Článek
Vláda Andreje Babiše, v historii Česka už třetí, získala důvěru poslanců. Překvapení se nekonalo, vládní koalice demonstrovala jednotu. Ani mírné brblání hnutí SPD kolem muniční iniciativy integritu koalice v důležité zkoušce nenaleptalo.
Navzdory občasné marketingové snaze o vybičování emocí jak v jednacím sále, tak zejména na sociálních sítích, proběhlo jednání poslanců o vyslovení důvěry vládě víceméně hladce a kultivovaně. Pro bylo všech 108 koaličních poslanců.
Výsledek nijak překvapivý nebyl, ale průběh snad mohl trochu naznačit, jak by mohla jednání Sněmovny v tomto volebním období probíhat.
Ano, bylo to dlouhé. Třídenní jednání o důvěře je poněkud nadstandardní, víc než 24 hodin čistého času v lavicích je hodně. Zásadní příčinou ovšem bylo to, že se poslanci nepouštěli do celonočních jednacích maratonů. Vystoupení končila devátou večerní, do lavic se poslanci vraceli odpočatí o deváté ráno.
Méně teatrální
Před čtyřmi lety jednala Sněmovna o důvěře vládě v podstatě nonstop 22 hodin od devíti ráno 12. ledna do sedmi ráno 13. ledna. Pak se šli poslanci vyspat, znovu se sešli v šest odpoledne a zhruba o hodinu později vyslovili vládě Petra Fialy důvěru.
V tomto smyslu byl průběh jednání o důvěře vládě Andreje Babiše v čistém čase o trochu delší, ale o hodně lidštější, kulturnější a méně teatrální.
Pokud zrovna není válka nebo jiná zásadní národní pohroma, není žádný důvod, aby poslanci s kruhy pod očima polehávali po Sněmovně ve čtyři ráno a občas v sále předstírali, že jsou schopni vnímat nebo dokonce hovořit.
Přesto se taková absurdní podívaná stala v minulém období bezmála normou a noční, byť ne vždy celonoční jednání, nebyla ničím neobvyklým. Opozice v čele s Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou vytěžila z jednacího řádu Sněmovny maximum. A uznejme, že dotáhla obstrukce k perverzní dokonalosti, kterou Fialova koalice nedokázala prorazit bez opakovaného porušení zákona o jednacím řádu.
Nejde to špatným směrem
Alespoň začátek nového volebního období snad naznačuje, že sešup standardů sněmovního jednání, a především efektivity práce dolní parlamentní komory v minulém období, dostatečně vyděsil obě strany politické barikády. Nasvědčuje tomu nejen zmíněný průběh jednání o důvěře, ale také novela sněmovního jednacího řádu, která se objevila mezi prvními tisky v systému.
Je jasné, že o změnách pravidel jednání poslanců se bude muset ještě hodně mluvit. Je to citlivé téma. Momentální opozice se vždy bude cítit trochu omezována ve svých právech momentální vládní většinou, ale i dnešní vláda bude pečlivě vážit každý krok, protože je dost možná zítřejší opozicí.
V minulém období snahy o změnu jednacího řádu tyto vnitřní komplikace a předsudky buď nechtěly, anebo nedokázaly překonat. A tak se nestalo nic.
Aktuální novela, která leží ve Sněmovně, by mohla mít jistou šanci snad proto, že kromě představitelů vládní většiny (šéfů ANO, SPD i Motoristů a dále Radka Vondráčka, Radima Fialy a Borise Šťastného) je pod ní i podpis šéfa poslanců ODS a velezkušeného parlamentáře Marka Bendy.
Určitě si zaslouží podrobnější rozbor, ale základní myšlenky nejdou špatným směrem. Počítá se s omezením délky některých vystoupení i počtu faktických poznámek, jimiž lze dnes protahovat jednání až k neunesení. Měl by se rozšířit prostor pro třetí čtení zákonů, které se dnes může konat jen v několika vymezených hodinách v týdnu. Kultivovat by se měla i debata o programu, v níž se mají poslanci „jen“ domluvit, o čem budou jednat; přesto jim to v minulém období mnohokrát trvalo nekonečné hodiny.
Samozřejmě, až bude chtít zase vystoupit na 70 opozičních poslanců jako teď při projednávání důvěry vládě, bude to zase na dlouho. Ale nová pravidla by mohla tomuto „na dlouho“ dát nějaký určený a dohlédnutelný konec. A práci poslanců vrátit kus důstojnosti, o kterou je připravilo nesmyslné nadužívání obstrukcí v uplynulém období.
