtěla, aby z celého rozsahu zemědělství do roku 2030 tvořilo ekologické 25 procent. Připomínám, že teď se pohybujeme kolem 15 procent. Je to tedy velmi ambiciózní cíl. Do roku 2027 bychom měli dosáhnout 20 až 21 procent.
Zdeněk Nekula, ministr zemědělství

Někteří oponenti varují, že se teď podniky budou účelově rozdělovat tak, aby v podobě menších farem do 150 hektarů co nejvíce využily maximální zvýhodnění. Nebojíte se toho?

Každá věc má vždy rub a líc. Pokud se do toho někdo pustí, jak říkáte, bude mu to i generovat zvýšené náklady. My to samozřejmě budeme průběžně monitorovat.

Na závěr koaliční rady jsme si v úterý řekli, že si po skončení prvního roku 2023 vyhodnotíme dopady. Strategický plán není žádné dogma na celé období, lze provádět úpravy v ročních intervalech. Vyhodnotíme to, jestli některé parametry nezpřísníme nebo neuvolníme.

K úpravě Strategického plánu dala silný impulz Evropská komise, která kritizovala řadu dříve nastavených parametrů. Nedostatečná podle ní byla opatření například ve vztahu k ochraně krajiny a půdy.

S ministerstvem životního prostředí budeme o těchto věcech dále jednat. Projednávali jsme zatím ty nejdůležitější parametry. Vláda by chtěla, aby z celého rozsahu zemědělství do roku 2030 tvořilo ekologické 25 procent. Připomínám, že teď se pohybujeme kolem 15 procent. Je to tedy velmi ambiciózní cíl. Do roku 2027 bychom měli dosáhnout 20 až 21 procent. Ze strany Evropské komise se to bude průběžně sledovat.

Ten, kdo se bude chovat přívětivě k vodě a půdě a produkovat zdravější potraviny, získá až 20 tisíc korun na hektar bez rozdílu velikosti, jen s drobnými nuancemi. Já chápu, že by si nevládní ekologické organizace dokázaly představit i razantnější změny, ale je třeba se na to dívat optikou evoluce. Nejde nám o revoluci. Všechno chce určitý čas.

Nedávno byla přijata opatření, aby se zmenšily obrovské lány monokultur z někdy až 100 hektarů na maximálně 30 hektarů. Máme tady tudíž obrovský posun v hospodaření, musely se kvůli tomu už přepracovat osevní postupy. Chceme to teď ještě zpřísnit, zaměřit se na erozně ohrožené oblasti, kde je to nejcitlivější.

Vláda také slibuje ukončení podpory biopaliv 1. generace. Znamená to, že do budoucna se už nepočítá s tím, že by se do nafty přidával MEŘO z řepky olejné a do benzinu líh z cukrové řepy, jako je tomu dnes? Připomeňme, že i toto je oblast výroby, která je doménou skupiny Agrofert.

Bude to postupný proces, kdy se od řepkového oleje budeme více přiklánět právě k etanolu z cukrové řepy. Nebude to na lousknutí prstu.

Proč se s biopalivem z řepy počítá a s biopalivem z řepky už moc ne?

Tady jde i o proporce. Jsme první nebo druzí v Evropě ve velikosti plochy, na které se řepka pěstuje. Je to zase ono nestandardní vychýlení kyvadla. Neříkám, že je řepka špatná – je to dobrá plodina –, ale nemůžeme jít s žádnou plodinou do extrémů z pohledu osevních postupů. Musíme hospodařit vyváženě. Bylo by ideální, aby byly pětileté, šestileté či sedmileté osevní postupy, kde se bude střídat vícero plodin, a řepka nebyla zařazována tak často jako dnes.

Souvisí to také s šetrným hospodařením v krajině. Řepce byla přidána i trochu politická nálepka, ta rostlina za to nemůže, ale bohužel došlo k velkému vychýlení, kde jsme měli řepku, kam oko dohlédlo. Momentálně je to kolem 15 procent ploch, to mají v Evropě jen některé východní části Německa.

Mluvíte o vlivu politiky na zemědělství, přitom vy sám ve vysoké politice začínáte. Nelze se nezeptat, jak moc vám do práce mluví váš daleko zkušenější stranický šéf Marian Jurečka, nyní ministr práce a sociálních věcí, který byl dříve též ministrem zemědělství.

Je potřeba rozlišit dvě roviny. Pan Jurečka je exministr zemědělství a určitě se ho budu ptát na některé věci, na které nahlížel. Měl jsem ale tu výhodu, že jsem byl už dříve šéfem PGRLF a účastnil se porad vedení resortu, nepřicházím bez zkušeností. Vedle toho je třeba vnímat, že vicepremiér Jurečka je také předsedou KDU-ČSL, která má ve vládě tři resorty – zemědělství, životního prostředí a práce a sociálních věcí. A on jako předseda jedné z koaličních stran nese za tyto tři resorty zodpovědnost.

Nebude to ale teď tak, že vás na dálku bude řídit?

Ne, toho se neobávám. Já jsem suverén a takto to berte.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované