Článek
Slib levnějších energií pomohl všem třem stranám nové koalice vyhrát volby. A dění se dává rychle do pohybu.
Nová vláda na prvním zasedání v úterý „na sebe“ vzala jeden z poplatků, který tím pádem už od ledna zmizí všem z faktur – domácnostem i podnikům. Z každé kilowatthodiny, což je pro velmi hrubou představu jeden prací cyklus v lepší pračce, ušetříme 60 haléřů, odváděných doposud na podporu solárních elektráren a dalších obnovitelných zdrojů.
Nejde o fatální částky, ale symbolika je jasná a všem srozumitelná. Drahé energie vypadaly čtyři roky v Česku jako zakletá věc – a najednou to jde, doslova z týdne na týden, jako lusknutím prstů.
K nově zavedené slevě lze mít spoustu racionálních výhrad. Přísně vzato jde o populismus, podobně jako když se bez finančního krytí sníží daně nebo zvednou dávky, aby se lidé měli lépe. Z hlediska praktického politického provozu se ale jedná o chytrý a silný tah, proti kterému se nedá vyhrát.
Babiš s Havlíčkem trefili, co nás v Česku trápí – s tím vyhráli a teď nám to prostě dali.
Co je na tom špatně? Poplatky samozřejmě nezmizí, jen se přesunou z faktur do státního rozpočtu. Vyjde to na 17 miliard korun, což je pro srovnání skoro celý rozpočet Ministerstva kultury. Stát si je půjčí, což ale nikoho bezprostředně netrápí. Bližší košile než kabát, bližší složenka než stav státní kasy.
Další výhradou je, že jde o klasickou ukázku plošného, a tím pádem zbytečně drahého opatření. Na dluh se bude pomáhat i těm, kteří to vůbec nepotřebují. Jenže dávkovat pomoc sofistikovaně, jen těm potřebným, to český stát moc neumí. A navíc by to politicky vyznělo moc komplikovaně a nespravedlivě.
Spotřebitelům ulevuje i Německo – ale jinak. Stát tam nebere složenky za elektřinu jako věc plošné sociální politiky, ale soustředí podporu co nejvíc směrem k firmám. Aby pomohl průmyslu a udržel v kondici základnu celé ekonomiky. Příští rok chce Německo tento cílený přístup ještě posílit a ještě víc zlevnit proud energeticky náročným odvětvím.
Česko si místo toho vystřílí prach na malou výpomoc všem. Je to chyba, ale opět jen v rovině racionálního uvažování. V politickém marketingu se dá plošná pomoc zabalit jako spravedlivé rozdávání všem stejně, a tak si to Češi podle výsledků voleb nejspíš přáli.
Asi nejsilnější kartou je srovnání cen napříč Evropou, kde Česko v elektřině vyčuhuje. Až se bude řešit další záměr nové vlády, týkající se odmítnutí nově chystaných unijních povolenek na benzin a naftu, bude možné vznést námitku, že pohonné hmoty jsou v Česku jednou z mála položek, kde se skoro nezdražuje a kupní síla u pump roste.
U elektřiny je to ale jiné. Poslední čísla z Eurostatu – když se vybere nejhůř vypadající tabulka – skutečně ukazují, že v Česku je draho. Po započtení všech daní a poplatků vycházela elektřina v Česku v prvním pololetí 2025 u domácností skoro na osm korun na kilowatthodinu, což je v relaci k úrovni výdělků (tedy po zohlednění parity kupní síly) nejvíc v EU a skoro dvakrát víc než na Slovensku nebo ve Švédsku.
Co už v zrychlené televizní politické diskuzi zapadne, je skutečnost, že tato data jsou sice jen půl roku stará, ale hodně zkreslená. Osm korun už dnes platí jen největší smolaři se špatnou fixací. Trh s elektřinou má totiž velkou setrvačnost a právě letos v druhé polovině roku se do koncových cen začalo promítat odeznění válečné energetické krize.
Regulované poplatky, se kterými Babišova vláda pomáhá, tvoří jen menší část koncové ceny. Pro zákazníky je rozhodující, kolik stojí samotný proud, ne poplatky kolem. Tuto cenu určuje trh – a efekt se dostavuje právě teď, kdy ceny padají. Už v létě se bylo možné dostat u ceny proudu pod tři koruny za kilowatthodinu, o rok dříve běžně začínaly pětkou (a po započtení regulovaných poplatků sedmičkou až osmičkou, přesně podle Eurostatu).
Politicky spočívá největší majstrštyk nové vládní formace v tom, že elektřina teď zlevňuje tak jako tak. Největší ČEZ letos zlevnil pětkrát a od ledna zlevňuje znovu, aniž by na to měly vládní zásahy jakýkoli dopad. Smetanu ale slízne Babiš s Havlíčkem - vždyť sotva nastoupili, ledy se hnuly. A že v tomto trendu hraje zelený poplatek jen minimální roli, to už je moc velký technický detail, o kterém se dozvědí jen znalci.
Když měl dnes už bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík v úterý v televizním studiu vysvětlit, proč totéž nešlo dřív, hájil minulou vládu, že nechtěla zadlužovat „děti a vnuky“ a dělat nezodpovědné kroky. Je to záslužné, ale jak ukazuje lekce z prvního zasedání nového kabinetu, na úspěch v politice je to málo.
Ceny energií byly jednou z hlavních věcí, které minulé vládě srazily vaz. Objektivní příčiny v důsledku celoevropské energetické krize byly zjevné, zdražovalo se všude. Ale zpětně je zjevné i to, že počáteční české zmatkování a následně jen omezená vládní pomoc vedly k tomu, že Česko vystřelilo do čela inflačních tabulek. Šlo o velké chyby.
Babiš s Havlíčkem teď hasí požár, který už je pryč nebo přinejmenším sám uhasíná. Politicky ale končí první věcný střet nové vlády a nové opozice jako k.o. pro ty, kteří přes víkend vyklidili kanceláře. Je to kruté a iracionální, ale tak to v boji o přízeň veřejnosti chodí. Tábor poražených teď má čtyři roky, aby se s tím naučil pracovat.
