Článek
Ve 20. letech minulého století se Tomáš Baťa vyšvihl do čela Zlína a odrážel námitky, že řídí město výhradně ku prospěchu svého podnikatelského impéria, sloganem „Moje drahé – obecní svaté“. Zda své starostenské pozice zneužívá, či nezneužívá, bylo v té době především věcí víry a zjevně většinu občanů Zlína přesvědčil, když starostoval devět let až do své smrti.
Jsme o století dále a je dobře, že jen uhlířská víra, či naopak zatvrzelá nenávist vůči politikovi nestačí. Kdo chce být veřejný funkcionář a mít vliv nad erárními prostředky a regulacemi, musí prokázat, že nenadřazuje soukromý zájem nad veřejný.
V polistopadovém Česku dlouho vládla velmi liberální úprava pro zamezení střetu zájmů, nebyl problém si „odklonit“ majetek na manželku či někoho spřízněného a fakticky ho dál ovládat. Po vstupu jednoho z nejbohatších lidí země Andreje Babiše do politiky se však začal zákon celkem pochopitelně radikálně zpřísňovat podle toho, co zrovna předseda hnutí ANO zastával za veřejné funkce.
Výsledkem ovšem není vetknutí baťovského hesla „moje drahé – obecní svaté“ do přehledných paragrafů o střetu zájmů. Výsledkem je zcela nelogická změť paragrafů, kdy bohatý podnikatel nemá fakticky žádnou šanci vstoupit do politiky, pokud se někdy chce vrátit ke svému podnikání. To je nepochybně špatně a tento problém dalece přesahuje současnou melu okolo Babiše.
Mohlo být mnohem lépe, pokud by odcházející vláda splnila své sliby z programového prohlášení.
Teď jde o Česko!
Že Babiš nechce nijak řešit svůj zjevný střet politické, byznysové (a dlouho i mediální) moci, to asi nikoho nepřekvapí. Koneckonců dosud tvrdí, že v žádném střetu zájmů není. Je však nepochopitelné, jak jeho oponenti, kteří jsou o Babišově střetu zájmu skálopevně přesvědčeni, zahodili možnost nastavit transparentní pravidla.
V programovém prohlášení vlády Petra Fialy čteme slib: „Prosadíme novelu zákona o střetu zájmů, zabráníme přílišné kumulaci politické, ekonomické a mediální moci, aby politická i hospodářská soutěž nebyly deformovány a probíhaly transparentně a za rovných podmínek. Stanovíme jasná pravidla pro vlastnictví médií a čerpání prostředků z veřejných rozpočtů.“
Víme, že do mnohých reforem se Fialova vláda nepustila, protože se jich prostě bála. Ale dostat se na kobylku arcioponentu Babišovi bylo živoucím zájmem celé koalice a v podstatě jedinou věcí, která zúčastněné držela pohromadě.
Na jaře 2024 dokonce vznikla detailní analýza, jak upravit zákon, aby lépe fungoval. Stále ji můžeme najít na stránkách Ministerstva spravedlnosti. Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek novelu zákona ale nepřipravil a do vlády neposlal.
Škoda. Andrej Babiš by teď neoznamoval své řešení, které prý „daleko přesahuje požadavky zákonů“, ale musel by jen předvídatelně plnit přesně to, co zákon udává.
Analýza přímo vyzývala k zavedení nyní tak moc skloňovaného slepého fondu do českého práva, to zde už tedy mohlo být: „Užití takového nástroje by představovalo zjednodušení situace pro veřejného funkcionáře, protože by mu sám právní řád nabízel předem aprobované způsoby řešení jeho střetu zájmů. Rovněž by se jednalo o velmi významný krok směrem k veřejnosti, který by měl potenciál nezanedbatelným způsobem zvýšit důvěru v naplňování pravidel stanovených zákonem o střetu zájmů.“
Dokument dále vyjmenovává všechny nejasnosti a nelogičnosti, které v „lex Babiš“ jsou. Známou kuriozitou je, že se tak moc chtělo narychlo ztížit Babišovi vlastnictví vydavatelského domu Mafra (což byl správný úmysl), až se vedle ošetřeného tisku, rozhlasu a televize opomenul definovat zákaz vlastnictví čím dál vlivnějších online médií (což je zcela neproporční). Marně pak také v zákoně hledáme nějaké lhůty pro konání Babiše v následujících dnech po jmenování premiérem – tam, kde jsou, je nepotřebujeme a tam, kde bychom je potřebovali, zase nejsou. A zjevování se „osoby blízké“ v zákoně a pak zase její zcela nelogické mizení vydají na slušně zamotanou detektivku…
To vše mohlo být vyřešeno a mohli jsme mít nyní jasno. Pavel Blažek měl ale asi se svou brněnskou partou spoustu práce s legalizací ukradených bitcoinů z trestné činnosti, než aby plnil klíčový slib vlády.
„Moje žádné – obecní svaté“
Oprostěme se nyní na chvíli od velmi atypického případu jednoho z nejbohatších mužů země Andreje Babiše a uvědomme si, co neustálé zpřísňování zákona o střetu zájmů bez nabídky reálného řešení fakticky znamená do budoucna. Jste například úspěšný podnikatel a chcete si zkusit vysokou politiku. Máte v podstatě jedinou možnost – vše prodat, protože velmi pravděpodobně máte veřejné zakázky nebo dotace nebo jste ve státem regulovaném odvětví či byste nějak jinak mohli „přikulovat“ své firmě. A co za to? Že po půl roce vaše politická hvězda zase zhasne a vy se nebudete mít k čemu vrátit? To není moc lákavá nabídka.
Babiš si může najmout armádu právníků a ti mu vymyslí vlastnickou strukturu ve Švýcarsku, možná tam i oživí údajné spolužáky ze ženevského lycea, kteří mu prý pomohli v začátcích. Nebo zkusí Nizozemsko. Nebo složitě předělá do úplně nové podoby české svěřenské fondy. Tuhle kalvárii ale nemůžeme žádat po průměrně úspěšném podnikateli – ten právem chce funkční návod v zákoně, jak se může transparentně pokusit zužitkovat své manažerské schopnosti v politice. Nic víc, nic míň. Zákon mu ale nyní všehovšudy nabízí jen pozměněné baťovské heslo: „Moje žádné – obecní svaté“.
Není vyhnutí. Pokud chceme, aby se úspěšní lidé pokoušeli o politickou kariéru, pojďme z „lex Babiš“ opět udělat funkční zákon o střetu zájmů. Tady opravdu nejde jen o jednoho člověka.
