Článek
Bylo by naivní upínat se po zvolení Petra Pavla k představě, že na tuzemské politické scéně zavládne idyla. Krize politiky, která se projevuje kromě jiného rozdělením národa na dva nepřátelské tábory, zůstane součástí společnosti.
Do značné míry vinou sociálních sítí, jak o tom v aktuálním bestselleru Čtyři tisíce týdnů píše Oliver Burkeman, novinář, spisovatel a ceněný popularizátor vědy. Politická krize je do značné míry jev globální. Burkeman ve své sociologické sondě komentuje především Británii a USA, kde působí. Prezidentské volby ale znovu ukázaly, jak moc se týká i Česka.
Sociální sítě nazývá Burkeman, který sám o sobě tvrdí, že byl nejméně dva roky twitterovým narkomanem, „strojem na špatné používání života“. Tento stroj nás nutí zajímat se o věci, o něž se zajímat nechceme. Což nás vede ke špatným rozhodnutím, jak se svou pozorností, a ve finále i se životem, nakládat.
„Patrně tušíme, že chytré telefony sledují každý náš pohyb, zaznamenávají, jak se prstem posouváme po obrazovce a na co klikáme, na čem prodléváme déle a u čeho se hned posouváme dál. Na základě shromážděných dat se posléze vytváří obsah, který nás udrží přilepené k obrazovce; obvykle takový, který nás nejvíc rozčílí nebo vyděsí. Všechny sváry, fake news a veřejné pranýřování na sociálních sítích tedy z hlediska vlastníků platforem nejsou vadou tohoto systému, ale naopak nedílnou součástí obchodního modelu,“ konstatuje kniha Čtyři tisíce týdnů.
Co nás vytočí, to funguje
Burkeman pak předestírá tezi o „návykovém designu“, který si k vylepšování sociálních médií jejich tvůrci půjčili přímo od návrhářů výherních automatů. Cílem je impulsivní chování. Ekonomika pozornosti je dle autora zacílená tak, aby zdůrazňovala nejpoutavější obsah. Nikoliv nejpravdivější nebo nejužitečnější. Systémově ohýbá obraz světa, jejž si vytváříme. Mění náš smysl pro vnímání, jakým nebezpečím jsme vystavení. Přesvědčuje nás, jak amorální jsou zastánci odlišných názorů.
Mohlo by vás zajímat
„Pokud vás například sociální sítě přesvědčí, že násilná kriminalita ve vašem městě představuje mnohem větší problém, než tomu ve skutečnosti je, možná začnete v ulicích pociťovat neopodstatněný strach. Místo abyste vyráželi ven, zavřete se doma a budete se vyhýbat kontaktu s cizími lidmi – a ve volbách dáte hlas demagogovi, který hlásá tvrdé potírání zločinu,“ uvádí Burkeman jeden z příkladů. „Jestliže u svých ideologických oponentů na síti vidíte jen to nejhorší chování, budete mít sklon předpokládat, že i vaši příbuzní s odlišnými politickými názory musejí být podobně a nenapravitelně špatní, takže budete mít potíže s nimi udržovat vztahy.“
Sociálním sítím se svazek Čtyři tisíce týdnů, což je odkaz na průměrnou délku lidského života, věnuje z širší perspektivy (současně jde ale jen o zlomek obsahu celé knihy).
Přidržíme-li se politiky, je podle autora zjevné, že základní nastavení sociálních sítí, a speciálně Twitteru, jehož publikum se o politiku zajímá mnohem víc než například lidé na instagramu, stojí za politickou krizí.
„Když sociální sítě vykreslují naše názorové oponenty jako lidi neschopné změnit názor, rozdělují nás do znepřátelených názorů, a poté nás odměňují lajky a sdíleními za ty nejnadsazenější denunciace druhé strany, čímž přikrmují začarovaný kruh znemožňující příčetnou diskuzi. Mezitím jsme se bolestivě poučili, že beskrupulózní politici dokážou svou opozici úplně přehlušit jednoduše tím, že rádiové frekvence pozornosti národa zaplavují jednou nehorázností za druhou a každý nový skandál tak ve veřejném povědomí přepíše ten předchozí. Každý, kdo na něj reaguje nebo ho sdílí dál, byť s dobrým úmyslem šíření nenávisti odsoudit, mu dopřává pozornosti, čímž k šíření nenávisti de facto přispívá.“
Nedokážeme se ovládat
Připomeňme, že z trochu jiného úhlu nahlížejí neblahý politický vliv sociálních médií i jiná díla. Vtipně i znepokojivě je vykreslil výtečný čtyři roky starý film Brexit: The Uncivil War (tuším, že k vidění je stále na HBO). Případně dva roky starý dokument Social Dilemma na Netflixu, který je obecnější, nikoliv striktně politický, leč přesto pozoruhodný.
Nejpolitičtější síť se mění
Knihy (zmiňme i román Děti nade vše z roku 2021 francouzské autorky Delphine de Vigan) i filmy snášejí jasné a srozumitelné argumenty o nebezpečí sociálních sítí pro běžný život, a pro ten politický speciálně.
Přesto se většinou nedokážeme varováními řídit. „Svou pozornost totiž bohužel nejsme schopní natolik ovládat, abychom si přikázali, že pokušením sociálních sítí odoláme,“ varuje knížka Čtyři tisíce týdnů.
Víc než kdokoliv jiný mají budoucnost politiky v moci majitelé sociálních sítí. Museli by úplně otočit přístup, aby jejich algoritmy přestaly obecenstvu cíleně servírovat obsah, který uživatele vytáčí a tím je nutí k reakci a k delšímu setrvání na síti (= ke zkonzumování většího množství reklamy).
Což se samozřejmě nestane. Šéfové sociálních médií by šli proti vlastnímu byznys modelu.
Řešení? Omlouvám se, ale zatím není žádné na dohled.
