Článek
Premiér Andrej Babiš absolvoval první velké jednání s ministryní financí Alenou Schillerovou nad státním rozpočtem pro příští rok. Přineslo mu mnohá překvapení, z nichž zejména jedno stojí za zvláštní pozornost.
„Probírali jsme i to, proč nezaměstnaní dostávají víc peněz než předtím. To si myslím, že asi není jako spravedlivé. Myslím si, že kdo chce si najít práci, může. Chybí tady zaměstnanci,“ prohlásil předseda vlády přede dveřmi ministerstva financí. Prý se na podporu v nezaměstnanosti zaměří, neboť v současném nastavení „nelogicky vzrostla“, pročež „je výhodné nepracovat“.
Protože se nezdá, že by ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka, jenž byl u jednání rovněž přítomen, dokázal úvahy svého šéfa včas korigovat, nebo rovnou zarazit, můžeme se o to pokusit alespoň na tomto místě.
Podpora v nezaměstnanosti letos skutečně vzrostla. Ovšem jen v prvních dvou měsících bez práce (pro lidi nad 52 let na tři měsíce). Po tuto dobu pobírají nezaměstnaní 80 procent svého dosavadního čistého příjmu. Po uplynutí této lhůty naopak podpora padá níž, než byla dřív – na pouhých 40 procent předchozího výdělku.
Tato změna je důsledkem novelizace zákoníku práce, pro niž se vžil nehezký název „flexinovela“. Ta prošla Sněmovnou začátkem března loňského roku a naplno začala platit letos. Obsahuje řadu změn cílených na vyšší pružnost českého trhu práce, jehož rigidita patří k největším brzdám české ekonomiky.
Změnily se podmínky výpovědní lhůty i zkušební doby. Zlepšila se pozice rodičů, jimž zaměstnavatel musí garantovat místo do dvou let věku dítěte a zároveň mohou na rodičovské dovolené vykonávat stejnou práci pro svého zaměstnavatele na základě dohody. Otevřely se omezené, ale legální možnosti brigád pro 14leté. A tak dále.
A klíčovou změnou byla právě i úprava podpory v nezaměstnanosti, která je v prvních týdnech vyšší a následně rychleji než dosud klesá. To má motivovat Čechy k vyšší pracovní mobilitě, kterou máme v evropském srovnání extrémně nízkou. Jinak řečeno, dva měsíce vyšší podpory mají částečně odbourat strach ze změny zaměstnání a z toho, že odchod z práce je poukazem na okamžitý propad do chudoby.
Kromě těchto změn je flexinovela zajímavá i z politického hlediska. Bývalý ministr práce Marian Jurečka a jeho poradci totiž odvedli mimořádnou práci při jednáních se všemi důležitými aktéry i s tehdejší opozicí. Novela nakonec získala podporu odborů i zaměstnavatelů a ve Sněmovně ji podpořily všechny strany s výjimkou SPD, jejíž poslanci se zdrželi hlasování. Takže pro zvýšení podpory v nezaměstnanosti, jemuž se dnes Andrej Babiš diví, hlasoval skoro celý poslanecký klub hnutí ANO včetně dnešního ministra práce Aleše Juchelky. A včetně Andreje Babiše.
Schvalování této klíčové reformy trhu práce bylo bohužel poznamenáno tím, že tehdejší koaliční poslanci ODS a TOP 09 vyrukovali s neprojednaným a nepřijatelným návrhem, který by do změn zanesl i možnost výpovědi bez udání důvodu. Ačkoli šlo jen o hloupé a prázdné politické gesto a šance na přijetí návrhu byly od počátku nulové, bezdůvodná výpověď takříkajíc ukradla pódium celé reformě. Drtivá většina času během sněmovního projednávání, ale i souvisejícího mediálního prostoru byla věnována neplodnému rozhořčení nad nepromyšleným a neprosaditelným návrhem.
Tohoto rozhořčení se ve Sněmovně zúčastnil i Babiš, v plamenném projevu znectil Fialovu vládu všemi dostupnými prostředky, dokonce se ostře pohádal s tehdejší předsedkyní Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou. „Co to je, tohle, za vládu? Jak vy jednáte s tou tripartitou? Ta arogance, prolhanost! Vy ničíte tuhle zemi. Vy nenávidíte lidi. Vy nazýváte důchodce hospodářskou škodou, ano, a zaměstnanci pro vás jsou nic. Nic! A tady vykládáte něco o zaměstnávání? To je neuvěřitelné!“ rozčiloval se tehdejší opoziční lídr, aby o dvě hodiny později podpořil vládní návrh zákoníku práce řádně projednaný na tripartitě i s jeho vlastní stranou.
Návrhů promyšlených a dojednaných tak jako flexinovela zákoníku práce opravdu neprošlo v minulém období Sněmovnou mnoho. Stačily by na ně prsty jedné ruky, a to ještě s rezervou. Proto je škoda, že na to Andrej Babiš zapomněl. A ještě větší škoda, že mu to nepřipomněl Aleš Juchelka.
Premiér prostě nyní spatřil mírný nárůst výdajů na podporu v nezaměstnanosti a ignoroval řadu dalších provázaných změn, které zdaleka nedostaly dost času na to, aby bylo možné jakkoli zhodnotit jejich účinnost. Zapojil obávaný „selský rozum“ a dovodil, že zvýšení výdajů na podporu v nezaměstnanosti znamená, že se „vyplatí nepracovat“, což je samozřejmě holý nesmysl. Pokles příjmů na 80 procent s brzkým výhledem dalšího pádu ke 40 procentům opravdu není finanční motivací k lenosti.
Část problémů českého trhu práce přetrvává i po flexinovele. Podle posledních dat z úřadů práce pobírá dnes podporu v nezaměstnanosti jen něco přes 27 procent nezaměstnaných. To znamená, že tři čtvrtiny nezaměstnaných jsou na úřadu práce déle, než trvá výplata podpory. Dlouhodobá nezaměstnanost je setrvalá potíž, jejíž příčiny jsou skryty ve fungování úřadů práce, špatné dostupnosti rekvalifikací a obecně v podfinancované aktivní politice zaměstnanosti, která má za úkol vracet lidi na trh práce.
Už dlouho žije Česko v éře velmi nízké nezaměstnanosti, takže tyto problémy nejsou makroekonomicky palčivé, ale zodpovědná vláda by právě toto období mohla využít k jejich řešení. Namísto toho předseda vlády blouzní o tom, že se kvůli podpoře v nezaměstnanosti vyplatí nepracovat.
Premiér Andrej Babiš se „selským rozumem“ ohání rád. Vytasil jej i v okamžiku, kdy vyjádřil sympatie scestnému návrhu Tomia Okamury zrušit deváté třídy základních škol. Což je špatný nápad z mnoha důvodů, ale navíc jde o absolutní popření mnohaleté práce ministra školství Roberta Plagy. Ten patří k hlavním hybatelům vzdělávací strategie 2030+ a reformy rámcových vzdělávacích programů. Obě tyto letité a trpělivé snahy by Okamurův nápad v jediném okamžiku poslal do stoupy a mohlo by se začít znovu.
Jsou složitější systémy, reformy a změny, na které selský rozum opravdu nemusí stačit. Naopak může být kontraproduktivní. Občas by se měl Andrej Babiš méně spoléhat na selský rozum a více na lidi, které si vybral do vlády. Alespoň na ty, kteří o svých resortech něco vědí. Možná by potom nesmyslně neútočil na práci vlastních ministrů. Nebo na návrhy, pro které sám hlasoval.
