Komentář: Chystá se zmírnění povolenek, lepší než chce Babiš

Kdyby se kupní síla měřila jen u čerpacích pump, byli by na tom Češi náramně. Nevěříte? Dole v grafu je důkaz. Za průměrný plat lze dnes pořídit 26 nádrží benzinu, skoro třikrát víc než na přelomu milénia.

Tak velký skok nastal u málokterého zboží. Na zdůvodnění přijde každý sám, stačí si jen promítnout zpětně svůj život. Všechno se mění, výdělky v čase více či méně rostou, ale pohonné hmoty stojí skoro pořád stejně.

V případě nafty se nemění ani spotřební daň (9,95 Kč za litr), u benzinu stoupla za dvacet let jen o korunu (12,84 Kč). Když si takto srovnáme souvislosti, opravdu by nás zabilo přidat tři koruny, kvůli kterým teď chce nově vznikající vládní koalice málem vystoupit z Evropské unie?

Na tři koruny – přesněji 3,27 Kč – vycházejí nově chystané a hojně diskutované emisní povolenky ETS2. Donedávna je v Česku nikdo neznal, teď pomohly rozhodnout volby.

Kdo sledoval kampaň aspoň letmo, povolenky dobře zná. Jsou závaznou součástí unijní legislativy a vybírat se mají od roku 2027. Velké továrny a elektrárny už své emisní poplatky ETS1 dávno platí. Nově mají dopadnout i na domácnosti jako výchovné opatření proti konzumaci fosilních paliv s uhlíkovou stopou.

Co se vybere, má jít na zateplování domů, modernizaci vozového parku a další energetické úspory. Podle principu, kterému zodpovědný jedinec těžko něco vytkne – kdo zatěžuje atmosféru, zaplatí pokutu, kdo se naopak snaží něco zlepšit, u toho vybrané peníze skončí. „Kdo šetří, ušetří,“ jak říkávala kdysi Angela Merkelová, která zřídila povolenky u německých pump už za své éry.

Ke smyslu uhlíkových pokut se dnes v Česku konstruktivně staví už jen politická avantgarda (Piráti, TOP 09, STAN). K jejich zavedení se nehlásí nikdo, byť u jednacího stolu byly postupně oba tábory. Finální dohoda vznikla za českého předsednictví v roce 2022, tři roky poté, co Andrej Babiš podepsal s ostatními lídry EU základní rámec Green Dealu.

Ale co bylo, bylo. Otázkou těchto dní je, jak to s povolenkami v Česku vlastně dopadne. Sledovat je potřeba unijní i domácí linku, na obou frontách je situace aktuálně hodně v pohybu.

V Bruselu se tento týden schází rada ministrů životního prostředí a po ní rovnou i Evropská rada, nejvyšší sbor premiérů a premiérek 27 členských zemí. Povolenky by mohly být jedním z bodů jednání, česká delegace se těší na dlouho slibovaný posun v zastropování na úrovni 45 eur za tunu CO2 – tedy v přepočtu právě na 2,70 Kč za litr benzinu (3,27 Kč včetně DPH).

O stropu 45 eur se píše už v původní směrnici ETS2, odsouhlasené v letech 2022 a 2023. Jak se ale přibližuje okamžik startu v roce 2027, houstne v členských zemích politická nálada a přibývá otázek, co vlastně předpis v reálném světě způsobí. Dobře to je vidět i v Česku, kde se poslední rok vyrojily poplašné zprávy o neúnosném zdražení a kde na odporu k fosilní přirážce vyrostly všechny tři vítězné strany voleb.

Princip povolenek byl od začátku vymyšlen tak, že záměrně nejde o fixní daň, nýbrž o obchodní artikl, se kterým se bude volně obchodovat. Jeho cenu určí nabídka a poptávka jako v případě ETS1. Do oběhu půjde povolenek rok od roku méně, ve snaze vyvolat samoregulační mechanismus – když dekarbonizace poběží pomalu, poptávka po povolenkách poroste, jejich cena stoupne a motivace k odklonu od fosilních paliv bude větší.

Ve velkém už to funguje, jak je vidět třeba u uhelných elektráren. Tentokrát jsou ale přímo ve hře voliči, takže se hledá šetrnější postup. V praktickém politickém provozu nikdo z lídrů v EU nechce být za toho, kdo přivodil u pump zdražení v řádu desítek procent.

Proto se teď systém upravuje. Evropská komise nejspíš dodatečně dostane mandát k prodeji většího množství povolenek, než se původně plánovalo. Aby šlo udržet strop právě na 45 eurech za tunu, pokud by cena začala z jakýchkoli důvodů stoupat až moc.

