Komentář: Proč by antibabišovské strany měly odmítnout dědictví po Fialovi

Petr Fiala se o místo v učebnicích dějepisu bát nemusí. Jako jeden z mála polistopadových premiérů dovládl celé volební období. Fotka s helmou z vlaku do Kyjeva v březnu 2022 je již po právu ikonickou a za stabilní podporu bojující Ukrajiny zaslouží pochvalu. Po čtyřech letech obtížného premiérování prohrál volby sice jasně, ale stále zůstal se Spolu na druhé příčce. Je asi jen otázkou času, kdo první v ODS navrhne, že v roce 2028 by Petr Fiala měl kandidovat na prezidenta.

Přesto je v zájmu stran bývalé vládní koalice si přiznat, že systém vládnutí pod Petrem Fialou byl celkově fiaskem a mimořádná nepopularita vlády a premiéra byla oprávněná.

Pokud tyto strany chtějí mít naději na porážku hnutí ANO a Andreje Babiše ne až za osm let, ale již za čtyři roky, pak je třeba voličům nabídnout něco zásadně jiného než jen moralizování, které bylo tak často bez konkrétního obsahu.

Co by tedy ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Starostové a Piráti už rozhodně neměli nikdy opakovat?

Petr Fiala odchází s tím, že jeho vládní koalice měla při svém nástupu veškeré reformní kroky perfektně připravené a staly by se, kdyby Vladimir Putin nerozpoutal ničivou válku.

Opakuje to nyní v rozhovorech i ve své poslední publikaci Česko 2025, zpráva premiéra Petra Fialy o stavu země: „Když jsme se ve volbách 2021 ucházeli u důvěru občanů, měli jsme jasnou představu o tom, do čeho jdeme. Počítali jsme s tím, že opravit náš stát nebude snadné a že se to ani nedá kompletně stihnout za čtyři roky. Nikdo z nás však nečekal, pod jaký tlak nás dostane vývoj ve světě.“ Nechme stranou, že polehčující okolností krize omlouvá sebe, ale upírá to již svému sokovi Andreji Babišovi, který se potýkal zase s covidem. Podstatné je, že to prostě není pravda.

Programové prohlášení vlády bylo od počátku plné populistických nesmyslů (nerealistické sliby o dalším snižování daní) a zároveň strachu škrtnout alespoň něco ze státních výdajů (i ta sleva na jízdném přežila). Zátěž z prvotní nepřipravenosti především v ekonomických a sociálních otázkách pak vládu pronásledovala po zbytek mandátu. Fiala nyní říká, že měl v roce 2022 po vypuknutí plošné války proti Ukrajině vládní sliby z gruntu přepsat. To měl, ale neudělal to, protože nevěděl, co nového vlastně slíbit.

O rok později vláda přijala přepracované programové prohlášení a ani to nedokázala splnit. Poučení pro nyní již opoziční strany tak zní: Nikdy už nebuďte na vládu nepřipravené tak, jako jste byly v roce 2021.

Petr Fiala se nyní snaží všemi silami vytvořit dojem, že jeho vláda sice možná dělala chyby, ale celkově byla příkladně zodpovědná. Píše to i ve své zprávě: „Nechci vám tu podsouvat, že jsme nikdy neudělali chybu. Stojím si ale za tím, že se nám v době, která byla nepředvídatelná a náročná, podařilo vládnout odpovědně.“ Pokud tomu strany odcházející do opozice uvěří, ještě dlouho se z opozice nevrátí.

Obtížné vládnutí v pětikoalici vytvořilo místo srozumitelného ideového směřování vlády často až zcela absurdní nabídku. Jeden z výrazných příkladů: Po odeznění série krizí je už zcela jasné, že na neudržitelných každoročních deficitech státního rozpočtu se podílí především nezodpovědné snížení daní při rušení superhrubé mzdy, ale trvale zvednout daně či radikálně osekat výdaje se vláda bála a tvrdila, že je to celé dědictví po nezodpovědném Babišovi.

V některých oblastech se Fialův kabinet dostal na konci mandátu už úplně mimo realitu. Jedna z kapitol Fialovy zprávy začíná slovy „Věda, výzkum a inovace: více peněz (…)“, ač v poměru k HDP se už dlouho nedávalo na vědu tak málo jako nyní a je to mnohem méně než před čtyřmi lety.

Až směšně pak zní odstavec sebechvály ke zdravotnictví: „V oblasti zdravotnictví jsme zavedli automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce, která zajistila stabilitu, transparentnost a předvídatelnost financování celého zdravotnického systému. Skončilo každoroční dohadování a nejistota, kolik peněz budou mít pojišťovny k dispozici následující rok.“ Realita? Ve zdravotnickém systému je na příští rok obří sekyra za 13 miliard a největší pojišťovna VZP bude zřejmě muset zcela nesystémově mimořádně sanovat menší pojišťovny.

