Článek
Za měsíc a půl stihla Babišova vláda nadělat už nemalou paseku. Zbaběle lavíruje kolem Ukrajiny a Grónska, rychle se hrne do destrukce veřejnoprávních médií, ruší služební zákon, vyhazuje kvalitní lidi a jiné – zcela nekvalitní nebo i trestně stíhané – do nejvyšších funkcí instaluje.
Od tohoto týdne má také pohromadě svůj první návrh státního rozpočtu. Ani ten není ideální. Míra zadlužování začne opět stoupat, schodek nejspíš překročí zákonný strop. A to i přes nově dojednané přiškrcení růstu armádních výdajů, se kterými není v dnešní době žádoucí si zahrávat.
Při hodnocení je ale potřeba odlišit dvě věci. S postupem vlády není třeba souhlasit, nicméně je fér si říct, že ekonomicky o žádné fatální neštěstí nejde.
Když se ekonomice daří, což se teď děje, stát se zadlužovat nemá. Je to zbytečné, jen si tím aktuální politická reprezentace usnadňuje život a státu odčerpává prostor, který se může hodit v horších časech.
Deficit by se tedy teď správně zvyšovat neměl. Zároveň ale platí, že navržené číslo 310 miliard přinese jen mírný úkrok k horšímu a stát ho zvládne. Není to optimální, ale nejde ani o žádnou pohromu.
Schodek 310 miliard bude nejvyšší od roku 2022. V minulosti by šlo o nepředstavitelnou částku, v porovnání s posledními roky však nejde o ustřelení do jiných dimenzí (viz graf). Absolutní čísla jsou navíc v delší časové řadě zrádná a zkreslená inflací a ekonomickým růstem. Částka 310 miliard letos je podobně velký hřích jako 288 miliard v roce 2023.
Hodnota peněz v čase prostě klesá. To zná každý, stejně velký nákup stojí víc než před třemi lety. Proto se schodek rozpočtu má správně hodnotit relativně k výkonu ekonomiky. Tento ukazatel by měl zůstat jako loni na úrovni kolem dvou procent HDP.
Stagnace je v době ekonomického růstu chabý výsledek, ale na evropské poměry jde pořád o velmi dobrý stav. Průměr EU už roky začíná trojkou. A třeba v Polsku, vydávaném tak často za vzor, v posledních letech pětkou či šestkou.
Interpretační klička
Jiná věc je, že v Česku platí od konsolidačního balíčku zákon, podle kterého nestačí, že se stav státní kasy z roku na rok nezhoršuje. Má se zlepšovat. A to se letos dít nebude.
V zákoně jsou přímo stanoveny stropy pro takzvané strukturální saldo, tedy výsledek očištěný o vlivy hospodářského cyklu, jako kdyby ekonomika běžela na úrovni svého potenciálu. Nyní tak funguje, zákonný strop se tedy dá pro zjednodušení brát jako mez, kterou by vláda měla dodržovat i u toho schodku, který reálně vykazuje.
V zákoně je pro rok 2026 strop 1,75 procenta HDP a do toho se vláda s částkou 310 miliard skoro jistě nevejde. A kdo jiný by měl dodržovat zákony než vláda? Ekonomové by mohli vzít počínání Babišovy sestavy na milost, ale kdo chce žít v právním státě, ten spokojen být nemůže.
Šlo by namítnout, že se jedná o strop prosazený ještě Fialovou vládou v rámci její konsolidační politiky. S ní současná vláda už nechce mít nic moc společného, zákon by si tedy mohla změnit.
Jenže do toho se nikomu nechce. Souběžně to nelze stihnout, protože zákon o rozpočtu neschvaluje Senát, zatímco běžné zákony ano. Nová vláda navíc nechce prohru aktivně uznat, ať už kvůli pověsti doma, nebo v zahraničí, aby nezačaly ven proudit zprávy o rezignaci na zodpovědnou rozpočtovou politiku.
Ministryně financí Alena Schillerová proto zvolila komickou interpretační kličku, a sice že zákonné rámce se vztahují pouze na projednávání rozpočtu v řádném termínu v září. Nikoli na současnou situaci, kdy Sněmovna rozpočet po volbách vrátila k přepracování a stát začal rok v rozpočtovém provizoriu.
Národní rozpočtová rada, která na správu státní kasy dohlíží jako nezávislý apolitický orgán, už v polovině ledna varovala, že do zákonných stropů se nejde vejít jinak než šetřením. I při čtení paragrafů je těžké najít v nich oporu pro to, co Schillerová říká. Schodek má prostě letos klesnout, takový je přinejmenším smysl zákona.
Když neklesne, bude to principiálně podobný švindl, jako když ministr financí Zbyněk Stanjura v závěru mandátu fixloval s položkami na straně příjmů a výdajů, aby mu rozpočet vyšel. Měl štěstí, že se nakonec do potřebných čísel vždy nějak vešel a že dluh dokázal z covidových rekordů stlačovat rok od roku dolů.
Kdyby se i Schillerová vešla na konci letošního roku do slibovaných 310 miliard, zákon by sice dostal na frak, ale ekonomicky by šlo spíš o úspěch. Zvlášť když se vezme v úvahu, že nová vláda měla na úpravu rozpočtu podle svých politických priorit jen pár týdnů a že volby vyhrála s tím, že bude utrácet.
Jde-li o pověst rozpočtově zodpovědné země, o tu Česko zatím nepřijde. Rozhodnou až další roky a další rozpočty.
