Hlavní obsah

Dukovany zpět na scéně. Rusko je out, teď se o Česko poperou „hodné“ velmoci

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Francouzský prezident Emmanuel Macron v Praze na unijním summitu. Na setkání s americkou hlavou státu premiér Petr Fiala čeká už měsíce.

Reklama

ANALÝZA. Po proruském a pročínském směru, který razil Miloš Zeman, nyní začíná nová éra zahraniční politiky. Česko si musí pravými jmény nazvat své nejbližší spojence. Zkomplikovat to může tendr na dostavbu Dukovan.

Článek

Co píšeme v analýze

  • Zejména volba mezi USA a Francií může být složitá a citlivá. Česko se kvůli Dukovanům stane bojištěm těchto dvou spojeneckých, ale zároveň soupeřících velmocí ve zmenšeném měřítku.
  • „Jestli si někdo z uchazečů myslí, že to geopoliticky přetlačí, tak žijí v hlubokém pomýlení. Nic nikomu nedlužíme, takže máme volné ruce,“ řekl Seznam Zprávám vysoce postavený vládní zdroj.
  • Celou situaci komplikují i vztahy Washingtonu a Paříže, které se v poslední době vyhrotily. A to kvůli postoji k Číně.

Když vláda na konci června schválila novou bezpečnostní strategii, klidně u toho mohla zahrát slavnostní fanfára. Co u toho zaznělo stoprocentně, bylo hlasité oddechnutí. I když název dokumentu nezní zrovna jako napínavý román, je v něm schovaný hotový thriller.

Z vlády, diplomatů a dalších bezpečnostních expertů českého státu ve strategii vypadlo, co si příliš dlouho museli šeptat jen při rušivém zvuku tekoucí vody, případně schovávat do složitých politických partií a stínoher v zákulisí: že Rusko je zásadní hrozba pro českou bezpečnost a že Čína ji, z větší dálky a zatím například v kyberprostoru, taky nahlodává.

Tím „příliš dlouho“ se samozřejmě míní éra exprezidenta Miloše Zemana.

Jedna etapa české zahraniční politiky definitivně skončila – pojmenováním protivníků pravými jmény. Nová ale začíná a v ní si Česko bude muset pravými jmény nazvat své nejbližší spojence.

Na scénu se právě znovu vrací klíčový hybatel české politiky posledních let – tendr na výstavbu nového bloku v Jaderné elektrárně Dukovany, potažmo i v Temelíně. Jsou v něm tři uchazeči – z Ameriky, Francie a Jižní Koreje. Zejména volba mezi USA a Francií může být pro Česko velmi složitá a citlivá. Česko se v příštím půlroce stane bojištěm těchto dvou spojeneckých, ale zároveň soupeřících velmocí ve zmenšeném měřítku.

Heavymetal kolem tendrů

Dlouho o tendru nebylo slyšet, ale v zákulisí opět nabírá na síle. Jde o nejdražší zakázku v českých dějinách – co do počtu miliard korun a do jisté míry i co do politického kapitálu. A má silný bezpečnostní rozměr. Jen pro připomenutí: stavět v Dukovanech chce americký Westinghouse, francouzská EDF a jihokorejský KHNP.

Během prázdnin bude tato trojice finalizovat své projekty, kterými se budou uchazeči snažit přesvědčit českou vládu a ČEZ, aby zakázka byla jejich. „Termín odevzdání nabídek je 2. 10. 2023,“ potvrzuje mluvčí ČEZu Ladislav Kříž.

Výběr vítěze tendru se čeká v prvních měsících následujícího roku. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) na jaře prohlásil, že tendr chce uspíšit, aby do konce roku měl ČEZ nabídky vyhodnocené.

Foto: ČTK

Jaderná elektrárna v Dukovanech.

Ticho kolem tendru v posledních měsících je až podezřelé. Stačí připomenout, jaký politický „heavymetal“ se odehrával kolem první fáze výběru, kdy to vypadalo, že vláda Andreje Babiše (ANO) vpustí do soutěže i Rusy. A nejde jen o kontroverzní uchazeče.

