Detaily z utajeného jednání s Vatikánem. Spor o vliv na školy i nemocnice

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zástupci katolické církve a českého státu už dlouhé měsíce v tichosti jednají o smlouvě mezi Svatým stolcem a Českou republikou. O jejím obsahu ale ani jedna strana nemluví. Seznam Zprávy nyní přinášejí detaily z dosud neveřejného dokumentu.

„Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha je společnou památkou katolické církve a českého národa,“ napsali například církevní vyjednavači do svého návrhu.

„Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha je ve vlastnictví České republiky,“ kontrovali vyjednavači českého státu.

Česko se přitom ještě nedávno s církví o katedrálu soudilo. Spor ukončila až dohoda z roku 2010 mezi tehdejším prezidentem Václavem Klausem a arcibiskupem Dominikem Dukou. Katedrála zůstala ve vlastnictví státu a na její správě se obě strany podílejí.

Bod týkající se katedrály z chystané smlouvy mezi Vatikánem a Českou republikou nakonec zmizel, a to hned po úvodních jednáních.

„Byl to přestřelený bod, ze kterého zřejmě od začátku byli ochotní ustoupit. Asi počítali s tím, že ho vymění za něco jiného,“ popisuje pro redakci Seznam Zpráv jeden z českých účastníků jednání.

Tato historka ale především ilustruje atmosféru, ve které mezinárodní smlouva vzniká. O jednotlivé body – a často i o slovíčka – se v posledních měsících vedou tvrdá jednání.

V rychlosti si projděme několik nejsrozumitelnějších bodů, k nimž se vzápětí vrátíme:

Zkrátka zástupci Vatikánu navrhli do smlouvy řadu formulací, které podle názoru české protistrany ukotvují výrazný, až přílišný vliv katolické církve na chod českého státu.

A obě strany už si tak od jara 2023 vyměnily několik návrhů a protinávrhů. Poslední, který měla redakce Seznam Zpráv možnost prostudovat, je protinávrh Svatého stolce z ledna 2024.

Debata o smlouvě s Vatikánem se vede už víc než sto let. V Evropě jinak běžnou mezinárodní smlouvu nemá český stát z historických důvodů. Neměl ji za první republiky. Neměl ji za socialismu. A k jejímu uzavření nedošlo ani po 34 letech od obnovení diplomatických vztahů se Svatým stolcem v roce 1990.

Zřejmě nejblíže měly obě strany k uzavření smlouvy v roce 2003. Poslanci ale tehdy dokument odmítli ratifikovat, protože byl podle nich pro Českou republiku nevýhodný. Podobně se o ní o rok později vyjádřil tehdejší prezident Václav Klaus.

„Jsem přesvědčen, že by smlouva v této podobě v žádném případě neměla být uzavřena. Ve smluvním právu je logické, že důvod k uzavření smlouvy je jen tehdy, kdy si obě strany navzájem něco poskytují. V textu této smlouvy je však pouze výčet toho, co Česká republika jako suverénní stát poskytuje Svaté stolici, zatímco Česká republika od Svaté stolice nic nežádá ani nedostává,“ psal tehdy Klaus ve veřejném dopise adresovaném ministrovi zahraničí.

Vláda Petra Fialy nyní znovu zařadila podpis smlouvy s Vatikánem do svého programového prohlášení. V roce 2022 Fiala navštívil papeže Františka ve Vatikánu a vlivný muž ODS Marek Benda, který ho na cestě doprovázel, při té příležitosti promluvil o obnovení jednání o vzájemné smlouvě.

Podle zjištění Seznam Zpráv tato jednání už delší dobu intenzivně probíhají. Na straně Vatikánu je zaštiťuje apoštolský nuncius arcibiskup Jude Thaddeus Okolo. Pro Seznam Zprávy ale nechtěl jejich průběhu komentovat.

„Obdržel jsem Vaši žádost o rozhovor, který by se měl týkat smlouvy mezi Svatým stolcem a Českou republikou. Omlouvám se, Vaše otázky však v tuto chvíli nemohu zodpovědět. Věřím, že pro to budete mít pochopení,“ odpověděl nuncius na dotazy redakce.

Spolu s papežovým mužem v Česku zastupují církev při jednání se státem také představitelé České biskupské konference (ČBK), konkrétně pražský arcibiskup Jan Graubner, kardinál Dominik Duka nebo litoměřický biskup Stanislav Přibyl.

Ani Česká biskupská konference nechtěla jednání komentovat.

„Jednání stále probíhají, a nemůžeme tedy komentovat jejich průběh ani poskytovat žádné další podrobnosti,“ uvedla mluvčí ČBK Monika Klimentová.

Na straně České republiky se na přípravě smlouvy podílejí jednotlivá ministerstva, do jejichž agend dokument zasahuje. Jednání zastřešuje Ministerstvo zahraničních věcí.

„S ohledem na důvěrný charakter jednání, který se uplatňuje při sjednávání jakékoli mezinárodní smlouvy, nebudeme nyní sdělovat žádné informace, které se vyjednávání týkají,“ odpověděla mluvčí Mariana Wernerová na dotazy Seznam Zpráv.

