Článek
Na informaci, že od loňského roku už ředitel školy nemůže poslat prvňáka zpátky do školky, bude pro mnoho lidí nejvíce šokující skutečnost, že až do loňského roku se něco takového stát mohlo.
Těžko si pro jakékoli dítě představit smutnější a do budoucna více demotivující vstup do vzdělávacího systému, než když po řádném zápisu nastoupí do první třídy, aby se po pár týdnech či měsících dozvědělo, že to byl vlastně omyl a že na to nemá. Těžko si také představit pádnější důkaz fatálního selhání všech vzdělávacích složek než vyšachování dítěte ze základky prostřednictvím „dodatečného odkladu“.
Loňská novela školského zákona, která mimo jiné výrazně upravila a zpřísnila podmínky pro odklady nástupu do první třídy, zároveň zrušila právě institut dodatečného odkladu. Byl to jeden ze vzácných případů (podobně jako nedávno probíraná novela zákoníku práce), kdy novelu podpořila celá Sněmovna napříč vládními i opozičními stranickými kluby.
Oproti zákoníku práce hlasovalo pro školský zákon i hnutí SPD, návrh získal podporu 164 ze 164 přítomných poslanců (Andrej Babiš byl zrovna omluven).
Nyní se ovšem premiér Babiš vyjádřil v tom smyslu, že je úkolem ministra školství Roberta Plagy vytvořit návrh, který by dodatečné odklady znovu zavedl. Začíná to pomalu vypadat na systémový problém.
Nejprve musel ministr Plaga hasit premiérův bláznivý nápad s rušením devátých tříd.
Pak přišel již zmíněný útok na reformu trhu práce, který bude muset nějak odrazit Aleš Juchelka.
Nyní je na řadě opět Plaga, jemuž se Babiš snaží rozvrátit koncepci prvních školních let. Připomeňme, že loňská novela se nezabývala jenom odklady. S jejich omezením šla ruku v ruce změna pojetí prvních tříd, v nichž by se nemělo známkovat, a už vůbec ne propadat, ale mají sloužit k adaptaci na školní prostředí a pokud možno ke srovnání případných vzdělávacích nerovností z předškolních let.
Legitimní debata se ještě povede o rušení přípravných tříd. Ty měly zmizet od roku 2029, protože jejich roli měl do velké míry převzít právě první ročník, ministr Plaga se však vyslovil pro jejich zachování. Není úplně zřejmé, k čemu budou při omezených odkladech a povinném posledním roce školky dobré, ale pokud budou školy cítit poptávku po této službě, asi není důvod jim ji zcela zakazovat. Ostatně Babiš ve výše citovaném videu zmíní něco v tom smyslu, že na tom je s Plagovým úřadem shoda.
Ale návrat dodatečných odkladů jde přímo proti základním principům nového pojetí startu povinné školní docházky. To, že s takovou věcí Babiš vybafne na svého ministra prostřednictvím videa pro své voliče, degraduje šéfa resortu na málo podstatnou figuru, která musí o svou politickou vizi stvrzenou volbami a vládním programem svádět tuhé boje s premiérem a jeho náhodně vybranými poradci.
Zatím poslední ukázkou toho, že v současné vládě je skoro lhostejné, kdo je zrovna čeho ministr, je Babišovo čerstvé tažení proti suchu. Motoristický ministr životního prostředí Igor Červený, jeho pozastavený zmocněnec Filip Turek i jeho stranický šéf Petr Macinka se mohou ztrhat, aby bagatelizovali současné vlny veder a související sucho.
Ovšem Andrej Babiš natočil video se svým někdejším ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, v němž oznámil, že obnovuje „Národní koalici proti suchu“, kterou povede sám premiér, jemuž budou jednotliví ministři vysvětlovat, jak proti suchu bojují.
O Červeném nepadne v celém vystoupení ani slovo. Stejně jako v Babišově nedávné nedělní promluvě, v níž témuž Richardu Brabcovi složil takové laudatio za jeho kompetence a zásluhy v oblasti životního prostředí, že to skoro vypadalo jako předzvěst střídání ve vládě.
Ne že by si Červený za svůj dosavadní výkon zasloužil jakoukoli lítost, ale s Plagou, který má ve školství za sebou kus práce, by Babiš nějaké slitování mít mohl.
Jeho absurdní výpady proti politikám, pro něž před rokem sám hlasoval a které zdaleka nedostaly dost času na to, aby je bylo možné vyhodnotit, vnášejí do vládnutí chaos. A vyvolává to dojem, že je fuk, kdo sedí na kterém ministerstvu, protože klíčové kroky jsou určovány tím, kterého poradce měl zrovna premiér v kanceláři nebo co mu napsal rozhořčený občan esemeskou.