Když se podíváme o kousek dál do historie, do pokusu rozšířit temelínskou elektrárnu za vlády Petra Nečase (ODS), najdeme tam jinou výraznou zápletku – ochlazení vztahů s dlouhodobými následky mezi Prahou a Paříží kvůli vyřazení tehdejšího uchazeče z Francie, Arevy. Je zkrátka jasné, že výběr „ženicha“ pro českou jadernou elektrárnu není zdaleka jen byznysovou záležitostí – celý tendr je politicky „zaminované“ území.

Geopolitická přetlačovaná

Co se týče bližších informací o průběhu tendru, vláda jimi nehýří. A už vůbec ne těmi o tom, jak bude poměřovat jeho byznysové a politické aspekty. Je to do jisté míry pochopitelné, uchazeči sledují každý krok a každé vyjádření a chyby v tomto ohledu by mohly mít těžké následky. Soutěž už se nedělí na „klaďasy“ ze Západu a kontroverzní uchazeče z autoritářských zemí.

„Dostane to ten, kdo bude mít technicky, ekonomicky a dodavatelsky nejpřesvědčivější nabídku,“ řekl Seznam Zprávám vysoce postavený vládní zdroj pod podmínkou anonymity. „Jestli si někdo z uchazečů, zejména USA a Francie, myslí, že to geopoliticky přetlačí, tak žijí v hlubokém pomýlení. Nic nikomu nedlužíme, takže máme volné ruce,“ dodal tento zdroj.

USA i Francie patří v současné době k nejdůležitějším spojencům Česka a vůči Praze mají svá esa v rukávu.

Washington je jednoznačným garantem bezpečnosti středoevropského prostoru, což jen podtrhla ruská invaze na Ukrajině. Živá je spolupráce mezi Českem a USA při dodávání zbraní bránící se Ukrajině, které Amerika kompenzuje stovkami milionů dolarů posílaných české armádě na modernizaci jejího arzenálu. Praha má také s Washingtonem rozjetou ještě jinou megazakázku, a to nákup stíhaček F-35. I to může být karta v české jaderné strategii.

Macronova otočka

V posledních letech ale rostlo propojení Česka a Francie – a to právě kvůli jádru. Zejména kvůli tlaku Francie Evropská unie uznala jádro jako zelený zdroj energie ve své taxonomii proti jiným silným vahám v EU. Praha je navíc v EU tak trochu osiřelá – s Německem v éře po kancléřce Angele Merkelové stále hledá společnou řeč a po brexitu přišla i o svého „staršího bráchu“ Velkou Británii.

Francouzský prezident Emmanuel Macron v poslední době také předvádí zásadní otočku vůči středoevropskému regionu – zejména v souvislosti se situací na Ukrajině. K Česku a jeho sousedům volí i obecně mnohem uctivější tón, dříve ze sebevědomé Francie slýchaný méně.

„Když nyní mluvím k vám, kdo tu dnes jste, musím dodat, že dokonce i poté, co Slovensko a další země vstoupily do EU, ne vždy jsme naslouchali vašim hlasům, které volaly po uznání vašich bolestných vzpomínek a historie. Někteří vám dokonce říkali, že jste propásli příležitosti mlčet (narážel na svého předchůdce Jacquese Chiraka, který takto „utřel“ středoevropské země, které podporovaly USA v Iráku – pozn. autorky), ale já si myslím, že my jsme někdy propásli příležitosti naslouchat. Tyto časy jsou ale u konce a naše hlasy musí znít společně,“ řekl Macron koncem května na bezpečnostní konferenci Globsec v Bratislavě.

Coby nezaujatí pozorovatelé asi můžeme konstatovat, že Jižní Korea geopoliticky tahá za kratší provaz – na druhou stranu platí, že Asie je světovým regionem budoucnosti.

Nečekaný Tchaj-wan

Celou situaci komplikují i složité vztahy Washingtonu a Paříže, které se v poslední době vyhrotily. A to kvůli postoji k Číně.

Pro americkou administrativu je Peking klíčovým soupeřem dneška a ve Washingtonu jsou čínské geopolitické ambice bezpečnostním tématem číslo jedna, včetně podpory Tchaj-wanu.

Macron se naopak nedávno přímo v Číně setkal s tamním prezidentem Si Ťin-Pchingem. Sází na Čínu i coby páku na Rusko.