Tuto úpravu letos iniciovala Česká republika, podporu vyjádřilo 18 dalších zemí a Evropská komise coby jediný orgán s pravomocí navrhovat úpravu unijní legislativy má svůj výkop formálně předložit možná už tento týden. Jednání ministrů a premiérů je vhodnou příležitostí. Ač směrnice původně mluvila o 45 eurech v cenách roku 2020 (to by pro rok 2027 znamenalo kvůli inflaci 60 eur), novinkou by mělo být ukotvení 45 eur bez ohledu na inflaci. Tedy další důležité zmírnění celého mechanismu.

Andrej Babiš coby vítěz voleb a pravděpodobný budoucí premiér má ale jinou představu. Na prvním zasedání své budoucí vlády chce povolenky ETS2 zcela zavrhnout jako škodlivou ekonomickou zátěž a totéž pak odhlasovat v nově obsazené Sněmovně. U SPD i Motoristů má v tomto ohledu plnou podporu. Šlo o první hladce dojednaný a hlasitě akcentovaný programový bod, ke kterému se koneckonců všechny tři strany zavázaly už před volbami v mnoha vystoupeních.

Tím se otvírá kardinální otázka, co zdejší poplatníky vlastně za rok a čtvrt čeká – a také jak rozsoudit, co je rozumnější. Vzít tříkorunovou přirážku na milost podle not, které jede do Bruselu domluvit Fiala? Anebo nový koncept bojkotovat, i přes dřívější závazky, protože to ušetří peníze nejen automobilistům, ale i konzumentům plynu nebo uhlí na domácí vytápění?

Kdo je zvyklý poměřovat výhodnost účasti na unijním dění jen podle toho, kolik eur Česko dostane, žádné jasné rozhřešení tentokrát nedostane. Česko je zvyklé na kladnou „čistou bilanci“, z ETS1 vydělalo desítky miliard díky sponzoringu bohatších států a příspěvkům na modernizaci zdejších elektráren a průmyslu.

Tentokrát je ale bilance v celkovém součtu vyrovnaná. Při ceně 45 eur za tunu má mít Česko v letech 2027–2032 z ETS2 k dispozici 154 miliard korun. Z toho dvě třetiny přes státní rozpočet, zbytek přes Brusel, konkrétně přes zřízený Sociální klimatický fond, kde budou pro utrácení peněz platit speciální pravidla zohledňující chudší domácnosti.

Čísla zveřejnilo minulý týden Ministerstvo životního prostředí, v součtu jde podle něj zhruba o stejnou částku, jaká se z nových povolenek vybere. „Není to jak u ETS1, kde funguje silná solidarita. U ETS2 se dá říct, že to, co se vybere na území ČR, má členský stát k dispozici,“ potvrzuje vrchní ředitel sekce ochrany klimatu MŽP Petr Holub.

Stejně budoucnost vykresluje Evropská komise. „Poměr odvodů z ETS2 a výnosů ze Sociálního klimatického fondu je opravdu 1:1 - ovšem je to odhad, bude záviset na reálných cenách povolenek,“ doplňuje Jan Dusík, od loňska zástupce generálního ředitele pro klimatickou politiku v komisi. Oba odhadují, že by Česko mohlo být ve finále přece jen ve velmi mírném plusu.

Z rušení povolenek se stalo cosi jako totem, do jehož uctívání vítězné strany nainvestovaly opravdu hodně. Představa, že by ve vládě dostaly rozum a otočily, vyžaduje dost fantazie. Co tedy říct na Babišovu námitku, že přerozdělování jednoho balíku peněz nemá žádný smysl a že je jednoduší nechat je lidem v peněženkách?

Je-li bilance nulová, těžko se Babišovi oponuje. Zátěž u pump lze zlehčit tím, že poryvy v řádu tří korun nejsou nic neobvyklého nad rámec výkyvů způsobených světovým trhem s ropou. To ale není argument, protože proč si houpavou hladinu ještě dál zvedat?

Kdyby se povolenky přičetly k dnešní spotřební dani, šlo by o čtvrtinový nárůst. Letos z ní stát vybere 80 miliard, s přirážkou by to bylo rovných sto, což není málo. Navíc přerozdělení přes stát s sebou vždy nese riziko neefektivního plýtvání.

Přesto je ale odpor k povolenkám omyl. Pro Babiše, Motoristy a SPD dobře fungovaly v kampani, protože všechny tři strany šikovně akcentovaly jen jednu polovinu celé operace – nové poplatky, zvýšené životní náklady a zásah do zaběhlého životního stylu. Jsou tu ale i přínosy.