Oficiálně obě strany mlčí. Seznam Zprávy měly nicméně příležitost promluvit si s některými účastníky jednání. A také nahlédnout do pracovních verzí dosud nehotové smlouvy. Z nich vyplývá následující: Vyjednavači Vatikánu do smlouvy zařadili řadu pasáží, které čeští úředníci označili za problematické. A buď je rovnou vyškrtli, nebo k nim připsali dovětek: „…v nesouladu s právním řádem České republiky.“

Smlouva má v různých verzích přibližně 16 až 18 článků. Tvrdá jednání se ale vedou už o samotný název a preambuli.

Ve starší verzi preambule se například psalo, že „katolická církev a stát jsou, každý ve svém řádu, nezávislé a svrchované“. Vyjednavači České republiky ale navrhli formulaci o „svrchované katolické církvi“ vyškrtnout.

A naopak napsat, že „Česká republika je nekonfesní stát, který není vázaný na žádné náboženské vyznání“.  V dosud poslední verzi, se kterou se redakce mohla seznámit, se místo toho píše: „Česká republika (…) je založena na demokratických hodnotách a není vázána na žádnou výlučnou ideologii ani na náboženské vyznání.“

Podobné licitace provázejí téměř každý z bodů smlouvy.

Ve druhém článku se například Vatikán zavázal, že církevní diecéze budou respektovat hranice České republiky. To později ze smlouvy vypadlo.

Česká strana si naopak vymínila přesnější popis „výhrady svědomí“. Starší verze uváděla, že „nikdo nesmí být nucen vykonávat vojenskou službu, lékařské zákroky nebo jiné úkony, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo náboženským vyznáním“. V průběhu jednání ale „jiné úkony“ ze smlouvy zmizely, protože podle české strany nebylo jasné, co přesně se za touto formulací skrývá. A naopak přibyla větička „za podmínek stanovených zákonem“.

Čeští vyjednavači prosadili zmínku o respektování českých zákonů i do dalšího sporného bodu: zpovědního tajemství. V novější verzi smlouvy se píše, že Česká republika uznává zpovědní tajemství a že za podmínek stanovených zákonem zaručuje mlčenlivost osob pověřených duchovní službou.

Právo mlčet přitom zajišťuje už zákon o církvích a náboženských společnostech, z pohledu soudů jde ale o šedou zónu. Musí zpovědník oznámit, že se dozvěděl o přípravě trestného činu? Může před soudem zamlčet informace o závažném trestném činu, například zneužívání dětí?

Zřejmě největší boj při vyjednávání o smlouvě Česká republika – Vatikán ale propukl v oblasti školství. Původní verze mu věnovala hned dva články, z nichž první se týkal vysokých škol.

„Veřejné vysoké školy zajistí, aby výuka teologických a církevních oborů a činnost profesorů v těchto oborech odpovídaly podmínkám stanoveným kanonickým řádem. K výuce na teologických a církevních fakultách se vyžaduje církevní pověření vydané příslušným orgánem katolické církve,“ píše se ve starší verzi smlouvy.

Proti tomu se ale podle informací Seznam Zpráv postavili představitelé vysokých škol. V České republice je pět teologických fakult včetně Evangelické nebo Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Ani Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy není formálně závislá na katolické církvi. Jak ale ukázal spor s vyhozeným profesorem historie Tomášem Petráčkem, její současné vedení má velmi blízko k České biskupské konferenci.

Další článek smlouvy v původním návrhu popisoval vliv církve na nižší stupně vzdělávacího systému.

„Katolická církev v souladu s právním řádem České republiky zřizuje a spravuje podle svých zásad a pravidel vlastní vzdělávací instituce,“ píše se v návrhu Vatikánu.

„Výuka katolického náboženství je poskytována ve školách všech stupňů v České republice. Učitelé katolického náboženství obdrží doklad o své kanonické způsobilosti vydané diecézním ordinářem. (…) Obsah a metodika výuky musí odpovídat doktríně a zásadám katolické církve,“ uvádí katolický návrh.

Výuku náboženství už nyní české právo umožňuje na základních a středních školách, pokud se k němu přihlásí alespoň sedm žáků. Vyjednavači české strany proto požadovali do smlouvy zahrnout záruky, že vzdělání bude probíhat v souladu s českými zákony o vzdělávání. Oba články o školství nakonec z další verze smlouvy zmizely.

Podobné jednání se vedlo o zdravotnických zařízeních. „Taková zařízení se řídí vlastními předpisy a jsou spravována podle zásad a norem katolické církve,“ píše se v dosud posledním návrhu smlouvy.

Církev nyní provozuje v Česku několik nemocnic a poskytuje zdravotní péči i v dalších zařízeních. Podle české strany by si církev neměla vymiňovat vlastní pravidla.

„Ve smlouvě by naopak mělo být ukotvené, že péče v církevních zařízeních musí splňovat všechny nároky, které stát klade na ostatní zdravotnická zařízení,“ popsal redakci zdroj blízký jednání.

Seznam Zprávy oslovily obě strany s dotazem, jaký je harmonogram dalších jednání a kdy by smlouva měla být hotová.

Ani jedna ale na otázku neodpověděla.

Opravili jsme jméno právníka na správné Damián Němec.