Přímo do střetu se Francie a Amerika dostaly nedávno poté, co Macron významným evropským médiím řekl, že Evropa by se měla vyhnout tomu, aby se zapletla do konfliktů, které nejsou její záležitostí, a že by neměla jednat jako „vazal“ USA, pokud jde o obranu Tchaj-wanu.

Zrovna otázka Číny a Tchaj-wanu je i v Česku, jak známo, velmi živá a ožehavá.

Čtyři scénáře pro českou energetiku

Státem vlastněný správce české přenosové soustavy ČEPS zveřejnil Zprávu o zdrojové přiměřenosti do roku 2040. Analyzuje v ní, nakolik budou v Česku zajištěny dodávky elektřiny. Modeluje čtyři scénáře, které se liší podle tempa odstavování uhlí.

ČEPS varuje, že rychlý odchod od uhlí v Česku nepřinese automaticky čistší energetiku. Při nejrychlejším zvažovaném tempu dekarbonizace budou uhlíkové emise vyšší než při udržení uhlí až do 40. let. Bude totiž rychleji stoupat spotřeba elektřiny, což produkci emisí potáhne nahoru.

Scénáře s koncem uhlí v letech 2033 a 2030 signalizují vysoké náklady a závažné riziko nedostatku elektřiny.

Při zachování uhelné energetiky alespoň do roku 2038 podle ČEPS vážnější nouze o elektřinu nehrozí. Ovšem pod podmínkou, že se rozjede v roce 2036 v Dukovanech nový jaderný reaktor.

Toto jsou scénáře, které ČEPS pro budoucnost namodeloval.

Pokud skončí uhelná energetika do roku 2033, bude podle ČEPS chybět Česku nebezpečně velký objem elektřiny. Scénáře s koncem uhlí po roce 2038 nehodnotí ČEPS v tomto ohledu jako rizikové. Zato při nejradikálnějším, Dekarbonizačním scénáři by Česku hrozil vážný deficit už v roce 2030.

Co lze v příštích měsících od těžkých vah světové politiky očekávat? Pokud zůstanou ve hře všichni tři uchazeči a svůj zájem myslí vážně, měly by se minimálně zintenzivnit diplomatické kontakty. Dá se například čekat, že český lídr – ať už premiér Petr Fiala, či prezident Petr Pavel – se podívá do Bílého domu právě v intenzivní fázi dukovanského tendru. Pro vládu Petra Fialy to po zvládnutém českém předsednictví EU v minulém roce bude další příležitost, jak posílit na mezinárodní scéně. Ale zkušenost nás také učí, že strategické jaderné tendry přinášejí různé dramatické momenty.

Aféra v Koreji

O tom, že napětí v politickém a diplomatickém zákulisí kvůli tendru už přece jen visí ve vzduchu, svědčí i trochu bláznivě znějící historka, v jejímž středu byl český lékař obviněný v Koreji ze sexuálního napadení místní ženy, která mu přišla po příletu změřit teplotu. „Nemám na to důkaz, ale hovořil jsem s právníky, kteří se domnívají, že ta žena může být najatá z Westinghouse,“ řekl muž Seznam Zprávám před časem.

I když to jeho právník popřel s odkazem na mužův špatný psychický stav a i české Ministerstvo zahraničních věcí to označilo za nesmysl, navenek probublala ostražitost českých bezpečnostních složek v souvislosti s tendrem.

Je nepochybné, že takovou souvislost české úřady prověřovaly. Ochlazení vztahů mezi Prahou a Soulem kvůli citlivé aféře by jednoznačně hrálo do karet soupeřům korejské KHNP z dukovanského tendru, a tuto variantu musí brát v potaz. Což samozřejmě ještě neznamená, že to tak bylo. V prvé řadě to opravdu svědčí hlavně o tom, jak velká věc před Českem stojí.

Každopádně třetí pokus dotáhnout jaderný tendr má klidnější kulisy – zejména coby důsledek jasně definovaných hrozeb, a tedy účasti pouze uchazečů ze spojeneckých zemí. I tak to ale může být v následujících šesti měsících poměrně napínavá podívaná.

Reklama

Doporučované