Ne, opravdu nestačí jen „patřit na Západ“. Opoziční strany si musí přiznat, že v ekonomických a sociálních věcech před voliči vyhořely, a pokusit se to napravit do příštích voleb.

Petr Fiala dovládl až do konce volebního mandátu i proto, že se rozhodl ve straně i vládním týmu smířit absolutně s čímkoliv, jen aby to neohrozilo stabilitu vlády. Plusy tohoto přístupu jsou jasné: Vládní většina se nerozpadla. Nyní si ale již opoziční strany musí přiznat i nepopiratelné minusy. Ač Babiše pronásleduje neustále série skandálů, střetu zájmů a soudů, velká část veřejnosti uvěřila, že více korupční jsou strany pětikoalice. Proč?

O bitcoinové kauze exministra spravedlnosti Pavla Blažka Petr Fiala dosud tvrdí, že se nic nestalo a stát nijak netratil – byť už nyní stát musel investorům zaplatit kurzový rozdíl ze zmařené investice 44 milionů a čekáme na to, s čím přijde policie a státní zástupce. Nejde ale jen o to, co vše dokázal Fiala tolerovat Pavlu Blažkovi a dalším členům vlády. I ve vlastní straně byl schopen roky strpět tak odstředivé osoby, jako byl řeporyjský starosta Pavel Novotný odsouzený za vyhrožování nebo letitý nacionalistický europoslanec Jan Zahradil.

Opoziční strany si nyní mohou myslet, že tento koncept široké „národní fronty“ je receptem na návrat do vlády. Ale právě Zahradil a raketový vzestup jím podporovaných Motoristů ukazují limity tohoto národněfrontovního uvažování – i tak bizarní uskupení jako Motoristé ve volbách dokázalo přesvědčit sedm procent voličů, že to oni jsou těmi pravými dědici původní ODS, a připravit tak skutečnou ODS o premiérské křeslo.

Vnitrostranické střety, líté ideologické diskuze, odcházení starých straníků a přicházení nových tváří nejsou defekt demokracie, ale naopak její základ a nakonec základ budoucího volebního úspěchu. Křečovité potlačení všech ideových rozdílů připomínající předlistopadovou Národní frontu nemůže v demokracii vést k ničemu jinému než k dlouhého pobytu v opozičních lavicích.

Petr Fiala v rozhovorech říká, že měl více chodit mezi lidi, protože v kampani pochopil, jak velkou podporu na náměstí někdy může mít. Příliš pozdě tak zjistil, že i když nesplnil všechny sliby, dokáže dobře aktivizovat své příznivce a ti ho nadále podporují. Škoda tohoto pozdního objevu. Fiala a celá vláda roky předtím lidem nevěřili, že by byli schopni se smířit s porušením vládních slibů a neodvrátit se.

Proto se brzo celá vládní komunikace dostala do vývrtky těžko uvěřitelných lží, které pak Babišův tým zručně využíval k vlastnímu účelu. Namátkou: Nebudeme zvyšovat daně, a až je zvýšíme, budeme se tvářit, že jsme to tak chtěli vždycky. Budeme garantovat mimořádné valorizace, dokud je nezrušíme, a kdo to kritizuje, ten chce zničit důchodový systém. Nebudeme zvyšovat věk pro odchod do důchodu, dokud ho nezvýšíme a budeme chtít potlesk za zodpovědnost. Během českého předsednictví dotáhneme dohodu o ETS 2, dokud ji nezačneme odstřelovat jako bruselský výmysl a nikdy se k autorství již nedoznáme. A obvyklá třešnička na komunikačním dortu: Kdo to kritizuje, slouží extremistům a populistům. Došlo to dokonce tak daleko, že před nyní vydanou zprávou o stavu země Petr Fiala vydal dílko Vládnutí v čase krizí, kde cenzuroval své vlastní projevy, aby se zbavil nesplněných pasáží.

Fiala touto profesorskou touhou po vlastní neomylnosti nakazil celou vládní koalici: Mnozí ministři off record bez problémů uznávali, že v mnohém vláda porušila sliby voličům, ale nemohou to prý říct, protože by nahrávali Babišovi a Putinovi.

To je však logika permanentní prohry, protože lidé vytuší, že jim neříkáte pravdu. Opoziční strany se opět budou muset naučit přiznávat, co udělaly za chyby, slibovat nápravu a věřit, že často velmi náročný proreformní volič je za to neopustí. Protože když to dělat nebudou, opustí je navždy.

Premiérství Petra Fialy je jistě v učebnicích dějepisu již vyhrazen odstavec chvály za zahraniční a bezpečnostní politiku. Sám Fiala se možná úspěšně vrátí do nějaké vysoké politické funkce, třeba i té nejvyšší. Ale osiřelé strany bývalé koalice si musí přiznat, že politický odkaz bývalého premiéra je jen receptem na dlouhou sérii proher, a zkusit to jinak.